… a pokud se vracíte, tak vítejte doma.

V pátek jsem si odpracovala poslední den před „dovolenou“. Už jsem nemohla. Fakt přísahám, nemohla jsem už nic. Vyčerpaná dvěma pracema, angličtinou a vším tím, co jsem poslední tejden dělala. Neměla jsem ani sílu se balit, ale šla jsem do toho. Kufr nešel absolutně zavřít o hrozně moc, takže jsem byla nucema vyndat moje milovaný holínky na RFP, moje milovaný jedny boty, který jsem si chtěla vzít prostě na večerní pražskou romantiku a tak vůbec jsem musela vyndat hodně důležitých věcí! Vezla jsem hodně dárků, takže zpátky pojedu lehčí. Ale možná ne, chci si dovézt hrozně moc věcí, jako třeba ten L-Carnitin, protože od srpna musím začít běhat pořádně, upsala jsem se ďáblu.

Takže aby to nebylo tak jednoduchý, tak nejen, že jsem nemohla asi půl hodiny zavřít kufr, ale neměl pro mě dvě hodiny před odjezdem kdo přiject a odvézt mě na autobus. Úplně jsem byla smutná, ani jsem moc nepanikařila, protože jsem byla unavená a úplně jsem to vzdávala, tak mi hostmáma řekla, proč si jako nevezmu taxíka, tak jsem řekla, že to je drahý a prostě už nemůžu. Tak mi normálně zavolala taxíka sama, dala mi na něj peníze a ještě mi dala peníze na jídlo a pití na letišti!<333 Měla jsem koupený let na ráno na 7:30 hodin. A nic mi nejelo na ráno na Luton, takže jsem neměla jinou možnost, než spát na letišti a byl to jeden z mých nejhorších zážitků v mým životě. A asi pro každýho, kdo nenávidí na něco čekat a má problém s usnutím i normálně, natož na letišti…

Ve tři pro mě přijel nějakej soukromej taxík, vzal mi můj extrémně těžkej kufr a hodil mě do Andoveru, kde jsem čekala pak ještě půl hodiny na autobus na Heathrow. V autobuse nic, nuda, iPod. Na Heathrow jsem čekala hodinu na autobus na Luton. Dočkala jsem se, zima byla, hnusná cesta. Přijela jsem na letiště, už jsem nemohla nést prostě ty zavazadla ani. Ještě svítilo slunce a já už jsem seděla v křesně Starbucksu, zvdávala jsem latté a muffin a přemýšlela, co jako budu těch 12 hodin dělat.

Pořád jsem tak seděla, asi v devět večer si naproti mě sedla mladá sympatická Francouzka, začala si číst knížku, občas jsme se na sebe usmály, protože jsem tušily, že nás čeká stejný osud. V deset už jsme měli úplně vytvořenou partu lidí, skládající se z již zmíněné Francouzky, dvou dalších, jedné mladé slečny, která ani nevím odkud byla, ale hrozně se chudák učila celou dobu a staršího manželského anglického páru. Povídali jsme si, hlídali si vzájemně zavazadla, abychom nemuseli chodit se vším na záchod nebo pro pití a tak<333 Sem tam jsme přestali mluvit, já jsem chvílema usnula a myslela jsem si, že spím třeba tři hodiny, ale spala jsem 20 minut.

Čas fakt neutíkal, přísahám, že ne. O půl dvanáctý večer jsem měla pocit, že tam sedím snad den, že už musí být pět ráno a ne půl dvanáctý. Úplně se mi chtělo brečet a navíc jsem začala dostávat jen tak návaly horka, zimnice, pocit zvracení, šílená únava… fakt mi dlouho nebylo hůř.

Ve dvě ráno nás vyhodili kvůli úklidu, tak jsme to zabodli na zemi. Tam jsem se konečně natáhla a spala asi dvě hodiny s menšíma probuzeníma na pár vteřin a kontrolou, že mám všechno. Po čtvrtý hodině ranní jsem si tak sedla, koukla na Francouzku, ta pomalu dočítala svoji knihu. Anglický pár zmizel. Naposled jsme si pohlídaly zavazadla, šly si pro jídlo a pití. Chvíli jsem tam seděla, dala si ještě pár věcí z malýho báglu do velkýho a potom začali otevírat WizzAir svoje přepážky, takže jsem šla pomalu do fronty…

Camp na zemi, spím pod Starbucksem :)

