Nemůžu pořád najít vhodnou rodinu. Buď mi odepisují lidi, kteří bydlí na fakt pitomých místech nebo strašně málo peněz. Sháním nanny/housekeeper, což je placený mnohem líp, než au-pair, protože na to mám docela už zkušenosti z minulých let, ale když už se mi někdo ozve, tak má buď 400 dětí nebo se mi tam něco nelíbí. Tak jsem se rozhodla, že už nebudu čekat, než se někdo ozve na tenhle job a zejtra obejdu všechny obchody v okolí, včetně Tesca i Mekáče, kam bych šla zatím pracovat, než by se mi ozvala nějaká rodina, u který by se mi to líbilo. Mám už stejně pár liber jen, protože mi samozřejmě bývalá paní hostmatička nezaplatila vůbec ten druhej tejden, když jsem zdrhla ve čtvrtek.
Uvidíme, co bude, každopádně jestli chci jíst, tak musím příští týden pracovat. Ať už je to kdekoli. A nebo se rozloučit s Londýnem a ject zase do Hampshire, protože většina bohatých rodin je právě tam a odmítla jsem už dvě.
Hamilton Road, kde bydlíme. Prostě jsem se sem nastěhovala, bez optání, zlá jsem. A mají tady tyč!<3
Taky se stala neuvěřitelná věc a po letech hledání pistáciový zmrzliny se jedna objevila! A byla to asi nejlepší zmrzlina, kterou jsem kdy v mým životě jedla!
Moc nepíšu. Tři dny mě bolí moudrák způsobem, že chci bejt radši mrtvá. Nemohla jsem vůbec mluvit, nemohla jsem pohnout tváří. Musela jsem udělat sebeoperaci, kdy jsem nůžtičkama na nehty prostřihla kus dásně, abych pod to dostala takovou speciální věc, co jsem dostala v lékárně. Ty fotky vidět nechcete XDDDDDD Nechci to zakřiknout, ale dneska jsem už mohla celej den mluvit a dokonce se i smát.
Dělají si ze mě prdel, parchanti.
