Blog megablog, aneb shrnutí předchozích zanedbaných týdnů bez hlavní reportáže

Čáu :)

Tak jo, dočkali ste se. Pokusím se shrnout trošku dění všeho, i když záměrně se budu vyhýbat hlavní věci, o tom až někdy jindy. Každopádně se mám milionkrát víc na hovno, než jsem se kdy měla, bezva co :) Rezignovala jsem na všechno. Fakt na všechno. Na život, na práci, na vztah i sama na sebe. Rozhodla jsem se nehrotit nic, už nikdy a proplouvat věcma tak jak momentálně jsou a jak je život připravil. Neměnit na nich nic razantně, jako jsem to dělala vždycky a ono samo se to nějak vytvoří a bude to fungovat. Ač se vám takhle teorie může zdát jako utopie, co by si přála většina lidí, já jsem se prostě rozhodla, že to takhle funguje a budu tomu věřit. Jak tomu věřím, je mi líp. Nebo si to aspoň myslím. Nebo jsem se doopravdy naučila vnímat jinak.

Stalo se toho fakt tak strašně moc za tak krátkou chvíli, že já ještě dneska po měsíci nevím, jestli je všechno pravda nebo jestli se mi mezitím vším nějaký věci zdály… dneska jsem vstala ve tři hodiny ráno a hrozně jsem se začala bát duchů, že jsou v místnosti. Šla jsem si mejt vlasy a pořád byla taková nesvá, že tam prostě jsou. Tak jsem normální? Do práce jsem jela už před šestou, udělala jsem si i oběd, snídani a jídlo na celý den.

Ale tak… vrátíme se trošku do minulosti. Po oné události jsem na sobě začala trošku pracovat. Uvědomila jsem si několik věcí a začala myslet trošku jinak. Změnil se život, aspoň teďka. Snažím se „doma“ dělat víc věcí, než jsem dělala. Meju nádobí ráno i večer, abych toho neměla hodně. Žehlím obden, abych toho neměla hodně. A peru černý věci v Perwolu Black Magic! Připomíná mi to So-Magic a ještě to dokonale voní. Dlouho strašně. Vaření se omezilo jen na víkendy, za což jsem ráda, protože bych v týdnu už stejně nestíhala. Teplý jídlo doma přesto denně je :) Začala jsem zase pracovat naplno, nebo spíš naplno tak, jak jsem momentálně schopná. Zas takový grády to nemá, sama vím, že by to šlo ještě o 1000% líp a víc. Začala jsem na sobě pracovat i co se týká vývoje mého grafického umu, který není nijak dokonalý, spíš naopak a vrhla jsem se na svoje první CORPORATE IDENTITY v mém životě. Zatím známému, chudák, někde jsem trénink potřebovala. Vymyslela jsem důkladně nové logo firmy, které se velmi líbilo jak graficky, tak hlavně nápadem barev, které zobrazují 3 hlavní produkty. Už mi chybí jen polep nového Passatu, návrh cédéčka a katalog. Nejtěžší věci jsem si dala nakonec. Ostatní věci už mám a jsem na sebe pyšná, vážně. Abych byla ještě více nervózní ze všeho, rozhodli se, že celé CI firmy představím jedno slavnostní odpoledne na projekci s projevem o vývoji grafiky. Asi vám z toho natočím video, můžeme to pak společně dát do přeřeků a trapasů někam na net ;)

Protože se zabývám pouze tím, co jsem výše napsala, můžeme se přesunout do včerejšku. Jelo se do Prahy k právníkům. Protože jsem k tomu neměla co říct, domluvila jsem se narychlo s Charlottečkou, že si vystoupím na Černym Mostě a půjdu asi do CČM, čekat těch 45 minut, než se pro mě zase vrátěj a pojedeme zpátky do hor. Char mi zrovna dala 9to5 z Lushe, který jsem u ní asi sto let měla (Lush, to tady dlouho nebylo!!! XDDDDD) a daly jsme si v Mekáčoj kafe a laté a hamburgera. Vysvětlila jsem jí, co si myslím o vydržování u bohatýho chlapa a o zprávách na ájsíkjů a bohužel jsem musela zase fičet. Úplně mi to změnilo náladu vidět někoho normálního, chytrýho a chápavýho s kytičkou na triku.

