Nejdřív jsem bilanci vůbec nechtěla psát, protože mě v tom roce všichni strašně nasrali vždycky a když už jsem jim to třeba odpustila, tak mě nasrali znova. Někteří lidé mě tak strašně zklamali, že bych z toho brečela ještě dneska. Jenže to byl prostě zase další dobrej a dokonalej rok i přes všechny tyhle věci, který se na světě a mezi lidma prostě dějou a nikdo s tím nic neudělá. Jestli v tomhle světě chcete žít dál, nechcete se trápit a chcete být milováni, musíte umět žít i v tomhle. Já to díky svýmu znovuzrození z roku 2012 umím docela dokonale, takže mě dostane už máloco.
Škoda ale, že se i to máloco najde.
Dávno i nedávno mi bylo řečeno, že jsem jedinej tvor na světě, kterej se nasere úplně nepříčetně kvůli něčemu, kvůli čemu se ostatní ani malinko nenaštvou a zase naopak, že se mnou ani minimálně nehne něco, kvůli čemu se ostatní chtěj pověsit a sere je to měsíce. A nikdy nevíš.
Tím chci říct, aby se tímhle postem zbytečně nikdo moc nenasrával, všichni víme, jak to bylo a nebylo a pokud se někde objeví moje fantazie, tak to jako dospělí lidi asi budete muset přejít. Víte, je dobrý se za tím ohlídnout.
A pak už to nikdy neřešit.
Jsem strašnej poslouchač hudby i nehudby, takže se tenhle rok do mých statistik zapsalo hodně různých nových věcí, který jsem si oblíbila a někteří mi dokonce zachránili život. Kdybyste chtěli vědět, koho a kolikrát jsem za ten rok poslechla z noebooku a telefonu, tady mám nějaký statistiky. Dvakrát tolik jsem toho musela poslechnout v autě.
Byl to rok Imagine Dragons, Two Door Cinema Club a The Strokes! Byl to indierocku strašně kvalitní rok. Doufám, že i tenhle rok přinese nový kapely, nový věci a že dobrý kapely vydají nějaký dokonalý desky<333
Ten rok jsem se snažila hodně cestovat. Byla jsem 3x v Amsterdamu a 2x ve Stockholmu. Skoro všechny velký města v Anglii okolo, Německo, Belgie, Francie, Švýcarsko, Lucembrusko, Polsko…
Nebudu už zdržovat!
Leden byl úplně nejvíc nejhorší měsíc ever. Strašně se mi zhoršila štítná žláza a dokonce jsem se dostala do její nejhorší fáze a brala jsem chvíli ty nejsilnější možný prášky. Naštěstí jsem brzo přišla na to, že když budu brát jód v tabletách, tak to bude o něco lepší. S Lůcou jsme se rozhodly, že ten rok bude jeden velkej strašnej punk a taky byl. Největší punk mýho života. Když jsme jely pro někoho na letiště, tak jsme se prostě stavily v salonu a obě si nechaly propíchnout nos. Noční výlet městem Cambridge, protože bysme se tam jindy úplně nedostaly. První sníh v UK, jezdila jsem na něm na letňákách přes ručku a byla jsem skoro jediný auto na silnici. Jely jsme s Lůcou bobovat a byla to hrozná prdel. Začala jsem doma opravovat věci. Byla jsem chvíli šťastná, že můžu bejt s Adamem na horách a vyplácali jsme omylem teplou vodu ve sprše. Ty hory byly strašně zlomový, protože mě začalo bavit lyžovat. Fakt strašně upřímně moc, že jsem furt hučela do Tomáše, že mě musej vzít za každou cenu do Dolomit prostě a ten souhlasil, abych prostě už mlčela. Lůca dělala všechno, aby mi bylo líp, protože i když jsem o tom nikdy nepsala (asi jsem zrovna nechtěla, abyste věděli, jak mi je hrozně…) tak jsem byla nejvíc na světě v prdeli z rozchodu s Adamem a celej leden jsem dělala všechno, aby jsme byli spolu. Náš rozchod byl takovej neoficiální, pořád jsem nevěděla vůbec, jestli jsme spolu nebo ne, ale tento boží blog dal obrovský impuls mladým čtenářkám, které potkaly Adama na jednom plese a „Ty chodíš s Natálií, žejo?“ „Už nechodí!“ dostalo chudáka Adama do situace, kdy se zcela bláznivě, doopravdy a hlavně navždy zamiloval do slečny Kačky, která hrdě olajkovala tento blog na Facebooku přesně v den, kdy si ti dva oficiálně řekli, že spolu teda chodí a vášnivě se milují. I když to pro mě byla velmi hluboká rána, bolest, ze který jsem se jen těžko dostávala a asi tak tři tejdny probrečela úplně všude i tak, že jsem musela párkrát někde zastavit autem, abych se nevybourala nebo abych se schválně nevybourala, kroutila jsem nad tím hlavou. Moji kamarádi nebrečeli, protože naprosto stoprocentně věděli, vsadili by se s někým klidně o svůj život, že Adam Kačku nemiluje a že to je teatrální gesto zapomínající smutné duše. Všichni jsme mu říkali, že to je jenom o tom, že je tvrdohlavej, že si řek, že prostě ne tak ne. Kroutili hlavou celý tenhle měsíc, smáli se a byli v pohodě, protože úplně přesně věděli, jak to doopravdy je. Kdybych jim bývala věřila, nemusela jsem brečet. A smrkat. A zastavovat auto. A kroutit hlavou.