Pán se mě hezky zeptal, jestli jsem si jistá, že nevezu nic, co nesmím, nalepil mi na kufr svítívě oranžovou pásku HEAVY a smál se. Pak mi popřál pěkný let a já jsem si šla dát svoje ranní latté. Další tři nekonečný hodiny. Šílenost, vedro, zima, nevím. Těžký příruční zavazadlo. Pak to ale nějak uteklo, otevřelo se všechno, zadrželi mě asi na 15 – 20 minut protože měli problémy s mým notebookem. 4 lidi okolo počítače, kontrola hrozná, trvalo to dlouho, úplně jsem se bála co jako bude. A potom jsme mohli pomalu k letadlu. Ve frontě jsem si našla francouzskýho kamaráda a jak se tak bavíme, tak mi říká „Hele neshání tě tímhle venku někdo?“ tak se tak prudce otočím a tam skáče Erakis s Matoušem, mávají úplně, skáčou na sklo jak pavouci XDDDDDDDDDD Úplně boží náhoda prostě!

Potom už sedím v letadle, vzlítáme, let pohoda, pohoda a pak ke konci katastrofa. KATASTROFA! Moje nejhorší turbulence, co jsem kdy zažila, to letadlo chvíli snad fakt padalo a nešlo řídit! Mluvily letušky, mluvil k nám pilot, čekala jsem fakt, že se něco stane. Trvalo to fakt dlouho… když jsme přistáli v Praze, letuška řekla, že „…a pokud se vracíte, tak vítejte doma.“ A tak mi zbaběle ukápla slza.

Chtěla jsem zavolat Adamovi, že jsem už doletěla, ale nefungoval mi zase iPhone a sekl se tam, kde vždycky. Jenomže Adam je tak úžasnej a nejlepší a nejvíc ho miluju, že online doma sledoval moje přistání (může být teda rád, že jsme nepřistáli na zahradě XDDDDD) a vyjel prostě přesně včas pro mě<333

A teďka asi, kdo je Adam, žejo, by se hodilo.

Tak pokud čtete Cassidy dlouho, tak i víte dlouho, kdo je Adam :) Pokud čtete Cassidy krátce, ale jste hrozně chytří, tak jste to všechno pochopili v tomhle příspěvku. A pokud Cassidy nečtete, tak za prvé děláte fakt chybu a za druhé Adam je Cass kamarád, moje lásk@ a ten nejlepší člověk na světě<333 Prostě tenhle blogovej svět se musí trošku propojovat sem tam XDDDDDDDDDDDDDDD Měli byste si na něj zvyknout, protože bych řekla, že se tady bude objevovat celkem často :)

Takže jsem byla asi 3 minuty venku, čekala jsem, že ještě nevyjel, 5 minut předtím jsem napsala sms z anglického čísla, povídala jsem se s nějakou starou paní na lavičce a najednou prostě předemnou Adam!<333 Úplně jsem ho hrozně, ale hrozně nečekala takhle brzo, byla jsem nejvíc šťastná na světě! Vzal mi všechny tašky v tom hrozným vedru prostě, byli jsme úplně šťastní a jeli k němu domů. Popravdě, jak jsem si zvykla na UK fresh air a déšť, tak jsem se úplně dusila vzduchem, nejhorší to bylo. Pořád jsem byla splavená hrozně, ale pak jsem si dala sprchu a prostě super. Adam si myslel (protože takhle chudák spal před 15ti dny na Lutonu taky), že budu úplně totálně mrtvá (jsem si to taky myslela) a budu chtít tak 5 hodin spát, než vůbec budu něčeho schopná, ale já jsem úplně zázračně ožila a donutila jsem Adama, Cass a Tomáše ject na výlet do Lidic, které mají 15 minut od baráku a ještě tam nikdy nebyli!!! To je stejný, že Andrea nebyla nikdy na Sněžce!!!

Je to tam krásný a smutný, našli jsme jednu microcache, hledali jsme úplně blbě, musím se do toho zase pořádně dostat. Úplně vždycky já prostě jdu hledat keše, ale zatáhnu do toho všechny ostatní způsobem jako „šáhni tam, se bojim“ XDDDDDDDD Prošli jsme si to, udělali pár fotek, dali si zmrzlinu, vypili dohromady 3 litry vody a jeli zase zpátky. Tam jsem pořád ještě neměla dost, tak jsme šli s Adamem k rybníku, což mám slíbený úplně několik měsíců a konečně jsem tam byla<33 Připlavaly k nám tři kachničky malý, utekly úplně z domu a máma je šla nahánět.

Tři mikrokachničky a vajgl. Památník Lidice.

