Ne, já se nemůžu nervovat, protože moje vitiligo dostává na prdel. Mám novej flek na boku! Nejsem z toho úplně nešťastná, ale nemusel by tam bejt. Vstala jsem dneska po x milionech letech až odpoledne. Já, ranní člověk, kterej pořád vstává před sedmou, aby měl dlouhý dny. Včera odpoledne mi narychlo volala jedna milá agentura, ať se za dvě hodiny dostavím k nim, že pokecáme. Tak jsem tam jela a byla jsem prý nejpopulárnější člověk dne, všichni se u mě střídali s nabídkama, říkali mi, že tam dlouho nebyl nikdo tak usměvavej a akční a upovídanej a tím pádem, že mě budou nabízet přednostně, protože je to bude reprezentovat, že jsem prostě akční strašně. Je to jedna z těch dobrých londýnských agentur, co hledá nannies rodinám. A housekeepery. Byla tam sranda, ale zapomněla jsem si tam ukradnout tu pěknou růžovou propisku, achjo.
Jak tak žiju, tak jsem si vzpomněla na další dvě události v tom domě hrůzy, odkud jsem zdrhala neuvěřitelnou rychlostí.
1) Nešla mi sprcha. Prostě jsem měla koupelnu, kde byla vana, ale nefungovala tam sprcha. Buď tam nějakým způsobem nešel tlak nebo byla zanešená, ale tekl z ní jen takovej miničůrek vody, že jsem si tím nemohla mýt tělo, natož aby to vypláchlo šampon z vlasů. Řešila jsem to s ní 2x, dokonce jednou, když u nás byl nějakej handyman, aby se na to zrovna podíval, jsem to řekla před ním, ale nikdo to neřešil prostě. Prej si žádná nanny jako nestěžovala na to nikdy. Tak jsem se milí přátelé myla způsobem, že jsem měla puštěný kohoutek normálně do vany a namáčklá jsem se myla pod ním! Vlasy jsem si myla tak, že jsem si lehla do vany a dala si pod ten proud vlasy (dost dobrý cvik na břicho, btw…) a nedovolila mi používat malé koupelnu, ani koupelnu pro hosty, protože prostě nevěděla proč, ty koupelny jsou naprosto nepoužívané, ale nesměla jsem.
2) Když už jsem měla KONEČNĚ v sobotu odpoledne ve 12:30 padla a chtěla jsem se zavřít do toho mikropokoje a konečně se podívat na seriály všechny a bejt trochu online s lidma a tak, tak jsem byla upozorněna, že nebudu v pokoji, že jdu ven. A já úplně COŽE?! Že ne, že budu v pokoji si prostě odpočívat a dělat věci svoje. No, nesměla jsem. Ona totiž na celou sobotu odpoledne přichází uklízečka a paní mi řekla, ať ji laskavě respektuju, že chce mít všude volno a klid. Tak říkám, že až půjde na můj pokoj, že půjdu do obýváku. Ne, nesměla jsem prostě, jdeš ven. Bez klíče, aby ses dostala zpátky. Tak jsem tu sobotu jela k těm klukům na párty, jak mi říkala, že bude v neděli 100% doma, že se domů dostanu, ale pak mi psala ty smsmky, že jestli nepřijdu v tom nebo tom čase, že mám smůlu.
A pak nemám mít novej flek.
A včera jsem ten pohovor měla kousek od Oxford Street, kam jsem se šla teda projít, a never ever. Tam se nedá prostě jít, stát, nic. Strašný, hrozný a nechoďte tam. Nechtěla bych to vidět o víkendu v létě o prázdninách…
Pro lidi z Kralup: Nechtěla bych to vidět v léto o víkend o prázdniny.
