Změnil se mi v Anglii úplně můj život a už jsem tady docela dlouho. Přijela jsem sem na začátku února tohoto roku a i když jsem vcelku samotářský člověk a nikoho moc nepotřebuju, někdy je můj život a asi život každé au-pair prostě smutný. Chybí vám rodina, řekla bych. Teďka měly moje děcka narozeniny, týden po sobě a viděla jsem, jak jsou od rána úplně jiní, těší se, jejich máma je objímá, dostaly krabice s dárkama a nespočet přání. Vidět takhle šťastnou rodinu je někdy těžký, protože vás nikdo neobejme, mámu máte daleko a jenom pozorujete to štěstí a radost.
Na vaše narozeniny si pravděpodobně nikdo nikdy nevzpomene, kdybyste to neměli na Facebooku. Bylo mi i smutno, když tady byl Katie přítel a celý den měli takový pěkný a pořád se tulili a tak, já vím, že to mít prostě nebudu. Budu tady sama v pracovním dnu, bude mi už 24, nikde nebudu mít barevný krabice a přáníčka, oslavu a neobejme mě moje máma. Neobejme mě Adam. Nemůžu ten den bejt s ním… možná budu brečet.
Není to jenom o narozeninách, svátcích. Au-pair vidí pořád rodinu pohromadě, au-pair se musí hodně držet, asi by neměla být úplně závislá na svých rodičích, jinak by to žádná nezvládla. Jsem jedna z au-pair, která ještě nebrečela kvůli stesku po rodině. Jednou jsem měla hrozně na krajíčku, když se mě Milan zeptal na slavnostech v červnu, jestli se mi stýská po rodičích. Úplně se mi udělalo divně, chtělo se mi brečet, stýská.
Uvidím je až na Vánoce, prostě „za půl roku“ zase až.
A pak pravděpodobně zase v létě.
(Příští týden už pravděpodobně zase začnu pracovat u druhé rodiny s babies, těším se a taky budu míň nervózní, protože budu mít víc peněz. Srpen je krutý… víc než krutý. Pokusím se sehnat ještě nějaké extra práce navíc, včetně babysittingů, protože skoro žádné nemám a je škoda prospat víkend zadarmo :) Budu se snažit víc psát třeba i o psatelných au-pair věcech a pokusím se fotit, protože poslední dobou nefotím nic. Kdybych tady měla Adama, tak byste měli hrozně moc fotek, protože on mě pořád nutí :) Zítra poslední pracovní den a potom konečně víkend…)
14 komentářů
Takové stavy mám taky i když bydlím jenom pár kilometrů od rodiny i kamarádů. Přeju hodně štěstí ;) Vánoce už jsou tu za chvíli :)
ňuf
Jsem měla slzy na krajíčku za tebe. Jsi hrozně statečná, já bych to určitě nevydržela. Tak ať ti to strašně rychle uteče a se všema milovanýma se brzo shledáš! ;-)
Je to pravda co píšeš. Já jsem neskutečně závislá na svojí mamince, ne jako, že by se o mě starala a dělala všechno za mě. Ráda si s ní povídám, ráda s ní jenom jsem, ráda jí vařím a vidím, jak jí to chutná… a nikdy jsem u té rodiny nebyla tak nadšená když jim něco ode mě chutnalo, tak jako jsem nadšená, že to chutná jí.. a spoustu dalších věcích. Takže pro mě ten sebeobětující se život au-pair nebyl.
Nebojíš se třeba, že na tom nějak váš vztah s Adamem utrpí? A jak dlouho ještě plánuješ být au-pair?
• Kristýna, nojo, můžeš je ject navštívit, já taky – na víkend, ale to by byla drahá sranda :)))
• Cass, no!
• Michelle, XDDDDDD třeba někoho rozpláču jednou! :)
• Zorka, to já právě ne, moje máma dokonce řekla, že na Skypu si semnou mnohem víc povídá než když jsem bydlela v Bukách. A to si voláme tak jednou za 10 dní na 20 minut… stydím se. Ale já jsem od mala nepřátelská a nikdy jsem si k sobě nikoho nepustila, ani rodiče prostě. To si člověk uvědomí všechno až tady, jak je má vlastně rád :) Au-pair plánuju bejt ještě hodně dlouho, jsme s Adamem ve stádiu, kdy oba víme, že pro mě jsou díky mojí debilní minulosti důležitý peníze, který tady MÁM a pro moji budoucnost ANGLIČTINA a pro něj škola, škola, škola. Víme, že kdybych byla v ČR, že bych neměla ani dobrou práci, ani bych to asi dál nerozvíjela, byli bysme furt spolu, zanedbávala by se Adamova škola určitě. Takhle si myslím, že jedeme oba docela naplno, sice si chybíme, ale prostě tady musí jít stranou všechno, děláme to pro sebe :)
je mi z toho smutno =/ nejradsi bych objala tedka tebe i mamku :D
Nat, strašně se mi líbí, jak jsi to tady Zorce racionálně popsala, i když míváš ty chvíle, kdy je Ti smutno a tak. Ono je to nahoru – dolů, sama to znám velmi dobře. Taková zebra, černý a bílý pruhy. Takže já Ti přeju, ať jsou bílý daleko větší než ty černý a ať čas letí jak blázen!
Tak tohle je fakt ironie osudu…zrovna před pár dny jsem se rozhodla, že si svůj životní sen splním a jako au-pair odjedu…a v sobotu – za týden letím. Tyhle poslední dny jsou pro mě dost složitý, protože mám pocit, že mi okolí hrozně hází klacky pod nohy..a tady na mě čeká tenhle článek…hm! No co, dala jsem se na vojnu, tak musím bojovat :-)
• Spencie, ani jsem to nepsala smutná :)
• Jane, :) je
• Martina, ani jsem to nepsala nějak úplně smutná, prostě tady proběhly ty narozeniny a já jsem tady fakt dlouho :) To je asi normální :) Jen jeď, pokud je to sen! :) (nevím teda proč je někoho sen být au-pair :DDD) ale když jo, tak JO!
+1 Spencie..
neboj bro já tě v tom nenechám spolu to zvládnem! všechno zvládnem! :))
• Bárb, :)
• Lucienda, počkej na sebe za půl roku XDDDDDDDDDDD
tak jak to tak čtu tak si říkám jak já jenom zvládnu 10 měsíců na Erasmu až to časem snad klapne
• Charlotte, zvládneš. Jako někdy prostě se uamyslíš, že nikoho moc nemáš, ale prostě, co už :)))))))