The Long Story

Vážení a milí čtenáři tohoto nejlepšího blogu, jež jste za celý svůj život objevili, já jsem taaaaaaaaaaak šťastná, že to nejde popsat! Fakt nejde, od rána hledám něco, jak bych to všechno popsala, ale musí vám stačit to, že jsem nejšťastnější člověk na světě, nic mi nechybí, všechno mám <333

Začneme od začátku. Jak jistě víte, minulá rodina jela v neděli do Alp na lyže a nechali mě s nejmenším, čtyřletým doma. Měla jsem nějaké plány, třeba jít do již zmíněné Finkley Farm nebo Jungle Jungle a tak. Hostmáma mi na to dala nějaké peníze, takže pohoda. Všude jsme s malým byla, celý den, snažila jsem se ho fakt zabavit a myslím, že měl se mnou fakt lovely time, protože jsem mu kupovala zmrzlinu, čokoládu… a měli jsme se fajn, i když to bylo náročný psychicky, protože on při každý příležitosti začne natahovat nebo hned ječet. Třeba jsme hráli WII a já jsem začala vyhrávat protože on narazil někam do zdi a začal hrozně brečet XDDDDDDDDDD Ale jako fakt tak šíleně, že nevíte co se děje. Ale tak budiž všechno, já ho mám docela ráda, to není takový šílený dítě jak prostřední, na toho jsem se nemohla někdy ani podívat, protože kdybych to udělala, musela bych jít pro hostotce pušku a musela bych se střelit do hlavy…

… a jak jsme tak měli s malým fajn prázdniny všude možně a s jeho a mými kamarády, přišel čtvrtek. To byl den, kdy jsem s ním měla ject večer do Newbury na nádraží a čekat na určitý vlak, který jede z Londýna, staví v Newbury a pokračuje. Měla jsem dát malýho do vlaku tetě. Teta mi odpoledne napsala, že jsou už na cestě a že sedí v jídelním vagoně písmenko F a že si přijdou zadníma dveřma pro malého. Seděla jsem tam s ním na lavičce a on se hrozně těšil do vlaku, protože jsem ho celej den hecovala takovým: „Kdooo pojede dneska vlakem na výýýlet?“ a on vždycky: „Já!!!!“ a já: „A kdoooo nepojede?“ a on :“Tyyyy!“ a pak se zamyslel jednou a řekl: „… ale můžeš ject taky jestli chceš.“ XDDDDDDDDDDDDDDDD On nevěděl, že až přijede domů, že tam nebudu. Aby nebyl smutný, tak jsem se dohodly, že to neřekneme předem. Teďka už je asi doma, já tam mám vyklizený prázdný pokoj a vůbec nevím, jestli to někoho štve nebo jestli jsou všichni v pohodě a ani si toho nevšimli.

Dala jsem teda malýho v 6.19pm do vlaku tetě a jela jsem domů. Doma nastala malá rozlučková zapíjecí chvíle Janou2, která skončila tak, že ani nevím, jak jsem se dostala do postele. Druhý den nastala další taková situace s Pavlínou a s Milanem, další den jsem se sbalila, uklidila dům, vyžehlila věci, vyluxovala auto, napsala vzkaz, odevzdala klíče na stůl, zabouchla dům a s těma kuframa se jelo na párty k Pavlíně. Třetí den alkohol za sebou, opravdu, jak na fesťáku.

My když jsme všichni dohromady, tak do sebe strašně, ale strašně rejpeme, až to někdy ani není vtipný už XDDDDDDDDDDDD Fakt. Do mě ryli asi 4 hodiny úplně nejvíc, brečeli tam smíchy debilové ne XDDDDDDDDDDDDDDDD Ale mám je ráda. Měli jsme znojemskou omáčku s rejží, paráda.

V neděli měla Pavlína extra job na 3 hodinky u Jany2, takže odjely a já jsem tam čekala. Neměla jsem co dělat, tak jsem si pustila The Hunger Games. Takže jsem to konečně viděla, nějak nevím, docela se mi to líbilo, ale nevím. Na plurku mi řekli, že je mnohem lepší si nejdřív přečíst knihy. Tak kdyby někdo váhal, poslechněte plurk, oni mají vždycky pravdu + je to lepší než google. A pak zas přijely. A odevzly mě k nový rodině do Grateley!

A nejlepší. To jsou fakt milí hodní lidé, co se chovají normálně nepovýšeně a snaží se vám udělat pohodlí, snaží se, abyste se cítili jako doma a to je ta dobrá verze au-pair práce. A tak jsem začala být fakt šťastná. Takový rozdíl prostě! V minulý rodině jsem se nešla večer ani radši vyčůrat, jen abych ji už nepotkala. Ráno jsem se budila s pocitem, že mi je na zvracení, co zas bude za problém, že budu muset přemlouvat děcka a prosit je, aby snědli snídani, pak večeři, pak šli do vany, pak z vany a pak šli spát. A včera? Normálně jsem šla snad poprvý spát s úsměvem a ráno jsem se probudila a byla jsem ŠŤASTNÁ. Taky tady mám třeba otevřené dveře do pokoje a bavíme se s novou hostmamkou, která je v kuchyni! V minulé? Ani jsem si nešla udělat oběd ani čaj, jen abych ji nepotkala. Dělala jsem, když jsem měla občas chvíli break, že spím v pokoji, aby mě nechala být… a tady ráno? Jdu vyndat nádobí z myčky a jdu mýt její nádobí z večera, ona přiletí a říká: „Co blbneš? Jsou prázdniny! A to je moje nádobí!“ :))) No stejně jsem to umyla prostě, něco jsem dělat musela, ale to je přístup :)

Samozřejmě to prostě mýt budu i po ní, jsem ráda, že mi dala práci prostě a když nemám co dělat, tak nebudu čumět… ale stejně. Skvělý pocity, šťastná jsem tak celkově a možná budu mít práci číslo dvě. Jezdila bych na tři hodiny denně do další rodiny pomoct jedné mamině se dvěma miminkama<333 Jestli to vyjde, tak už budu mít peníze takový, jaký tady chci týdně mít, takže – držet zase palce. Plus sem tam nějaký babysit a dostanu se fakt na částku, která mi naprosto vyhovuje, aby se moje štěstí vystupňovalo úplně nahoru.

Takže jen abyste věděli, že ten můj rok začíná fungovat. Mám už plány na jaro, mám plány na léto, mám plány na podzim a mám plány na zimu! Jo a taky tady mám svojí vlastní koupelnu u mýho pokoje, to jsem si vždycky přála, johoho :) A o jídle nemluvím ani, prý si mám napsat všechno, co jím a z čeho chci přes týden vařit a ona to nakoupí :)

Udělala jsem si ještě v minulé rodině v týdnu pořádný guláš. Kilo hovězího, kilo cibule :) a večeře, co jsem udělala lidem, když tady byli :)

Had z flašek s vodkovou hlavičkou. Čerstvý chili <333