Začala jsem ale zase trochu kreslit, zjistila jsem, že mi to jde pořád jako kdysi a tak jsem čekala, že zase začnu pořádně. Nic takovýho ale nepřišlo nějak pak. Skončila jsem po deseti měsících u Tammy, kde jsem 15 hodin týdně pracovala u malých miminek, Ozzieho a Attieho. Díky moc za tuhle dokonalou zkušenost.
Terka říkala, že leden je takový pondělí roku prostě. Že je vždycky všechno napíču a pak, že to bude dobrý. Já jsem si myslela, že prostě zemřu tenhle měsíc. Nepamatuju si prostě horší měsíc. Bála jsem se, že mi bude zase hrozně celej rok. Chtěla jsem hrozně začít běhat, ale z toho smutku všeho jsem nebyla schopná vůbec ani skoro chodit, natož prostě jít běhat. A pak jsem nechodila moc celej rok a štve mě to hrozně!
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) Oasis
2) Yeah Yeah Yeahs
3) Pink
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) Oasis – Little James (29x)
2) Pink – Try (27x)
3) Blink 182 – I Miss You (22x)
Únor byl úplně nejvíc nejlepší měsíc ever. To si asi nedovedete úplně představit, co se mi stalo. Já taky ne. Dodnes si to nedokážu vysvětlit. Hnedka prvního února se stala strašně osudová věc a já jsem nějakým omylem našla Imagine Dragons a hlavně jejich Radioactive. Díky týhle písničce a pár dalším jsem se úplně záhadně vyléčila, dalo mi to úplně, ale úplně úplně všechno, co jsem potřebovala a mně bylo dobře, fakt dobře. Byl to přesně rok, co jsem přijela do Velký Británie a doma jsme měli jednu párty, na který a po který jsem se strašně, ale strašně zamilovala do X a miluju ho dodnes. Rozpitá flaška vodky na nočním stolku, kytara opřená u postele. Z týhle noci mi na památku zbylo jedno strakatý trsátko. Ten měsíc byl naprosto dokonalej. Všude byla inspirace, takový strašný dobro, hodně, fakt hodně jsme se začaly kamarádit s Kesidou. Dávám X poslechnout Imagine Dragons, hnedka je miluje a říká, že Demons je o mně. Okamžitě to v mozku dám do složky TO JE NAŠE PÍSNIČKA a poslouchám ji pořád dokola. Bohužel po pár dnech poslouchám dokola i Bleeding Out… nebyla jsem ale nějak zničená, protože i kdyby mě X taky miloval, tak bychom spolu nikdy nebyli a nic prostě. Brala jsem ho jako platonickou lásku, někoho, koho si můžu milovat tajně a budu spokojená si sama. A byla jsem. Taková láska mi úplně normálně stačila. Přijela Kesida na návštěvu na pár dní a dva dny bydlíme i na Camden Town. První pokuta 120 liber z Londýna. No a co. Hnedka po jejím odjezdu jedu nabrat na Heathrow moji mamku, která se naprosto bez angličtiny a sama přepravila letadlem do UK! Jejím snem bylo vidět někdy v životě Stonehenge, takže jsme hnedka druhej den ráno vyjely a viděla ho.
A pak mi někdy těsně po Valentýnu přišla smska od Adama. „Mela jsi pravdu. Jsem tvrdohlavej. Promin.“
A ten den Kačka odlajkovala stránku.
XDDDDDDDDDDD
FAKT.
