Jedenáct večer, ještě pořád je venku 26 stupňů, všichni v žabkách a tílkách, kraťasech a šatech. Na Kensal Rise to žije, lidi sedí i na obrubníkách a pijou, protože doma se to nedá vydržet. Nechci ani vědět, kolik mám v pokoji, ale nedá se tam ani trochu dejchat. Tak jsem se šla projít ven, nevěděla jsem už, co dělat. Najednou v ruce držím 4 studený piva a jdu zase domů.
Dneska mi přišla smska dřív, než v jednu. Některý dokonce už odpoledne. Poslední, jestli nechci přijít k němu dneska. Úplně celý dopoledne jsem ležela v posteli a nehejbala se, protože vždycky, když jsem se pohnula, tak jsem se začala potit. V noci jsem nespala kvůli šílený bouřce. Odpoledne jsem měla sraz s jednou milou dívkou, která mě čte a dovezla mi z ČR pár nezbytností, který si předáváme už asi měsíc. Neodbočila jsem do správný uličky a objevila jsem se nějakým omylem na A3220, kde auta trošku nechápaly, proč tam jede kolo. Šestiproudej kruháč na tý silnici. Neptejte se, bylo vedro. 33 ve stínu.
„Dejte mi úplně cokoliv, co je studený a není v tom mlíko!“ Hodně jsme si s pánem ve Starbucks nerozuměli. On mi říkal, že v tom není mlíko, ale je to studený, což jsem chtěla, ale on si asi myslel, že to studený nechci a já jsem mu na to odpovídala, jestli to můžou udělat se sojovým mlíkem, protože jsem mu strašně rozuměla, že má smoothie, ale přidávají do toho mlíko. Bylo vedro, 33 ve stínu.
V týdnu, že potřebuju baleríny nutně. Protože mi jaksi pořád ještě úplně hezky nedorostl můj nehet na palci, který jsem si ukopla na pártyhárd plese. Protože si pyšně dávám každej tejden 25 liber do kapsy pro svoje účely, měla jsem tam něco našetříno a nemusela jsem mít úplně výčitky. Kromě teda toho, jsem že omylem potkala Urban Outfitters takže nemám vůbec žádný peníze ani na jídlo už, jsem ty baleríny opravdu potkala. Mně máloco dostane v obchodě do kolen a přiznávám, že můj vkus je na delší diskuzi, ale když jsem je viděla, tak jsem si sedla na prdel a koukala na ně. Pak jsem začala nehorázně panikařit, protože 38 mi byly malý a pak je měli už jen ve 37 a 40. Měla jsem tam šílenej záchvat úzkosti prostě, ale nakonec Bůh chtěl, abych je měla a seslal mi je v čísle 39. Nakonec jsem se bála je otočit a podívat se na cenu, ale protože Bůh fakt chtěl, abych je měla, tak tam bylo škrtnutých 30 liber a byla tam nádherná cena 8.99, to máte jako boty zadarmo.
Miluju je a ony mě nenáviděj, protože jak bylo vedro a tak, tak mě začaly tlačit vzadu. Místo jídla jsem si musela koupit 40ks náplastí a doufám, že to rozchodím. Mám půjčenej menší kufr a zejtra jedu na pracovní dovolenou do Hampshire. Musím Kesidě vybít všechny mouchy a můry v baráku, aby ta holka byla šťastná.
