Sunday Sledding!

Bude to znít asi neuvěřitelně, hlavně pro ty, kteří nás znají. Ano, je tomu tak – v sobotu se nikdo neožral tak, aby nemohl jít v neděli v 9:00 hodin RÁNO sáňkovat na Černou horu. Napadlo to mýho kamaráda Jiřího (George) kterýho znáte již spoustu let z mých vyprávění asi někdy v úterý a nevěřil, že někdo v neděli ráno vstane a půjde sáňkovat s ním. Nakonec to osudné ráno vstala docela velká parta lidí a i když nás mohlo bejt ještě víc, bylo nás dost. Takže vám můžu říct, že já jsem letos na sněhu už byla tolikrát, co za mých posledních tak 10 let ne. Na Silvestra jsem byla na sáňkách úplně poprvý v životě, vyšla jsem kopec jako prase, opila jsem se tam a sjela jsem to dolů, potom nedávný snowboard a v neděli teda, podruhý v životě sáňky. Možná, že jsem asi nikdy nejela lanovkou na Černou horu. Každopádně v létě pořádám hromadnou túru na Sněžku, kdo chce, může se zapsat XDDDDDDDDDD

To jako myslim naprosto vážně, jenom dohodneme termín, byla by to pravděpodobně nějaká slunná neděle, autobusy zjistíme. No kdyby měl někdo zájem, nechť se ozve, já léto 2011 už teďka jmenuji sportovním létem stráveným venku, ať už budu chodit na túry a nebo vytáhnu kolo.

Ale vrátíme se k nedělnímu sáňkování na zmíněné Černé hoře. Protože nemáme sáňky, jeli jsme o chlup dřív, abysme si nějaký půjčili. Za 150 CZK jedny sáňky docela mazec, na to, že jsme měli ject jenom 1 jízdu a každý chtěl svoje, protože dvě stejný povahy nemůžou ject na jedněch sáňkách! Odpoledne jsem měla dodělávat dort a tak času nebylo mnoho. To, že jsme nakonec jeli jízdy tři, takže se nám půjčení vyplatilo, ale zase jsme dali litra za 3 lidi na lanovce. Poté jsem se dozvěděla, že jsem to měla jako dárek k Valentýnu XDDDDDDDDDDDDDD. Pěkné, že.

Kdyby někoho zajímaly ty největší detaily, tak moje sáňky jsou ty jediný kovový modrý jež nacházejí se za Meďákem XD

Vejhled dozádu z naší kabinky <3

Já und Andrea po první jízdě tuším.

Abych vám představila trošku, jak vypadala moje první jízda. Protože hodně z nás bylo na sáňkařský dráze úplně poprvý, nevěděli jsme, že se dráha prolíná s dráhou pro lyžaře, kterých bylo všude hafo. Dohromady se muselo zastavit a přejít vlek asi 3x nebo 4x. Dole to bylo vůbec nahovno, poprvý jsem přejela ten most s lyžařema XDDDDDD. No ale vraťme se ještě skoro nahóru, nevím, jak dobře znáte pohyb saní po sněhu, ale ono když jako nebrzdíte, tak byste možná předjeli Leoše Mareše na pražským okruhu. A tak teda jedeme jako hovada a najednou pár metrů před váma horizont, pár lidí v sobě, tak brzdíte, protože jste na vleku najednou, máte jakž takž zabržděno a zezadu to vás plnou rychlostí narve David se Silvou! Vyletěla jsem úplně celá ze saní do vleku držkou po ledu, spadla mi čepice jako, otřes mozku, šok! No když si to člověk uvědomí pozdějc, kdyby tam jel nějakej lyžar a narval mi to lyžej do hlavy, tak nic moc, co všechno se mohlo stát. Tak jsme přeběhli vlek a jelo se dál.

Já v akci a já s Luckou dóle.

Tahle fotka je extraspeciální bonus s názvem „Já a Andrejína a můj starej a její starej“ XDDDDDDD No a já s Andy v kabince směrem nahoru :)

Druhá jízda se myslím obešla bez větších zranění i když nevím, jestli právě ta druhá nebyla tou osudnou Andrejíny a Ivči, ale zato vím, že ta TŘETÍ byla nejhorší XDDDDD Prosimvás. Když už jsme si všichni mysleli, jak máme všechno pěkně nacvičený včetně přejezdů vleků a dobržďování, zjistili jsme, že tomu není úplně tak, neboť na jednom jedinym místě Lucie srazila lyžaře na vleku, někdo to narval do malýho tlustýho polskýho dítěte, jež začalo kvičet jak prase, všichni se tam hádali s partou Poláků o tom, že my za to nemůžeme, že jezdíme hrozně slušně a že oni tam neměli stát a když někdo výrazně dořek to MY JEZDÍME SLUŠNĚ, tak se zpoza přejezdu vyřítil Petr takovou rychlostí, že mi nikdo nestačil říct UHNI a narval to do mě takovým způsobem, že jsem já skončila na zemi zádama na jeho sáňkách (a to jsem předtím seděla na svých!!!) myslela jsem si, že nemám ledviny a byla jsem zase v šoku. To ty Poláky ještě víc nasralo a tak jsme ujeli, oni nemohli tak rychle jak my, když to dítě mělo natřikrát zlomenou nohu a tak jsme je už nikdy neviděli.