… jak to bylo po vodě aneb návrat zpátky na ostrov

Když jsme přijeli domů, tak jsme si skoro neodpočinuli, jen jsme se vysprchovali a jeli jsme do Krkonoš. Adam si s sebou vzal notebook a nějaký věci, protože já jsem měla balit Natcakes a dělat jellx. Všechno jsem dělala hrozně moc hodin, takže zase úplně unavená, vysílená, mrtvá. Ale všechno jsem to zvládla a kdyby nebyla taková vedra a želé se mi pomalu nerozpouštělo, tak by bylo všechno téměř dokonalý! Dnešní blog bude více méně o random fotkách, který jsem vyhrabala před chvíli z iphonu. O příšernostech cesty do Anglie a o nejlepších dárcích ever!

Nejdříve si ale připomeneme moje tři hlavní akce prázdnin:
ROCK FOR PEOPLE – CHCALO
SNĚŽKA – CHCALO
VODA – CHCALO

Tímto děkuji českému počasí a těším se na další setkání. Určitě to nebylo myšleno špatně a chtělo mi to pouze mírně připomenout, kam se vlastně vracím. S Adamem jsme byli u nás v Krkonoších 2 dny. Tak nějak jsem fakt pořád pracovala a balila obří kufr. Když jsme na sebe měli chvíli čas, tak jsme si jeli pro pizzu, kungpao a nudle, ráno jsme si udělali snídani a tak :)

Když jsem měla balistiky a želé odeslané, zabalené a kufr taky zabalený, rozloučila jsem se s dědou a strýcem, rodiče byli na dovolené, takže jsem je moc neviděla a pak jsme jeli směr Slatina, kde Adam bydlí. Večer jsem myslím konečně psala ten blog o Sněžce a ve čtvrtek jsme odpoledne strávili spolu v Praze. Měli jsme poslední bubble tea a večer se konal menší plurksraz, protože mnoho lidí nepřišlo, ale těm, co přišli hrozně moc děkuju! Zavdali jsme kuřecí křidélka a tatarák, měla jsem poprvé tatarák a hrozně mi chutnal, tak škoda, že jsem nemohla zavdat víc. Byli jsme v příšerným pajzlu bez klimatizace, prostě hrůza. Na Slevomatu tam byla akce na ta křidýlka a tatarák, tak jsem jí chtěla využít a příště investuju do svých plurkpřátel víc peněz a vezmu je někam, kde to bude lepší a víc jídla XDDDDDDD Fakt.

Pak jsme zase jeli pomalu zpátky, brali jsme i ty dva Mordory s sebou a oni úplně mi dali hrozně krásný dárky k mýmu spanish fake svátku. Dostala jsem nejhezčí fotku Adama v rámečku, abych ho mohla mít pořád u sebe (a taky mám, byla to první věc, kterou jsem vybalila při příjezdu do UK a šla hned spát) a přání. Takže asi podesátý thanks! A od Adama jsem dostala něco, co jsem nejvíc chtěla (asi rok a půl o tom melu všude! XDDDD) a vůbec jsem to nečekala, hlavně od muže bych to nečekala prostě! Ano, svůj první OPI lak v úžasný barvě přesně takový, v jaký bych si ho koupila sama! Thanks, thanks, thanks!

O půl třetí ráno jsme jeli pomalu na letiště, seděli jsme tam a já jsem se rozhodovala, jestli si dám ještě nějakou hudbu do iPodu. Pořád se mi hrozně nechtělo, ale vytáhla jsem si z velkýho kufru teda ještě externí hdd, že si ji tam pak dám. Úplně hrdě prostě jsem to vytáhla ne XDDDDD. Potom jsem se blbě koukla na číslo, kde mě odbaví a přesvědčovala jsem Adama, že se on koukl blbě, takže jsme šli úplně někam blbě prostě, achjo XDDDD Neumím číst. A nespala jsem zas 24 hodin. Po čtvrtý, když jsem měla kufr na cestě do letadla jsem si hrdě vytáhla ve Starbucksu notebook, Adam se tlemil, že se s ním nevejdu do křesla, že si tam jdu dát tu hudbu. Tak jsem všechno zapla, připravila a zjistila jsem, že kabel od telefonu je taky na cestě do letadla… XDDDDDDDD Tak nic.

A brečela jsem no, kdo by nebrečel.

Po pátý jsem šla pomalu k letadlu, už měli otevřený nástup. V DUTY FREE litr finský za 285 CZK, Lancome odličovací mléko za 490 CZK, nestihla jsem nic nějak. Pak už jsem se jen dívala na východ slunce přes křídlo letadla. Ani jsem na nic moc nemyslela. Měla jsem krásných 27 dní doma. Hrozně utekly.

