Sněžka 2012

„Všechno to začalo v neděli, kdy se z nevinného „na chvíli do kasína“ stalo ještě nevinnější „grilovat u Tomáše“, který se následně šíleně zvrhlo a začala jím naše čtyřdenní téměř-non-stop párty…“ jste se už určitě dočetli u slečny Cassidové a pokud ne, tak vám tady dneska napíšu téměř to samý, akorát s nechutným zpožděním, protože prostě věřte mi, já už fakt nemůžu a jsem vysílená a umírám. Přísahám, že umírám. Nejdřív jsem v tu neděli byla chvíli nasraná, protože jsem chtěla hrozně do kasína, mezi lidi prostě. Nebyla jsem nikde v žádným podniku fakt dlouho, ale nakonec jsme udělali dobře, že jsme byli u Tomáše doma, protože jsme hráli Activity a úplně mě to tam hrozně bavilo a Cassidy je HROZNĚ dobrá, že poznala moji imitaci Polednice! V ČR mi přestalo chutnat nějak český pivo, takže nyní jsem slečna vodková, ale v neděli byli myslím všichni. Úplně byla tma a najednou bylo světlo, ne XDDDDD Nikdo to nechápal, že ten večer tak rychle utekl, neměla jsem kde spát, tak jsem si šla k Cassidy a Tomášoj pro deku (nepamatuju si to ale skoro) a oni si ani nějak nevšimli, že ji nemají. Pak jsem tam šla za 15 minut a oni byli chudáci úplně přikrytí županama XDDDD Nafotila jsem jim zadky, prsa a penisy, tak nevím, proč to nemá na blogu.

O půl sedmý ráno jsme šli s Adamem snídat ven dvě skleničky vodky s džusem, koukali jsme se na oblohu a pak jsme asi nějak usnuli. Nakonec nevím jak se to stalo, ale probudila jsem se na gauči, kde spalo dalších milion lidí i ti, co spali nahoře, prostě prej magic. Naspali jsme celý dvě hodiny. Dvě hodiny a večer jsme měli jít na Sněžku… Ráno ještě hrajeme LOGO QUIZ, už tam máme nahráno 7 hodin a jsme tak degenerovaný, že potom všude jen koukáme na loga a nesoustředíme se skoro na nic jinýho. Prej jsem nějak v noci ukecala Juru a Oks, aby jeli s náma, tak jeli XDDDDDDDD

Cestou se zastavujeme v Mekáči na D11, v Krkonoších se potom sháníme po nějakém levném alkoholu, abychom zdolali Sněžku. Zapomínám úplně na existenci Mečíře, nakonec nám to poradil nějakej pán v Penny, úplně jsem se musela plácnout na čelo… zabydlujeme v naší malý chatičce, všude, ale fakt všude jsou hadry jenom, batohy, foťáky na východ slunce a tak. Nemáme ani kam šlápnout. Radar říká, že bude chcát, chcát, chcát a že nemáme chodit vůbec na Sněžku, tak se o to víc těšíme, že jako mega dobrodružství. Nikdo si nechtěl doma brát zimní bundy, musela jsem je ukecat!

Hrajeme hry, pijeme, moje mamka kalí s náma! Cassidy usíná na zemi, blíží se půl druhá ranní, kdy pro nás má přiject taxík a odvézt nás na Pomezní Boudy (odtud jsem nechtěla vyrážet, ale prostě nakonec moc nebylo zbytí). Všichni se oblíkáme do triček, mikin a zimních bund, bereme batohy, boty, čepice, čelovky, baterky, gopro a nasedáme do taxíku… na Pomezkách jdeme fakt od začátku celý stezky. Jen vítr, zima, brutální tma a nás šest, co spalo dvě hodiny. Vidíme docela prd, sem tam někdo zakopne a za 20 minut okolo nás začíná poletovat sníh! S-N-Í-H. Začínáme bejt rádi za zimní bundy. Říkáme si, že ten radar měl asi pravdu a že východ slunce asi neuvidíme, ale tak když už tam jsme, žejo… XDDD

BOJOVÁ POZICE, JDEME NA VĚC!

Pak začíná hrozně, ale hrozně pršet prostě. Mrak z radaru je tady, no. Je vítr a fakt zima. Fučí, v hrozný dáli vidíme světýlko, jak svítí chata Jelenka. Dostáváme se k ní úplně po době, jsme na chviličku v suchu a závětří!

Na Jelence na kousku sucha :)

No a teďka začíná fakt jakože chcát jako chcát hodně. Ne úplně jakoby průtrž, ale takovej ten hustší vytrvalej déšť co nepřestane… prostě radar nás dostal, no. Začínají schody, nejhorší a nejvíc debilní schody na světě. Začínám zdražovat výpravu kvůli mýmu dýchání do kopce. Prostě nemůžu dýchat, je mi na zvracení, nemůžu se občas ani nadechnout. Snažím se jít, co můžu, ale stejně na mě občas chudáci museli čekat. Schody jsou NEKONEČNÝ. Dostáváme se nahoru, přecházíme jeden hřeben hory mezi keřema, takže na nás fouká o trochu méně, jsme za to hodně vděční. Potom se dostáváme pod Sněžku. Není vidět. Už se trošku rozednívá, jsou nějak čtyři hodiny a 45 minut, horu nevidíme, je ve tmě, v mlze. Vidíme vždycky tak 50 metrů před sebe. Místo tohodle vidíme šedo… prší pořád dál, vítr fouká. Nikdo nevytahuje foťák, takže od Jelenky nemáme ani jednu fotku, kromě témhle:

Nahoře na Sněžce v největším MORDORU jediný mikromísto, kde neprší a nefouká úplně vítr. Zimní bundy jsou promočené, mikiny jsou promočené, trička taky. Máme vodu už prostě na holé kůži a do toho prší a fouká dál<333

Úplně si pamatuju, jak byl Jura už nervózní a řekl, že jdeme buď hned nebo nic XDDDDDD Tak jsem řekla že jo, že jdeme hned zase dolů a šli jsme zpátky do toho MORDORU prostě úplně durch a hlavně vysílení kvůli tomu nespánku. Je světlo, ale Sněžka pořád není vidět. Máme mokro v botách, je nám hrozná zima, ale furt z toho máme docela prdel. Cestou dolů to klouže docela, z hory se dolů valí dešťová voda, musíme v tom jít.

