Byla by to společenská sebevražda. Videobolgy mě přestaly bavit, ale dostala jsem takovej hezkej nápad od tý doby co zase znám žebříčky hitparád českých rádií. Škola mě vůbec nebaví, nemám otázky, nechodim tam moc, neučim se, nedělám nic.
V sobotu jsem ani nešla na hřiště pít, protože jsem byla šíleně ospalá z pátka, kdy jsem byla s Terkou a Štěpou v klubu. Čuměla jsem na Slunce Seno, pila colu a čuměla druhym vokem na šipky, takže tak. V sobotu děsně brzo ráno jsem musela ject s našima do Polska, poprvý sem jela takle do zahraničí a ty jejich žlutý značky mě sraly. Nejlepší na tom celym byly značky pozor pes a to, že jsem sehnala modrej zvýrazňovač.
Docela bych se chtěla podívat do Varšavy. Někdy. Brzo. Někam bych se chtěla podívat, kde jsem nebyla, je to blízko a dá se tam něco dělat a je tam Mekáč…
A v neděli jsem byla na fotbale v Jánkách. A jinak asi nic. Nechám si udělat tričko ‚JSEM IDIOT A NEUMIM NAPSAT SLOHOVKU‘.
Některý lidi vás v životě ovlivněj, ani nechcete. Nechcete a prostě do toho vklouznete, ale nevíte, že tam už jste. Ty lidi vám změněj celej život. Kdybych nepotkala třeba Prďku, tak bych se bavila prostě s někým jiným, s kým nevím, nezažila bych to, co jsem s ní zažila, třeba bych ani něco nepoznala… kdybych nepotkala někoho jinýho, taky bych byla úplně jinde. Každej. Já vůbec nevim, co bych dělala…
Jako třeba jednou úplně kdysi děsně dávno, jsme šli s jednim kamarádem na hřbitov, že se jako budeme bát. Já jsem si myslela, že se budu bát úplně děsně, ale pak jsem si uvědomila, že se nebojim skoro vůbec. Já, člověk, co v noci nejde ani na hajzl a radši by se pochcal, než dát nohu na podlahu, protože pod postelí určitě něco je a stáhne mě to tam a pomalu a hnusně zabije a potom se o tom natočí horor podle skutečný události a mě bude hrát nějaká blonďatá blbka, se prostě nebál v noci na hřbitově.
Tak to už je konečná asi.
Panebože radši nic.
No Comments