Jak přijeli Bárb a Pól do Krkonoš a jak jsme nemohli na Sněžku!

Od pondělí jsem byla sama doma úplně a měla jsem to jako dovolenou. Přijela jsem vždycky z práce a měla doma klid, nikde nebylo špinavý nádobí, prděla jsem si do gauče v obýváku a celkově jsem byla takový prase, že kdyby to F, který má o ženách takový slušný něžný mínění viděl, tak by mě vystěhoval. Myslím si, že člověk jako já by měl žít sám a k příteli chodit jen na návštěvy!

Ve čtvrtek večer mi přijeli Bárb Pólíková a Pólík Kolík. Prej jakože jdeme najít nějaký keše. O geocachingu jsem slyšela nespočetněkrát, víc o tom vím asi nějaký rok nebo rok a půl, ale nikdy mě nenapadlo se do toho nijak zapojit. Měla jsem na to názor, jakože ňáký kokoti co lezou pro nějaký krabičky někam, ale pro první keši v centru Trutnova jsem na to změnila úplně názor a od tý doby mám fotky od Bárb jenom zezadu s batohem XDDDDDDDDDDDD

Tady máte důkaz, některý jsou na strašlivej zoom, protože jsem třeba utíkala do strmého, 100 metrů dlouhého kopce jen pro to, abych ji našla dřív, než oni dva – třetí fotka od konce XDDDDDDDDDDDDDD

Ale abych se vrátila teda, tak jsme našli dvě keše v centru Trutnova, druhá byla super. Ukázala jsem jim nějaký trutnovský umění, koupený leopardy a propůjčený sochy, na kterých jsem se i vyfotily s Bárb.

Večer jsme se najedli, udělala jsem tu jednoduchou čínu bez oleje, aby mi trošku pohubli a ten večer jsme si furt povídali a povídali, zaregistrovala jsem se na stránkách geocachingu a šli jsme spát někde o půl jedný v noci.

Ráno jsem vstala brzo a jako první, ostatně jako vždycky prostě, jiná už nebudu a vydala jsem si pro snídani a věci na svačiny. Koupila jsem pečivo, hlavně rajčatový ciabatty ciabatty (čti ČABATÝ ČABATÝ a zpívej to u toho) a celozrnný housky a tatranky! Posnídali jsme toasty s burákovým máslem který Bárb hrozně nechutnalo a čerstvý koblihy a vyjeli jsme všichni do Adršpachu.

Tam bylo docela pěkně, bála jsem se, že bude hnusně. I když chvíli pršelo, pořád to šlo, pohoda na kraťasy a tričko (oni měli jiný názor XDDDDDD) teda no, ale já jsem asi zvyklá. Prošli jsme úplně celý skály včetně plavby na jezírku, která byla lehce trapná, ale bez ní by to prostě nebylo ono.

Domů jsme přijeli někdy odpoledne, najedli jsme se a hnedka zase šli do přírody, neboť na nás čekaly 3 krásný keše a já jsem se na ně klepala úplně, hohohó. Za první jsem skočila do kopřiv šíleným způsobem, že mě ještě dneska svěděj nohy XDDDDDDD. Ta druhá, to byla nejlepší keš s úplně nejlepší nápovědou na světě prostě. Fakt skvěle vymyšlený, docela těžký, bavilo mě to. Našla jsem první souřadnice a finálku potom našla Bárb, fakt to bylo boží.

Pro třetí jsme jeli nad krkonošský papírny a to byl prostě strmej kopec, kterej jsem vyběhla jak srnka a šla a šla a běžela, až jsem tu keš našla a nasrala jsem tím zbytek skupiny, která měla u sebe GPS s šipečkou XDDDDDDDD

Domů jsem přišli úplně hotoví a unavení, zase jsme jedli a já šla spát brzo, protože jsem usnínala na chůze. Ráno bylo zlé, co se počasí týče. Měli jsme před devátou ject busem na Pomezní Boudy a odtamtud pěšky na Sněžku, jenže nahoře na ní bylo šest stupňů, nebylo vidět na krok, pršelo a když tady dole foukal vítr, tak si nechci ani představovat, jak by to bylo tam. A tak jsme neriskovali chřipku a udělali si důvod, aby mohli přiject znovu a nešli tam. Záložní plán byla tvrz Stachelberg, pátá největší na světě (konečně jsem poslouchala průvodkyni, když jsem tam byla před dvěma rokama, tak to moc nešlo :))

Všechno probíhalo jak mělo, akorát nás tam lehce sral malý Adámek, který stále něco nahlas říkal, ptal se, otravoval celou skupinu a jeho rodiče mu nic neřekli. Já jsem měla strááášně dlouho trpělivost, což se jindy nestává, normálně už dávno vytahuju svoji devítku z pásu na bocích a střílím lidi do hlavy, ale teďka jsem chtěla být taková mírumilovná, když jsem měla návštěvu… jenže Adámek mi na poslední zastávce v podzemí začal bouchat a tahat mi za helmu, kterou jsem držela v ruce, protože mi prostě nedržela na hlavě. Tak mu s ledovým klidem a dost srozumitelně říkám: RISKUJEŠ. Adámek tahal dál a ještě se u toho blbě tlemil a dělal nějaký ťáťáťá. JÁ TI ŘÍKÁM, ŽE DOST RISKUJEŠ. Načež se na mě otočila jeho maminka, ale než mi stihla něco říct, tak jsem s vykulenýma očima zas s ledovým klidem řekla, že jsem psychicky nemocná a Adámek říká: TY SEŠ NEMOČNÁ? A já: JO JSEM. A maminka: HELE ASI JO, OTOČ SE!

Stachelberg keš jsme museli vzdát z důvodu deště a posledních suchých bot Bárb a Póla, kteří jeli večer domů a nechtěli se v tom čvachtat. Jeli jsme do našeho dělnického pajzlu na svíčkovou a pak jsme se pomalu loučili tak nějak. F přijížděl o den dřív, než měl a vůbec ta sobota byla celá divná, jak prostě celej den pršelo.

Byla jsem moc ráda, že přijeli, protože jsem zase zažila, co bych jinak nezažila a mohla jsem 2 dny nemluvit, protože zas mluvila jen Bárb XDDDDDDDDDDDD

Dneska jsem donutila F, aby se mnou šel hledat Golf and Ski keš, tak normálně šel, ale bylo šílený mokro a brodili jsme se snad vším, tím pádem jsme byli úplně mokří, boty budou schnout asi tak tejden, ale hlavní je, že ji mám XDDDDDD

Popravdě se mi dneska vůbec nechtělo napsat blog, úplně hrozně ne, ale kdybych to neudělala dnes, tak už asi nikdy. Taky doufám, že Pól to napíše ze svýho pohledu a že mě nebude moc pomlouvat, že napíše všechno, na co jsem zapomněla a tak! :)))