Nesnáším letní dvouměsíční prázdniny, nenávidím je prostě…

Všem to zkazí a totálně posere veškerej režim vstávání, účení a prostě celej ten důležitej režim. Já ho třeba musím mít. Jeden den neudělám přesně něco podle režimu a je celej den v řiti. A další den taky, protože když jsem to neudělala jeden den, tak to neudělám i další, nejhorší. Dneska mi 2 hodiny večer (mimochodem když jsem chtěla napsat hrozně dlouhej blog o úplně všem) nešel internet a tak jsem si jen tak blbnula, až z toho vzniknul novej layout, kterej momentálně miluju, takže do něj budu chtít psát a budu furt psát.

Na ROCK FOR PEOPLE nakonec po 12ti hodinovým pláči a všech hrůzách nakonec JEDU a hrozně se těším, hrozně si to užiju i třeba v průtrži a taky se hrozně těšim na holky. Fakt se na ně těšim.

Dnešek byl PŘÍŠERNEJ DEN. Možná, že mi ho ani nebudete věřit… vstávala jsem po čtvrt na pět ráno, protože jsem měla být před sedmou hodinou už v Hradci Králové u doktorky na krvi a potom jsem měla jít do práce na hradeckou pobočku naši. Poprvé :) No, tak v pohodě ráno vstanu. Vypadala jsem teda fakt hrozně po tom celodenním pláči a tak, fakt asi nejhůř co jsem kdy vypadala. Šla jsem do koupelny a najednou se mi asi za 15 minut udělalo šíleně špatně. Ale takhle špatně se mi snad nikdy neudělalo. Od žaludku a všude to šlo. Šla jsem do mdlob, takže abych se netřískla někde o roh vany, rychle jsem si lehla na podlahu, za pár vteřin jsem už zvracela u záchoda a co víc, nikdy jsem se nezačala takhle potit. Během minuty jsem měla všude kapičky a proudy potu úplně tekly, z čela, po zádech, na rukou, nohou, všude. Měla jsem šílenou žízeň a měla jsem pocit, že mě bolí levá ledvina >___<

Doteď nevím, nechápu. Za 10 minut mi měl ject bus a já jsem si s belíkem lehla zpět do postele. Vstala jsem asi v osm ráno, bylo mi o něco líp, volala jsem do práce, co se mi stalo a ředitelky asistentka mi říkala, ať stejně přijedu, že mi udělá doktorka aspoň základní prohlídku bez krve teda a že stejně musím na pobočku. Ovšem nějak jsem se kvůli zvracení bála busem a vlak nejel. Vyjela jsem po devátý hodině v tom stavu autem, dala jsem si sušenku a udělalo se mi líp.

Jedu si vesele viď a po dvaceti kilometrech asi (v kopci!!!) mi přestane ject auto ty vole. Zachránila jsem to tak tak, že na frekventovaný silnici jsem zajela ke krajnici co to šlo, ne že by to v kopci moc šlo, ale zadek mi čouhal prostě trochu do ní a čurák vole busák tam na mě troubí tak jsem dělala uječenou negru a když on řval na mě jestli nejsem blbá že tam stojím jako, tak jsem na něj ječela zpátky, že tady asi stojim naschvál no, že si jdu natrhat tady třešně, stojíc pod třešní.

Vedro, já černý kalhoty zrovna, proč prostě. Nikdo mi nemohl pomoct, všichni v práci, George na svatbě uprostřed obřadu. Já uřvaná ještě ze včera v tom stavu v jakým jsem byla, otevřela jsem kapotu a začala spravovat za pomocí Filipa na telefonu. On věděl, co to je asi, protože se mu to stalo před 14ti dny. Jenže já jsem neměla sílu na to oddělat víčko od rozdělovače a dostat se dovnitř. Vzdala jsem to. Ale najednou u mě zastavil mladý muž, co nevypadal, že by tomu nějak rozuměl, ale rozuměl ty vole a za 10 minut z toho rozdělovače vytáh vrtulku co se netočila a měla, dal ji tam znovu a auto mi zase jelo. Když jsem se ho zeptala co pro něj můžu za to udělat, tak mi řekl, že by bylo super, kdybych s ním šla na oběd a že je fotograf a že bychom někdy mohli udělat nějaký fotky. Tak mu říkám, že bych pro něj ale něco chtěla udělat JÁ a on prostě že ne. Ale nechali jsme to na jindy, protože jsem byla odstrašující. Píšu furt dneska a ono už je po půlnoci, jééé.

Do Hradce jsem stejně nedojela včas. Měla jsem prostě štěstí a přijela jsem k několikakilometrový koloně, nehoda. O 15 minut jako. Takže jsem šla jenom na pobočku vyřídit papíry co jsem měla a šla jsem do Tesca pro fazolky mražený a fazolky s mrkví! <333 A potom jsem si zajela do Mekáče pro nejvíc čerstvý nadejchaný dva hamburgery, který jsem kdy vůbec v Mekáči měla a pro colu, která mi hodně pomohla na tu nevolnost. Ještě předtím mě teda vytroubila celá kolona aut naproti, protože už tam byla oranžová docela z dálky, ale mně se nechtělo čekat na křižovatce 5 minut, když jsem měla Mekáč 50 metrů od sebe už XDDDDDDDD

Zpátky jsem potkala zase kolonu a zase nehodu, prostě BÁJODEN další… a teďka mi je už líp, na to, že jsem dneska žrala jen tučný fasfoody samý, párky a chipsy mi je docela dobře no… XDDDDDD A proč jsem to jedla? Slavila jsem vážení.

Ráno, ještě před blitím jsem se totiž zvážila (takže to není žádný fake jo) a navážila jsem 57,3 kg! <333 Mám přesně 6 kilo dóle a i na centimetry jsem na tom dobře, akorát jsem byla hrozně překvapená rukou. Myslela jsem si, že jsem ruku zhubla snad nejvíc a ona má pořád stejně, jako jediná… :)))

Takže dávám moje míry začátek dubna (63,3kg)  vs. začátek července (57,3,kg):
Ruka nahóře: 28 cm / 28 cm
Prsa: 93cm / 88 cm
Pod prsama: 75 cm / 73 cm
Vyvalenej pupek: 95 cm / 91 cm
Boky přes kosti: 93 cm / 90 cm
Zadek: 105 cm /  97 cm
Stehno: 62 cm / 57 cm

Ano, prsa už jsou prsíčka a prdel je zadek. Že jsem to měřila v naprosto stejných místech vím na sto procent díky pihám, jako bodům. Takže jsem úplně spokojenej člověk.

Jinak furt něco žeru a to je právě ten úspěch, jíst pravidelně, ale taky se hodně hejbat. Můžu si jíst co chci, když se tím nepřežeru večer jako dneska těma párkama a chipsama, ale to byla oslava jako. Ale stejně se snažím jíst zdravěji a nejíst tolik pečiva. Až skončí RfP, tak bych asi chtěla nastavit nějakej další režim a to třeba přidat si do toho všeho plavání jednou týdně na červen a pak dvakrát týdně na srpen. Uvidím podle možností práce a peněz.

Příští článek by měl bejt celej o RfP, doufám, že ty holky fakt uvidím ale jako :) Mám holínky s sebou, pláštěnku, plavky a teplý oblečení i kraťasy. Nevím jak bude tak musím tahat 25498456 věcí jak debil >___<

A btw! Letos spím ve stanu a ne v autě, hustý a mám s sebou tetovací fixy prostě, tetovací fixy!