„Však já nevim, co si jako myslela.“ „To nikdo.“
Měla jsem spoustu fajn věcí, který jsem mohla dělat, nepsala jsem moc blog. Soustředila jsem se hlavně na sebe, na moji lásku k X a prošvihla jsem lístky na Imagine Dragons do Bristolu. Nakonec jsem si kupovala lístek od překupníka za šílených 50 liber, protože jsem na ně prostě musela jít. Rodiče se nademnou slitovali a ty peníze mi poslali jen tak jako dárek. Koupily jsme si s Lůcou letenky do Stockolmu, ona byla celá šťastná, že já jsem šťastná. Měla jsem v hlavě teda jenom X a hudbu a plány.
Nejoblíbenější fotka s mamkou :)
Únor, krátkej měsíc. Končí ještě dřív, než začne. Sháněla jsem nějakou náhradu práce za mimina a sehnala jsem žehlení pro úplně nejdokonalejší rodinu, kterou jsem v UK poznala. Vždycky v pondělí, když jsem jela odvízt Patricka do školy, tak cestou zpátky jsem jezdila k nim. A ráda. Ty lidi na mě byli úplně nejvíc hodní vždycky, měli slušný děti a tak jsem souhlasila k nim jezdit i na babysittingy a bavilo mě to.
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) Imagine Dragons
2) Klaxons
3) Ramones
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) Imagine Dragons – Radioactive (108x)
2) Imagine Dragons – Bleeding Out (63x)
3) Imagine Dragons – Demons (62x)
Ostříhala jsem si ofinu, ale moc jsem ji ani nenosila. Prostě jsem si ji chtěla ostříhat. Taky v UK byl ten hroznej boom s koňským masem v IKEE, takže jsem nakreslila v dětským koutku na tabuli koně. Ještě jsem šla párkrát pomoct Tammy s miminama, protože nikoho neměla a potřebovala pomoct. Zase se mi trochu zhoršila štítná žláza, byla jsem v nemocnici na odběrech krve a takový věci. S Lůcou jsme odjely do PHP Švédska, který jsme si neskutečně užily. Bylo to 72 hodin párty, vodky, trávy, dokonalý švédštiny a omylem jsem tam potkala Elilínu v centru. V den odletu nám Lůcy bratránek zařídil brunch a wellness v nejlepším hotelu ve Stockholmu, takže jsme měly dokonalý jídlo, spoustu masa, slaniny a zeleniny a potom jsme se mohly jít na střechu hotelu nořit do bazénu. Venku bylo myslím mínus sedum a bazén měl 27 stupňů. Ten měsíc jsem nepsala, takže nevím, co se přesně dělo nebo nedělo. Vidíte? Psát musím.
PHP Švédsko, Attie a já, žvejkačka.
Strašně jsem se těšila na duben na Imagine Dragons. Hodně jsem vařila český jídla, polívky a guláš jsem dělala. A Milan s Romanem mi to vždycky všechno sežrali. Měla jsem v Basingstoke nejlepší sušenkovou zmrzlinu na světě.
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) Imagine Dragons
2) Two Door Cinema Club
3) Calvin Harris
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) Two Door Cinema Club – Sun (51x)
2) Calvin Harris – Drinking from the Bottle (28x)
3) Coldplay – Charlie Brown (26x)
Konečně přišel ten měsíc. Na ten koncert jsem se těšila, jako na nic na světě snad. X se ptal Katie, jestli semnou může jít. Vůbec jsem neměla vědět tuhle informaci, protože jsem pak 24 hodin denně čekala, jestli mi napíše, že jde nebo něco. Nikdy samozřejmě nenapsal a nic neřekl. Měla jsem poprvé v životě triple whoopera a bylo to úplně nejlepší na světě. Napsala jsem článek o koncertu. Týpek mi dal tričko. Konečně jsem udělala odpovědi na otázky, na který jste se ptali. Začala jsem číst nejhorší knížku na světě, a to 50 odstínů šedi. Strašný. Kreslila jsem! Konečně, zase něco málo, ale jo, kreslila jsem. Udělala jsem zvířecí lebku a Adélku. Jedno odpoledne jsem spala a najednou mi do pokoje vtrhnul X, lehnul si ke mně a začal mě líbat.
Som kreslil!
Protože bylo hezký počasí, udělaly jsme si s Lůcou výlet na White Horse, což je velký bílý kůň v kopci. Měly jsme tam oběd v trávě, málem jsme spadly dolů z kopce. Potom byl v Costě koncert místních kapel, kapela, kde hrál X. Musela jsem se tam podívat. Bylo to super hrozně. Objal mě tam a nechtěla jsem, aby to dělal moc. Lůca řekla, že to je strašně brutální vidět ty lidi, o kterých pořád mluvím, naživo.