že zamilovaná fotka úplně prej! :)

A zamilovaní my a ještě jednou všichni čtyři :)
(fotky (c) Cass)

Večer jsme jeli znova na letiště, pro rodiče. Tak jsem se oficiálně seznámila s paní tchýní, panem tchánem a babičkou! U babičky jsem si to podělala teda hned v poledne, protože jsem neměla hlad a nechtěla jsem jíst oběd. Jenže jsem zvyklá obědovat později odpoledne z Anglie a taky co si budeme povídat, moc toho jíst nemůžu. Večer jsem to napravila!:) A pak jsme si povídaly s babičkou venku! Prostě super, všechno.

Hlavně jsem vděčná za ten výlet do Lidic, vždycky jsem tam chtěla prostě a bylo to super, i když jsem umírala vedrem a absolutní nedýchatelností. Kdybych měla plavky, tak bych tam skočila do rybníka. Fakt. Večer jsme šli spát asi v jedenáct, vstávali jsme zase docela brzo, já jsem pořád nebyla unavená prostě. Na půl dvanáctou jsme jeli k Cass a Tomášoj na grilování, najedli se a vymysleli pěší výlet na Dolánky (do Dolánků? XDDDD) kde mě upřímně mrzí, že jsem vám nenatočila videoblog, kam jsme sešli ze silnice! To jsem nečekala XDDDDD Fakt. Tam jsem měla první letošní malinovku, dalších pár nedýchatelných situací (to nedám tohle, nedám…) pak trošku spěch zpátky, to jsem nemohla 5 minut dýchat vůbec a kdybych si nezvedla vlasy z krku, tak bych omdlela. Nos s sebou gumičku, nos s sebou gumičku.

Pak jsme se s Adamem báli ject sami na Čerňák na bus, že se ztratíme, tak jsme vyrazili všichni. Dojeli jsme celkem včas, pak trošku zmatek v cíli, nakonec dělal nosiče heavy zavazdel Tomáš XDDD Zbytek jel honem zaparkovat k Mekáči a dobíhal za náma na autobus, kterej tam už stál. Úplně obdiv, že v tom vedru běželi a prostě zamnou. Úplně je všechny miluju, jsou to kamarádi prostě<33 Sice na to asi nevypadám, ale tohodle všeho si fakt vážím<33

Rozloučili jsme se, sedla jsem si do busu, celý bus pozoroval divadlo jménem Ti tři. Prostě stáli venku a dělali hrozný píčoviny XDDDDDD Pak jsem odjela, vytáhla jsem si iPod a iPod byl celý v čínštině, KDO tohle může udělat. Prostě dáte si na půl hodiny u Tomáše nabít iPod a hnedka máte lekci čínštiny. Tak třeba mi nastavení, limit hlasitosti a náhodné pořadní čínsky někdy k něčemu bude. Cesta utekla neskutečně, nainstalovala jsem si nový foursquare, kde je online GPS, tak jsem si v buse pozorovala, jak pěkně jedu do Krkonoš! V Trutnově Lůca nažhavená na Rock for People! Odvezla mě domů, pomohla s batohem. Doma prostě mamka, voteček, děda. Hadžena mě nepoznala, je tlustá a nasrala mě úplně!

Mamka mi udělala králíka na česneku, šílených bramborových knedlíků a kilo sladkýho zelí! Neměla bych to jíst, ale prostě musela jsem a ani jsem netrpěla pak vůbec, takže boží! Hnedka jsem ochutnala všechna nová ovocná piva co byla v lednici, obdarovala jsem je dárkama, povídali jsme si a pak jsem viděla svůj pokoj prostě a super všechno :)

Před chvílí jsem napsala Cass, že jsem ani nějaká znavená načež se mi dostalo odpovědi „konečně“ se dvěma vykřičníky! XDDDDDD Fakt jsem, ale ještě jsem prostě dala blog, vidíte to. A takovej dlouhej. Musela jsem, protože zítra fičím na RfP a potom bych toho nebyla plná a nikdy bych to nenapsala! Mimochodem děkuji za objednávky Natcakes, ještě pořád klidně můžete! Takže zejtra někdy dopoledne se zase balím, beru spacák, foťák a flašku a ahoj po RFP! Nuťte mě fotit, jsem poslední dobou nechutně líná a určitě tady chceme mít záplavu fotek, jako z loňskýho. I když se asi plurkparta letos nesejde. Létu zdar! Díky za dočtení až sem, jste dobrý jako!