Jak jsem hledala Oscara

Celej tenhle příběh je pravda a jsem pyšná sama na sebe, že ho jdu napsat, protože jsem sem tyhle pravdy nikdy nepsala. Nějak nemám proč to tajit a vy ve mně třeba obejvíte i něco jinýho než kokota co říká furt ty vole.

Tento post bude plný private zpráv a příspěvků!

Minulej pátek jsem z toho největšího zoufalství a abych zapomněla na X, šla poprvý v životě na seznamku. Ani mi to nebylo moc blbý, čekala jsem nějakých 70% zoufalců, 20% lidí co prostě nemají čas někoho potkat a 10% lidí co prostě to udělali jen tak a myslim, že sem se trefila. Zadala jsem si tam okolí Andoveru a jela jsem postupně fotky. Pár pěkných lidí tam bylo, ale jeden tam byl nepřehlídnutelnej. Asi bych vás měla předem upozornit, že nehledám vážnej vztah asi ani lásku, prostě jen někoho, koho sem tam obejmeš, dáš si pivo s nim a máš se fajn… a přesně on tam byl na fotce! Úplně mnou projelo všechno divný, co váma může project a řekla jsem si, že bych ho fakt hrozně ráda poznala. Byl boží prostě. Dal si na profilovou fotku sebe s pivem a cigárem v ruce, patka, nejhezčí modrý oči který jsem kdy viděla a prostě „emo“ jako prase a že hledá anything, což mě totálně rozesmálo a dostalo. Během deseti minut jsem přestala milovat X a milovala jsem Oscara! Hnedka jsem šla odeslat zprávu, ale totální zrada byla, že se za to platilo fakt hodně peněz. Na mě prostě hodně. Hrozný zoufalství a bezmocnost mě donutilo přemýšlet a vymyslet šokující romantický plán. Věděla jsem o něm jen jeho jméno a bydliště. Nic víc prostě. Naštěstí měl jako bydliště uvedenou vesničku blízko té mojí, která čítá asi 100 domů, což mi k mýmu plánu totálně pomohlo.

Okamžitě jsem to všechno psala blízkým kamarádům. Vypadalo to zezačátku dost nevinně, ale hned to byla láska.

Takže mě jako napadlo, že mu napíšu dopis. Dopis, kde se představím, napíšu, že jsem socka a nebudu platit seznamku prostě, pojedu do tý vesnice na jejich poštu kde ho budou určitě znát, protože na vesnicích se zná každej s každym a ten dopis mu někdo donese domů. Lucie na mě celej tejden, že to prostě neudělám a já jsem nevěděla vůbec, jestli to udělat jako mám. Pár dní jsem fakt přmejšlela, jak hodně to je trapný a koho tak on může znát koho já znám a jestli se náhodou nezná nějakým omylem s X a nechce s ním můj dopis probírat a všechny ostatní paranoidní věci.

Furt jsem ho měla v hlavě, ale ve čtvrtek dopoledne jsem se nasrala, napsala dopis, pak ho přepsala ještě radši, zalepila a fakt jsem jela na tu poštu.

Projela jsem tu vesnici křížem krážem a pošta naprosto nikde. V zouflaství jsem volala Cassidě, co mám dělat, když tam není pošta prostě, ona mi nebrala telefon prostě, chtělo se mi plakat. I najednou jsem uviděla velkou hezkou anglickou hospodu/restauraci a zaparkovala jsem před ní. Šla jsem dovnitř a hnedka se mě ujala milá paní, asi 40 let. Ptám se jí, kde je tady pošta a ona mi říká, že tady žádná pošta není. Tak jí říkám, že i Grateley má poštu prostě a ona se smála. Už jsem skoro odešla, když se mě zeptala, jestli mi může nějak pomoci. Najednou se mi nad hlavou objevila taková ta malá žárovička a říkám jí, že možná vlastně může. Odtáhla jsem jí do tmavýho zákoutí restaurace, aby mě neslyšeli dva číšníci a vysvětlila jsem jí, že mám v kabelce strašně, ale strašně důležitej dopis pro jednoho člověka z vesnice. Že nutně potřebuju, aby ho dostal. Že se jmenuje Oscar, je mu cca kolem 20ti, že má černý vlasy a paní: „Já ho znám!“ a najednou se okolo mě objevilo asi tisíc srdíček rlzných barev, ale stejný velikosti. Moje oči osvítily celou restauraci a z mojí energie kterou jsem tam v tu chvíli nechala svítěj zadarmo ještě dneska. Paní to uviděla a říká, že tam Oscar pracoval, že bude mít někde v kanceláři jeho číslo, že mu zavolá, že tam má dopis. Paní sem objala a podplatila jsem jí, jestli by mi nenapsala smsku, až Oscar ten dopis dostane do rukou. Nechala se podplatit…

Byla jsem na sebe pyšná, odpoledne jsem pracovala, když v tom mi večer přišla smska!