Vlítnutí do fotky XDDD
Potkaly jsme na diskotéce dva Uzbekistánce nebo tak něco. Byli strašně sexy, fakt hezcí chlapi, ale bály jsme se jich a zdrhly pryč a doufaly, že je nikdy nepotkáme třeba ve městě.
Posledního dubna jsme u nás na zahradě udělali pravý boží čarodky, pili jsme, veselili se, měli oheň i čarodějnici. Snažila jsem se hodně pracovat, žádala jsem o práci na pár hodin v Mekáči, ale chtěli jenom na plnej úvazek lidi, že brigádníků mají hodně.
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) Two Door Cinema Club
2) The Killers
3) Imagine Dragons
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) Two Door Cinema Club – Someday (70x)
2) Two Door Cinema Club – Next Year (67x)
3) Death Ca for a Cutie – Marching Bands on Manhattann (49x)
Dostání pusy pod třešní bylo stejný drama jako rok předtím. Sehnala jsem někoho na poslední chvíli, X to udělat nemohl, protože prej miluje someone else, takže to prostě nejde. Nemrzelo mě to úplně nějak moc, protože jak jsem říkala, věděla jsem, že s ním to nikdy nepůjde a ani jsem nechtěla, ať si miluje koho chce, ale byla jsem trošku uražená. Nakonec mi dával pusu jeden docela dobrej kamarád, jehož jméno prej nemůžu vyslovit, takže jsem o něm nikdy na blogu nenapsala ani slovo. Oběd zase v Ikee, poprvé v životě jsem byla v New Forestu a byla jsem z toho strašně, ale strašně moc překvapená a v šoku. Fakt všude okolo mě byla najednou úplně jiná flora, než standardně všude byla a taky nám koně strkali hlavy do auta a bylo to prostě dokonalý. Udělali jsme si výlet do Brightonu se slovenskými hochy, kde jsem strašně urazila Milana, protože nám furt debilně radil, kam máme ject a my jsme věděly, co je lepší cesta. Tak jsem mu řekla, že nechápu, proč nepracuje v Google Maps, ale dělá tady zahradníka a on se semnou asi 14 dní nebavil XDDDDDDD.
Kdybych tenkrát věděla, že se Oscar přestěhoval do Brightonu, tak bych ho tam jakkoli našla! Oscar je hoch, kterýho jsem našla na seznamce, která byla placená a já ho tam nemohla kontaktovat. Měla jsem jenom fotku, věk a bydliště jeho, tak jsem pár dní trochu váhala, ale nakonec napsala dopis, kterej jsem odvezla do tamní hospody, jestli ho náhodou někdo nezná a nemohl by mu to předat. Podplatila jsem snad všechny. Oscar ještě ten den dostal dopis!
Všechny jsem tím hrozně otravovala a všichni se tajně modlili, aby mi konečně napsal, protože jsem byla naprosto k nevydržení, vím. Ale prostě vypadal úžasně. Nakonec z toho nic nebylo, protože mi pak někdy v listopadu napsal, že si myslel, že jsem s ním chtěla chodit, jenže já jsem chtěla jen trochu sexu cestou do Andoveru. Pak dělal úplně všechno, abych k němu přišla. To víš, že jo, měsíc před mým odjezdem. To už dám.
Tenhle květen přiletěl do UK Kačena za tetou, byli jsme spolu asi na hodinku na kafi, vůbec se semnou bavil poprvý po asi třech letech, co jsme se tenkrát rozešli, tak to bylo takový divný. Říkal mi, že se v ČR nemá moc dobře, že ho všechno štve a tak, tak jsem se na něj podívala a řekla: „No, tak tady prostě zůstaň a najdi si job!“ a hádejte co se stalo. Kačena zůstal.
Byly levný letenky do Nizozemska, takže to bylo jasný, prostě ovládneme Amsterdam. Jely jsme s Lůcou do Eindhovenu za Adélkou a Linusem, byla strašná prdel, výlet do Amstru, všechno skvělý. V Amsterdamu o 20 minut nestíhám již zavřenou výstavu Game of Thrones, které byly snad jen 4 na celém světě a zoufale s pláčem padám k bráně a prosím, aby mě tam pustili. Prej nemůžou. Umírám.
