Polem nepolem, lesem nelesem.

Víte, my vždycky jezdíme s kolegou děsnejma zkratkama lesem, polem, potokem, rybníkem, skrz ploty a tak XDDDDDD. A dneska jsem v sobě znovuobjevila můj strach z lesU (XDDDDDDD). Prostě my jedeme asi nějak po devátý okolo ohrady, kde mejvaj jeleny, tak on zastaví, že mi je ukáže a já psycho najednou, ať jede, ať hlavně nezastavuje, ať jede… na zvracení mi bylo úplně hrozně, bušilo mi srdce. I ve dne z toho mám panickou hrůzu. Jsem myslela že se zbláznim. Ještě, že bydlim v Bukách a nikde v okolí nejsou lesy, jen samý centra, ach♥. No. Já vám klidně půjdu o půlnoci za úplňku i neúplňku na hřbitov, sama, projdu ho, na hrob si sednu, počkám na vás tam. Ale ne do lesU! NE, ani ve dne tam nepůjdu. Ne prostě ne, ne ne.

A ještě jeden bonus. Včera sem si ráno umyla vlasy a chtěla jsem si je vyfénovat a nedokázala jsem bejt v koupelně. Nemohla jsem tam bejt, měla sem šílenej strach tam bejt, chtělo se mi brečet, všechno. Tak jsem se fénovala v kuchyni prostě. Nevím viď.

Ale každej má něco, čeho se bojí ne? Ne štítí… ale BOJÍ prostě. Ani klauni a panenky velký mi nejsou sympatický. A bojím se i trošku soch na hrobech, ale jdu tam 545841036x radši, než do lesU…