Za odměnu jsme Vám udělaly společné foto. Na to, že bylo bahno, ty boty vypadají dobře!
Jak jsem vyprávěla a vyprávěla, tak jsem byla nervózní a ničila jsem předměty před sebou. V jednu chvíli musela proběhnout i kontrola Charlottčinejch kalhot, zda-li nejsou od kávy XDDDDDDDDDD

A já jsem si udělala radost a po dlouhý době jsem si koupila tričko. Prosímvás já bohužel nejsem takhle hubená (Char dosvěčí) ale to debilní zrcadlo tam prostě asi zeštíhluje lidi o 10 kilogramů nebo já nevím, ale je to trapný teda, jestli jo, protože pak vypadáte ve všem dobře! A doma se mi vysmáli, že mám všechny trička stejný. Jednobarevný s dlouhým rukávem a po kolena. No ale mám Sko, takže co jako XDDDD (Jak to vůbec nesouvisí ne XDDDD) No a co jako 2.

Mohli byste si myslet, že mám fakt velký lupy a já bych vás v tom klidně i nechala, ale tohle je první sníh na horách a je ho maličko. Teďka venku nesněží vůbec. Tak já nevím, kde to žiju. (Vstávala jsem ve 3 ráno a od 6ti pracovala, tak se držte poznámek o mém výrazu a obličeji celkově, děkuju XD)

Přebíhala jsem z optiky do kanceláře. Víte prostě, já jsem poslední svoje brýle měla v roce 2001 a přitom mám každé tři roky slevu a nárok na nové. A tak jsem v pondělí byla u oční. Pořád mám ty samé dioptrie, ale brýle jsem měla tak moc poškrábaný a všechno, že jsem si řekla. JDU DO NOVÝCH. A šla jsem vybírat. Po celém Trutnově, po asi pěti optikách jsem měla vybrané jedny jediné, guči vole za osm tisíc. Ne proto, že jsou guči, ale ony byly fakt jediné hezké a jediné padly… až jsem šla do poslední optiky teda a mám brýle se super reflexníma sklíčkama vhodné na PC a na řízení, velké, protože nesnáším ty úzké – prostě vidím skrz ně akorát ty obroučky a nic jinýho, a celkově i s těma sklama, který stály nakonec asi víc, než celý brejle mě to vyjde na 2150,- korun. Což je za brýle na dalších 9 let docela paráda. Hlavně, když bude Ježíšek a donese mi je doufám ještě on :) V pátek nebo v pondělí je budu mít a okamžitě vám udělám sérii fotek XDDDDDDD

Nechci čočky ne.

Aféra zamazávátko: Můj přítel mi rozbil moje zamazávátko a mě to rozčílilo, protože to je prostě moje zamazávátko. Nevěřili byste, jak těžký je dát tu blbou malou pásečku mezi ozubená kolečka znovu! Zaseklo se to mezi ně, nechtěla jsem to roztrhnout, nemám na tyhle věci absolutně nervy, odešla jsem s tím na záchod a zase zpátky a nakonec jsem to teda dala, sama úplně a dodnes mi přijde, že jsem složila orloj.