On pro ten dopis přijel ten den! Byla jsem nervózní jak Rusáci, když hráli s Francií prostě. Každá smska, co mi přišla po tý od paní Emmy mě zvedla totálně ze židle a myslela jsem si, že umřu, ale žádná nebyla od něho. Nicméně jsme se dost spontánně a ihned v pátek rozhodly s Lucií, že jdeme oslavit mou odvahu, ani jsem nestihla skočit do sprchy a už jsme jely do Andoveru a cestou jsme se rozhodly, že se jako první stavíme u Romana, viz. smska vpravo XDDDDDDDDDDDD

Roman byl nadšen.

Moje kontrolování mobilu těžce znervózňovalo jak Lucii, tak Romana, který si všiml rychlosti našeho pití a řekl: „Za minutu jste vypily půl flašky!“ a flašku odnesl pryč. Přesně 6 dní jsem nemluvila o ničem jinym, než o něm.

Bylo to hrozný čumět na ten mobil. Lůca s Cassidou už byly na prášky a pořád sme vymejšlely různý teorie o tom, proč mi napíše. Moje byla díky zkušenosti s X zcela jasná. Prostě to je Angličan co na mě sere prostě, viděl cizinku a řekl si, že tohle takhle nejde. Cassida mezitím vymyslela asi 40 jiných teorií od ztráty dopisu, po čekání, aby to nebylo trapný hned napsat, po to, že si myslí, že to je jen prdel co na něj nastražili jeho kámoši a dalších 37. Lucie jich vymyslela o něco míň, ale deset jich taky bylo. No, nevěděly jsme fakt.

V sobotu jsme jely na výlet do Newbury, odpočinkový nakupovací výlet, abych přišla na jiný myšlenky. Po tom pátku, protože jsme měly každá ještě dvě prmile v krvi jsme se dost trápily hodinu v autě, ale pořád jsem mohla o Oscaroj mluvit. Mluvily jsme o něm celý Newbury snad i v kabinách při zkoušení oblečení. Prostě asi 5 hodin. Nový teorie.

Večer jsem byla už fakt smutná a dvě hodiny jsme si o tom psaly zas s Cassidou XDDDDDDDDDDDDD Ta dala další tři nový teorie!

Někdo byl vtipný, že!:)

Koukala jsem do dvou do rána na Game of Thrones a přemejšlela, proč mi nepíše. Přes 48 hodin, co má můj dopis prostě. Mně napsat někdo takovej dopis, tak si ho vezmu prostě hnedka na místě. Ráno mě Xemerius vzbudila a donutila mě ject na kolo do New Forestu mezi ty koně a ty krávy. Naši odvahu uvidíte brzy na videu. Pro mě to byla ale skvělá možnost si další tři hodiny stěžovat, že mě Oscar nechce poznat a že co mám dělat. Pro číslo se mi k Emmě nechtělo, to už by byl takovej creepy stalking docela, pokud mi nechce napsat… začalo pršet, Lucie neměla moc nafouklý kolo, jak by měla, tak jsme to zabalily dost brzo a jely jsme domů. Je neděle prostě. A bude to 72 hodin už. To je blbý prostě.

Jenže najednou mi fakt zapípal telefon.

Oscar mi odepsal. Jako vážně. Lucie s Cassidou a s mojí mámou byly víc excited, než já jsem byla XDDDDDDDD Srdce se mi rozbušilo, že jste to museli dneska slyšet i v Český republice, fakt. Napsal mi. A já jemu a on zas mi a já zas jemu a nakonec z toho bylo hodně smsek.

Jak říkám, Cassida z toho byla taky vyplácaná! XDDD

Mno. Problém je, že se odstěhoval do Brightonu a že mám po kamarádovi. XDDDDDDDDDDDDDDD Jo, přesně tam, kde jsem byla v pondělí a mlela jsem o něm třem lidem na pláži asi hodinu, pak jsem usnula a oni mě ošklivě vzbudili. Nicméně, stěhuje se sem zpátky na léto, těší se, až se uvidíme a půjdeme na kafe. Už možná za tři týdny. Jak říkám, nemyslím si, že by z toho něco bylo, ale fakt se mi kurvalíbí! Fakt hodně. Hrozně. Chci ho poznat. Udělala jsem maximum a trpěla jsem skoro 72 hodin!

Dobrou noc :)