Hm nic. Dneska jsem tak čtyřikrát brečela a dvakrát měla absolutně hysterickej záchvat, takže sem úplně nejvíc na světě prázdná a bez citu, což ovšem zas taková velká změna není že. Všimli jste si kamaráda vpravo? A on vám půjde za vaším ukazatelem myši prostě <3 Jirkovi se to líbilo hrozně, zkoušel, jak ho zmáčknout. Jsem ráda, že tady je před oknem už taková kupa sněhu, že nevidím na silnici, ven na lidi, co procházej prostě. Sem tady taková odřízlá a zavřená v kobce se zataženýma žaluziema už hodně měsíců a jediný co mi chybí ke štěstí je jeden pokoj navíc a pravidelný plat 30.000 CZK měsíčně, lépe 35.000. Na Plurku se to začalo rovnat běžnýmu životu holek, což znamená, že se tam dělaj skupinky, pomlouvaj se, rejou do sebe a takhle, sama nevím co tam dělám, běžně se tomu vyhejbám i přes fakt, že nemám žádnou pořádnou pravou kamarádku a s jedinýma co se teď dovedu bavit je Prďka, kterou vidim jednou za tři měsíce a Andrea, kterou vidím jednou týdně, někdy ani to ne. Prostě já radši nemám kamarádky, než mít to, co vidim všude okolo sebe. Dělaj ze sebe nejlepší kámošky na světě a pak jedna odejde na hajzl a ta druhá říká tý třetí a čtvrtý jaká to je děsná píča a tohle pořád dokola, dokola, furt. Sorry, nechci. Takhle mám všechny moje tajemství a myšlenky jenom v mý hlavě a vím s úplnou jistotou, že se to NIKDY NIKDO nemůže dozvědět… paráda vám říkám :) A když se jdu bavit, tak se prostě přiseru ke klukům, k šipkám a voni to přežijou jednou za čas prostě. Tam se nepomlouvaj, pořádně chlastaj a je tam sranda. A tak prostě Natálije nemá kamarádky pipinky a má radost z toho, jak ty ostatní pipinky sere. Protože kdybych je nesrala, tak se od jejich nejlepších kámošek nedozvídám, jak mě pomlouvají a co o mně říkají přece. Pořád. Denně. Ležím v žaludku hrozně. To mě mrzí :)
No Comments