A dál tady mám počáteční nadšení do pražského bydlení! Jak tady je problém s prací a tak, jak jsem se poslední dobou bavila s různými lidmi a dokonce jsem je nechala říct své názory, dospěla jsem k tomu, že bych se tady měla vysrat na hory a jít do Prahy XDDDDDDD. Nejeden člověk mi nabízel zaměstnání, dobré i horší… každopádně kdybych dělala stále u České pojišťovny, jako, že bych dělala, okolo třiceti tisíc bych měla. Když padlo na částky pronájmu bytů, nelekla jsem se, protože díky zaměstnání bych si sama neplatila sociální a zdravotní (nebo jako sama… no chápete) a protože bych nepotřebovala auto, neprojezdila bych měsíčně 5000,- Kč. A jsem na té samé částce za vše, co tady. Nakonec jsem měla šok, když jsem viděla ceny pronájmů bytů v centru Prahy (tak nejsem troškař viď) a zjistila, že to není zas taková pálka. Deset tisíc za byt dám i tady v Trutnově! Ale s platem 13.000,- korun čistého, když seženu dobrou práci. Když se do toho ponoříte a počítáte, vyjde vám Praha lépe + tam máte pár přátel + jste zrozeni bydlet ve městě a město vás baví.

Tak například. Byt na Smetanově nábřeží. 1+kk. Kuchyň je dole, má 41m2 a měsíčně i s energiema vyjde na 14.500,- Kč. Skříně nemusíte kupovat, jak vidíte.

Další adept byl 1+kk na Žižkově. Opět 41m2 a vešla bych se do 11.500,- Kč i s energiema. Říkáte Žižkov hrůza? Ale né, už to taky není tak hrozný, jak bývalo, prej. Bohužel v tomhle bytě je hrozná žlutá koupelna!

Posledním bytem (hele neměla jsem moc času) je 2+kk (!! Postýlka pěkně zvlášť) se 44m2 na Vinohradech. Vešla bych se do 11.500,- Kč za měsíc se vším všudy.

Asi jste si všimli, že všechny byty jsou podkrovní. ANO. Já chci a je mi to příjemný. Všechny jsou větší než byt, ve kterým jsme bydleli s Filipem. A protože chci být spíše v práci než doma, teoreticky by mi stačil i nějakej za 7500,- Kč (25 m2). Mít momentálně tu odvahu a někdo mi říct hele, tady budeš makat, máš to jistý, já snad neváhám. Tady u nás všude je steně všechno od práce po soukromej život v prdeli a drží mě tady jenom moje těžká mladá naivita. Tak co, chcete mě v Praze a budeme chodit chlastat víkend co víkend a pořádat akce? XDDDDDDDDDD

Už jsem si udělala naplánovala předvánoční dvoudenní výlet do Prahy, kdyby mě chtěl někdo mermomocí dát nějakej dárek k Vánocům, jsem na e-mailu ;) Prohlídnu si nějaký byty a budu si u toho říkat ‚ty srabáku!‚

Tak, snad Vás dlouhý upřímný post potěšil a čekám na vás všechny v komentářích. A mimochodem, ještě jedna důležitá věc. Pokud jste moji pravidelní čtenáři a máte nějaký zájem o čtení postů s heslem, které nastanou, budu od vás potřebovat něco teda. Založila jsem speciální e-mail, kam si můžete zažádat o zasílání hesla. Vždy Vám bude zasláno na e-mail, ze kterého mi zprávu odešlete. Potřebuji tenhle e-mail ode všech i od kterých vím, že o heslo mají zájem už teď. Budu tam mít prostě takovou skupinu lidí, kterým to budu zasílat. Vy mi akorát napište město ze kterého můj blog čtete a pokud víte jak na to (pokud ne se někoho budete muset zeptat XD) tak IP adresu počítače, ze kterýho budete blog číst. Pokud budete mít náladu a nechcete být úplně anonymní, můžete mi připsat i jméno a jak dlouho můj blog čtete a co máte tady rádi. To jsou sice pro techniku nepotřebný údaje, zato pro srdeční záležitosti jsou důležitý a mě to potěší :))) Takže zájemci o posty s heslem pište na natalodejheslo@centrum.cz :) a připojte minimálně město a IP adresu. A dáme vše dokupy :)