Radar, než jsme vyšli a druhá fotka je před Jelenkou na schodech, kde je vidět, že jsme promáčení úplně na kůži…

Na Jelence to chceme vzdát naprosto a voláme taxikáři, jestli by nepřijel, ale ten nám to típne a pak je nedostupnej a nám nejede ráno z Pomezek asi žádnej autobus, nejde nám mobilní internet, nemůžeme se ho stejně najít. Volám naší nejlepší Lůce o půl sedmý ráno, jestli by nepřijela. Jede pro nás, bere nás všechny! Klepeme se zimou, teče z nás voda, ale víte jako co, jo? Dali jsme to! XDDDDDDDDDDD

Přicházíme do chatičky, věšíme všude, ale fakt všude ty mokrý hadry, jestli se tam předtím nedalo hnout, tak teďka už vůbec ne. Jak nějaký hladoví vlci jíme úplně hrozný zbytky všeho. Studený nudle, studený kungpao! Já jsem tou zimou ani nemohla udržet svoji rýži, úplně jsem se tak klepala, že mi lítala všude. Říkáme, že už nikdy nejdeme na Sněžku jako. Usneme v osm, spíme 4 hodiny. Myslíme si, že je ráno. Na oběd jedeme ve čtyři, pořád prostě nějak máme v hlavě nějakých 11 – 12 dopoledne. V chatě jsme zatopili, ale nic nám neschne. V restauraci si uděláme prdel jen tak prohozením věty, jestli nejdeme aspoň na západ slunce na Sněžku.

A JDEME XDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

A nevim proč XDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

Nikdo nemáme už teplý duchý hadry tak jdou kluci chudáci v kraťasech, Adam má dokonce půjčený Tomášovy spací kalhoty. Já jsem si půjčila mamky boty o tři čísla větší a Tomáš si musel koupit ve sportu nový XDDDDDD Protože jsme za 48 hodin spali jenom 6 hodin a byli jsme fakt úplně vyřízený, rozhodli jsme se ject potupně aspoň na Růžovou horu lanovkou. Nemyslete si ale, protože i z ní to je na Sněžku, ještě v našem zchátralým stavu, docela kus. Navíc radar ukazuje, že na nás jde zase déšť. Jedeme autama do Pece, necháváme je kus od lanovky a jdeme čekat na poslední, která jede v sedum večer. Občas prosvítne sluníčko, pán lanovky se nás ptá, jestli jako fakt jedem ještě teďka nahoru. Jedeme, no.

Vyrážíme. Já s velkýma botama, Tomáš v mojí mikině a Adam v pyžamu!

Já s Adamem :)

Tam nahoře zamnou je fakt sníh, no :)

Fakt tam je.

Jdeme. A vzadu je trochu i vidět Sněžka!

Jdeme, jdeme si :)

Vítr !!!

Pyšná jsem na sebe XDDDDD

Sněžka cache :)

MÁME TO, podruhý.

Počasí opět nic moc, ale je to prostě miliontisíckrát lepší, než v noci!

Konečně vidíme to, co jsme v noci vůbec neviděli…

Vítězně jsme podruhé sešli dolů. Jednu chvíli nám docela dost pršelo, ale prostě. To už bylo jedno.

V chatičce jsme dali sušit další mokrý oblečení a Jura se se slečnou začali balit domů. Balili asi dvě a půl hodiny XDDDD Tomáš s Adamem říkali, že bude jako prostě PARTYHARD ještě a za půl hodiny vytuhli na gauči… Tak jsme si udělaly s Cassidy párty úplně samy a když jsme byly malinko připitý, tak jsme šly klukům kreslit kočičky na obličeje a byla to hrozná prdel, když se Adam probudil a přišel dolů nasranej, že tam máme nahlas hudbu a měl ty fousky na tváři… XDDDDD

Takhle fakt na chvíli usnuli…

Ještě předtím jsme měli všichni pizzu, zase úplně jak zvířata jsme to hladově jedli. Ve čtyři jsme šly s Cass vyprovodit a svítit mým rodičům na cestu na dovolenou. A pak jsme šly spát taky… „Finální statistika: 4 dny, 10,5 hodiny spánku, dvakrát během 24 hodin na Sněžce, 24,5 km v nohách.“

Byli jsme všichni fakt úplně v prdeli. Unavený, úplně jsme spali zaživa. Fotky jsou ode všech tak nějak, já mám instagramový. Dojeli jsme zpátky do Kralup, já se zabalenou taškou na vodu… ano, další den jsme jeli všichni na vodu. Bez přestávky. Týden extrémních sportů neskončil, začala nám Sázava 2012 s peťulkou a tpkem. Už mám i všechna videa ze Sněžky a z vody, když budete hrozně hodný, tak nejen že se tady hodně brzo objeví post o vodě, ale měly by tady na vás čekat i dva skromný videoblogy :)