Na Lutonu jsem měla dvě a půl hodiny, než mi jel autobus na Heathrow, kde jsem měla přestupovat na autobus do Andoveru. S 26kg těžkým kufrem se mi fakt nechtělo nikde crajdat, tak jsem to zapíchla zase ve Starbucksu, vytáhla jsem POPRVÉ V ŽIVOTĚ svůj malý notebook, že se podívám na zameškaný Pretty Little Liars, zapnu ho a vypne se. Blikne dole baterka. Ok. Dám ho do zásuvky, zapnu ho a vypne se. Tak nic.

Vůbec mi to neutíkalo, ale dočkala jsem se autobusu. Na Heathrow jsem měla další dvě a půl hodiny čekání. Celou dobu jsem čekala prostě naproti zastávce, kam vždycky 033 jezdí. Celou dobu jsem se nehnula, byla jsem šíleně unavená a pravděpodobně jsem prostě usnula zaživa vestoje, protože ten autobus, co měl ject ve 12.20 nejel. Nejel ani za 10 minut, za 20 minut, za 30 minut. Tak jsem se zeptala pracovníka a on mi řekl, že tady ten autobus byl a že odjel. JÁ JSEM TAK CHTĚLA BEJT UŽ NĚKDE PROSTĚ! 10x jsem mu řekla, že to není možný, že tady sedím 2 hodiny a čekám na něj! Není možný prostě tohle přece. Poslal mě do kanceláře National Express. Tam jsem řekla svůj problém a zeptala jsem se paní, jestli stojím správně, jestli pořád 033 jezdí tam. Ona na mě byla úplně hnusná, zvyšovala hlas pořád, říkala, že to jede odtud a je to číslo 033. A já jsem jí pořád opakovala, že tohle vím všechno, že tím občas jezdím, ale že se mi prostě stala taková a taková nehoda. Paní byla hnusná dál, já jsem byla zoufalá a unavená a hrozně jsem se tam před ní rozbrečela. Úplně strašně prostě zoufale jsem už nemohla mluvit s ní dál, nešlo to. Nějaká Číňanka za mnou jí tam něco řekla, ani nevím co, chtěla jsem umřít prostě. Za 5 liber „pokuty“ jsem dostala kartičku, že mohu ject dalším. Dalším, co jel za další 4 hodiny…

Fakt jsem byla zoufalá a od rána jsem táhla ten kufr. Šla jsem pomalu na terminál jedna na přílety koukat se, jak přilétají sportovci na Olympijské hry. A měla džus v Costě. Potom jsem šla hodinu předem zase na autobus, radši jsem stála, než seděla a donutila jsem toho pracovníka NE aby mi řekl, až to přijede. On mi říkal, že ho uvidím, tak jsem mu řekla, že ho neuvidím a ať mi to řekne XDDDDDDD

Pak jsem viděla přijíždět autobus sama a pán mi to stejně přišel říct, hodný pán. Konečně jsem byla v buse, uřvaná, smutná, zoufalá, ospalá. V Andoveru na mě čekala Pavlína, přijela jsem do Grateley, vytáhla jsem tu fotku a šla spát. A spala jsem 18 hodin. A další den 10 hodin. Udělaly jsme si s Pavlínou večeři, ty anglický hnusný nakyslý párky co mi tak chyběly! S cuketou s paprikou, co nevypadala vábně a zeleninou a sušenými rajčaty. V neděli jsme byly ve městě, spousta nově otevřených obchodů…

Jeli jsme do Krkonoš, zastavili jsme se v Pace na nejhezčí výhled na Krkonoše :)

Jedli jsme čuňárny a snídali jsme „Paula“ doma :)

Smáli jsme se pravýmu pokébalu a smáli jsme se označení ženského záchoda v Mekáči :)

Zase jsme jedli čuňárny, já dokonce se sýrem a s olivama, ráno jsme šli pro čerstvý rohlíky a znovu jsem se rozhodla založit si fashionblog.

Loučili jsme se na Ruzyni…

Smutnilo se v letadle při nádherným východu slunce…

Čekalo se dohromady šest a půl hodiny na Heathrow vlastní blbostí…

Vítalo se večeří zpátky v Anglii…

a to je on, můj první OPI! Kiss on the Chic<333 Děkovala bych ještě milionkrát :)

No není to úžasný prostě? Je, hrozně. A teďka sedím v mým UK pokoji, co mi přijde víc jako doma, protože tady mám všechny svoje věci a všechno. Taky tady mám asi 50 nových Jacků, ale asi je povyházím ven. Taky jsem si koupila a objednala nějaký nový věci, ale o tom až příště. Až bude víc času, vrhnu se na videa ze Sněžky a ze Sázavy. Jsem ráda, že se vám příspěvky líbily, že jste nám fandili a tak :) A buďte zvědaví, protože čekám 5 balíčků a z toho dva „nedobrovolně„!