Ženu a muže bude soudit porota… Kde budou soudit královského prokurátora?

„To z toho nemusíte sundávat, to je stejně pro mě…“ zastavuju paní u kasy v Tescu, když se mi snaží sloupnout z pugétu růží růžový barvy cedulku s cenou 3 libry. Dobře no, měli i čerstvější za 4 libry, ale když jsou pro mě… „To vůbec nevadí, že jsou pro vás, třeba budete mít větší radost„. Usměju se. Ještě ani není půl osmý ráno, venku je asi tak k deseti stupňům, zejtra bude první podzimní den. Všechna auta jsou orosená, zamlžená, obloha je úplně modrá a za chvíli bude pomalu i hřát slunce. Je pátek. „Ty časopisy jsou dražší a dražší, nezdá se vám?“ paní projede kasou jeden s Arctic Monkeys a druhej, kterej jsem si koupila jenom kvůli cédéčku uvnitř a protože mi drahej nepřišel. Vlastně asi kvůli tomu, že obsahoval to cédéčko. „Já vlastně ani nevím, kupuju si časopisy asi po čtyřech letech…“ to už je tak dlouho? Naposledy jsem si koupila nějakej dívčí nebo ženskej časopis, protože tam byla nějaká známá nebo tak. Pravidelně jsem si naposled přestala kupovat Bravo a Bravo Girl, když odešla ze základky. To byly fakt moje první a poslední časopisy, který jsem četla. Potom to všechno skončilo, celá moje časopisová kariéra.

Konečně mám zase volant na správný straně, mluvím jazykem, kterým mluvit potřebuju, platím v britské měně a můžu dobře spát. Nikde se mi nikdy líp nespalo, než v tomhle pokoji, na týhle posteli, pod touhle dekou a na tomhle polštáři. Zaslouženě po čtyřech letech píšu z úplně novýho notebooku, na novým externím HDD je celých tisíc gigabajtů volnýho místa, nově voním Mademosielle od Chanelu a The Body Shop mi dal k narozeninám skvělý dárky.

V listopadu na Imagine Dragons a na Queens of the Stone Age, úplně skoro po sobě.

Queens of the Stonehenge, mrtě britská verze ze Sněžky, naučme se mluvit pomaleji, srozumitelněji, lidé okolo by nám někdy chtěli rozumět. Co říkáme.

Teoreticky mi tady už moc času nezbývá. Nevím, jak to úplně bez újmy přežiju. Strašně mi vypadávaj český slova. O tý „újmě“ jsem teďka tak minutu přemýšlela. Kdybych hodně nepsala, jak bych asi dopadla.

1 mouka
2 mouky
3 mouky
4 mouky
5 mouk

1 ulic
2 ulic
3 ulic
4 ulic
5 ulic!

Normální standardní lidská verze věty:
Jestli chceš, můžeme se tam potkat o prázdninách nebo potom až o Vánocích, o pauze mi zavolej, potřebuju s tebou mluvit, co budeme dělat o víkendu!

Cassidy verze věty, nedělám si teď fakt prdel:
Jestli chceš, můžeme se tam potkat o prázdniny nebo potom až o Vánoce, o pauzu mi zavolej, potřebuju s tebou mluvit, co budeme dělat o víkend!

Unfortunately.

Včera večer jsem rozbila „coffee maker“ takovou tu nádobku, co jí stlačíte dolů kafe. Dneska jsem sice musela koupit za devět liber novou, ale střepy přinášejí štěstí, ne?