Life & Stories, Moleskine

JAK MÁM VĚDĚT CO JSEM, KDYŽ ANI NEVÍM CO ŽERU…

13/10/2008

Dneska mi to ve škole úplně absolutně uteklo. Ze zemáku nemám v písemce dvě otázky, takže si myslím, že mám jasnou dvojku, protože jsem si kontrolovala odpovědi a měla bych mít asi všechno dobře. A to jsem se to učila něco přes půl hodiny. Po škole jsme se s Terčou děsně couraly domů a protože jsme měly čas, tak jsme šly do Rosemannu jen tak. Koupila jsem si tam BIO bánanovou přesnídávku velkou a dětský vitamíny. Teďka budu už jenom zdravá jako. Mříže u slavný elektrárny zase přelejzám, nechce se mi to obcházet, 9581 kilometrů. Doufám, že tam někdy spadnu. Přišla jsem ze školy a na stole ležel balík z USA! Konečně! Teďka ještě čekám jeden balík a pak už nemám nic objednáno snad asi :) Ve čtvrtek máme stužkovák a bude to hrozný. Hloupější se chtějí na sračky opít, asi proto, aby učitelé viděli, jak super cool uměj chlastat, ya, buďte [kůl] a IN a pak plakejte opilé a řešte vztahy hlavně. A až budete zkoušený, tak dostanete asi o stupeň lepší známku, protože si zkoušející určitě vzpomene, jak skvěle se umíte opít, přeci. Odpoledne jsem byla úplně mrtvá a na hodinu jsem usnula oblečená v obýváku na gauči. Ani nevím, že přišel votec kotec a četl si vedle mě noviny. Rýmu mám pořád, teplotu mám pořád a kašlu jak ďas. Dneska ve škole jsme točili z nudy videa, tak když se mi bude hodně chtít, tak příště nějaký předvedu veřejnosti. A úplně nakonec vám dneska ukážu fakt romantickej podzimní Trutnov, protože včera na plurku se šérovaly krásný romantický zamilovaný SLUNEČNÝ fotografie. Vítejte v Krkonoších!

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply