Loards of the boards!

Zrovna jsme to včera řešily s Andrejou, že to je trapný, že obě pocházíme tady z hor, skoro by se dalo říct, že jsme se narodily na úpatí nějaké a já nejezdím na ničem a po sněhu jdu akorát 10 metrů k autu a zpátky a ona, že nebyla nikdy na Sněžce XDDDDDDDDDDDD Jak může někdo, kdo na ní čumí celej den z okna, na Sněžce nikdy nebejt? A jak může někdo, kdo celej den čumí z okna na vlek na něm ject naposled v deseti letech na lyžích? No možná proto, že to tady prostě máme.

Jednou v zimě jsme se ještě s Ester rozhodly, že si půjčíme snowboardy a pojedeme na takovej jeden dětskej vlek, kde se učej tříletý děti na lyžích. Ten vlek se jmenuje Formánek a nachází se v Janských Lázních. Vlastně to je taková spíš rovina, než aby to bylo z kopce, protože to je fakt pro maličký děti. Mně bylo asi 12 let a Ester teda pravděpodobně 10 let. A tak jsme si jeden den doopravdy půjčily snowboardový sety a její táta nás odvezl až k Formánku. Když jsme po půl hodině přišly na to, jak se to všechno nasazuje, tak jsme se nějak postavily, hnedka jsme spadly, narazily sme si kostrč obě a takhle to pokračovalo pořád dokola. Ester to šlo teda asi milionkrát líp než mně, protože já jsem počítačovej typ :) Nenadělám nic už s tím :) Neudělaly jsme ani jednu zatáčku, jenom jely rovně a spadly, dokola. Když jsme za hodinu sjely těch 150 metrů po tý rovině „dolů“ a dostaly jsme se k vleku, tak já jsem ani jednou neujela víc jak 10 metrů na něm nahoru a tak jsem to musela chodit pěšky. Když jsme byly za tři hodiny úplně promočený a zmrzlý a stejně se na tom ani jedna neudržela dýl jak 10 metrů, protože se nám hrana vždycky zaryla do sněhu a my jsme spadly pokaždý na kostrč, tak jsme se rozhodly, že se dobelháme do Lesního Domu a tam vím, že jsme se obě šíleně přežraly svíčkovou a jely jsme s těma těžkýma prknama a s těma naraženejma kostrčema zase zpátky k počítači hrát Roller Coaster Tycoon a na Alíka. No a to byla celá moje slavná snowboardingová kariéra tak nějak. Teda, až do včera…

Minulou zimu jsem nějak z mýho přítele vytáhla, že umí jezdit na snowboardu! Vůbec jsem si ho nedokázala představit na tom XDDDDDD Zkoušela jsem to a vždycky jsem se začala hrozně tlemit, že to je divný prostě, on na prkně. A taky jsem mu říkala, že mě to musí jednou naučit. Jen tak letmo jsem to jako prohodila. Nó a tak včera jsme se probudili a venku úplně šíleně krásně, že by byl hřích nevyjít ven, podívali jsme se na sebe a bylo to nějak jasný. Dneska jdeme na prkno. První problém byl to, že se asi bude blbě jezdit v kabátu, haha, nic jinýho skoro nemám, ale minulou zimu jsem si narychlo koupila ve sportovkách bundu, kterou jsem aspoň využila. Abyste ještě jako pochopili, já a sníh máme společnýho asi jenom to, že ho metu z auta. Nesnáším jinak všechno, co se zimy týká, ať to je sám sníh, lyže, prkna, lyžaře, běžkaře, vázání, hůlky, rolby, děla, vleky, reklamy na permice. Všechno nesnáším tělem i duší a žárem tisíce sluncí prostě. Taky když jsem napsala Andrejíně na ICQ tuhle krutou pravdu, tak mi na to napsala capslockem jenom „HOVNO“ XDDDDDDDDDDD No nikdo by nevěřil, že já + sníh + vlek jednou přijdeme do těsné blízkosti… to je prostě něco jako kdyby Lou začala fandit Slávii, Peťulka Spartě a tak dál.

Taky teda mi přihrálo to, že v Bukách udělali sedačkovou lanovku. Jinak bych ani nešla, protože bych to nevyjela. No, tak jsem se teple oblíkla a vyrazili jsme směr půjčovna lyží a snowboardů. Chytla jsem to prkno jako profesionální jezdec, křápla se zadní částí do futer, protože jsem to nějak neodhadla a šli jsme na vlek. Koupili jsme si lístek se jménem PEKELNÝ VRCH, to jsem se začala bát jako a když jsem poprvý viděla lanovku sedačkovou v akci, tak jsem se na to bála nastoupit! Pak jsem se teda rozhoupala a nastoupili jsme a jeli vzhůru do oblak.

Tady jako můžete pomalu pozorovat, že nekecám :)

No, tak jsem si to nazula a k překvapení všem jsem nepadala každých 10 metrů, ale každých asi 40 metrů. Tak byli všichni šťastní až do smrti a teďka už jenom fotky, protože k tomu není moc co říct, ale byla prdel a hlavně mě to bavilo a kdybych neměla nalomený zpřeražený zápěstí a kdyby dneska nebyla inverze a bylo tady zase slunečno, tak bysme prej šli dneska znova! Ha! (Ne, nejdu s nikým jezdit nikam, ani se neptej Andreo! XDDDDDDDDDDDD)

Vždycky, když jsem brzdila, tak jsem pak nakonec spadla XDDDDD

No, a zase…

… a zase jedna na zemi ♥

Tohle byl asi nějakej balanc XDDDD No každopádně ty tátovy SKS rukavice jsou větší, než bych chtěla XDDDDDD

F si vzal moji čepici a odmítal si ji nasadit tak, jak má být a říkal, že ji bude mít prostě takhle na stojáka XDDDDD

Trošku jedu :)

Příprava do boje se sněhem!

Tady je třeba pěkná ta Černá Hora XDDDDDDD

Tady už jsem fičela skoro na tom jako!

No a tady po dvou hodinách už můžu ject na nějaký závody snowboardový klidně viď. XDDDDDDDDD

Bylo krásně a zjistila jsem, že když jdete po sněhu, tak křupe někdy, to je dobrý XDDDDDD

Tak nevím viď, třeba mě to chytne nějak až se mi spraví to zápěstí. Jsem na něj spadla celou vahou, jak mám trauma z dětství z tý naražený kostrče, tak na ni asi nechci padat či co XDDDDDD

Dneska jsem dělala domácí mléčnou rýži podle Mary, co mi napsala a pořád mi chutná víc od Müllera teda. Nemáte někdo nějakej exkluzívní recept na mléčnou rýži? Zítra nebo pozítří se nějak dokopu k nějaký recenzi toho, co mám doma, snad :)

[edit] Tak novej design by měl teďka už fungovat jak v Chrome, tak v Mozille a IE. Za nalezení tohoto zla a obrovské pomoci vděčím panu Pólovi, neboť Pól je nejlepčí. Volte Póla! Ztmavila jsem všechnomožný písmo, tak. [/edit]