Kdybyste si mysleli, že je Adélka nějak extrémně velká, tak věřte, že já jsem tam extrémně malá…
Dozvídám se o nějakých problémech kamarádů v ČR, nebudu to tady ale rozebírat úplně, protože to není moje věc. Jsem ale zase nasraná trochu na Adama a Kesida dostává trest, pojede na léto do fakt blbý rodiny jako au-pair, aby se jí zase rozsvítilo trošku. Máme u Lůcy večeři a najednou nad náma proletí netopýr. Jako nejodvážnější jedinec ho sbírám a dávám ven.
S Lůcou jedeme na kola, ale začíná bejt hnusný počasí, tak nenajdeme snad ani 10km. V Lifu se seznamuju s XX a hrozně se mi líbí, ale nějak… nechci. On mě přes smsky pořád tahá na rande, snapchatujeme si celý dny.
Začalo léto v UK, na poli, netopýr.
V UK začalo být až moc teplo, málo prší. Máme pár párty se Slovákama, většinou se vždycky vytratíme do Lifu a domů jdeme až ráno. Udělaly jsme si s Lůcou soukromej výlet do Newbury a nakoupily si strašně moc spodního prádla.
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) Two Door Cinema Club
2) The Kooks
3) Franz Ferdinand
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) Olly Murs – Dear Darlin‘ (43x)
poslouchala jsem poslední dva dny v měsíci úplně celý den XDDDDDDDD
2) Bridgit Mendler – Ready or Not? (29x)
3) Two Door Cinema Club – Next Year (22x)
4) Two Door Cinema Club – Someday (18x)
V červnu začala jedna velká tříměsíční párty bez spánku, pil se jen alkohol, braly se drogy a byl to masakr. Jeden den přišel doučovat X matematiku naši Katie, ale furt lezl za mnou. Já jsem byla docela v pohodě, scházela jsem se s XX, kterej mě ukecal na rande a vypadalo to celkově docela cute, takže jsem ani nepsala Oscaroj nebo tak. Byla jsem v pohodě do tý doby, než mě chytnul a já jsem zase po dlouhý době cejtila TU JEHO VŮNI. Musela jsem ho odstrčit pryč a jela jsem k XX. Báry oslava narozenin v lajfu, cestou domů brutálně, ale fakt brutálně spadnu 50 metrů před barákem a strašným způsobem si zvrtnu kotník. Můj práh bolesti, když jsem opilá je naprosto jinde, většinou mě nic nebolí, ale tohle bylo strašný. Nemohla jsem na to vůbec došlápnout a ti kojoti slovenský mi pořád zalepovali pravý koleno, když mě bolel levej kotník… ráno jsem se probudila bolestí a slzama. Nemohla jsem hnout vůbec s celou nohou, ale musela jsem se dostat domů. Tak jsem jela autem do Grateley tím způsobem, že jsem se snažila ject na 1 rychlost celou cestu, modlila se, abych měla všude zelenou a nemusela moc brzdit. Asi 4x jsem prostě musela mačkat spojku za tu cestu a to byste asi nechápali, co jsem v tom autě dělala. Nádech, zařvání si co nejvíc nahlas, zmáčnutí spojky, pořád řvaní… MASAKR. Dojela jsem. Milion prášků na bolest, studený obklady. Přišla za mnou Lůca, prej se ptala panímatky, jestli jsem doma a ona prej takovým gestem naznačila, že jako jsem, ale jako nic moc XDDDDD.
Zase jsem malovala a dokonce jsem namalovala něco, co se PRODALO! Můj první prodanej obraz, obraz, kterej prostě někdo má<33
Začaly víkendy na Bournemouth Beach – na tý pravý, párty beach. Byly vedra a jezdily jsme tam každej víkend, byla to taková dvoudenní dovlená vždycky, naprosto dokonalá. Pořád jsme se koupaly v moři. V Londýně jsme našly s Lůcou moji NATALIE CocaColu.
Zažila jsem něco, co už asi nikdy nezažiju. Byla jsem na Summer Solstice na Stonehenge a byla středem takový atmosféry, jakou si nedovedete představit. Pochopila jsem všechnu tu sílu lidí a přírody a okamžiku. Bylo to fakt něco, co bych chtěla zažít ještě jednou v životě.
Drahý noční výlet na pláž. Radar. Pokuta 130 liber, školení o tom, jak se má jezdit, panímatka mě kvůli tomu chce vyhodit strašně a mně to je hrozně jedno, jestli to udělá nebo ne. Nakonec samozřejmě ne. Kdo by jí dělal debila.
Strašná Crohnova příhoda v Londýně, dvoje záchody zavřený, na těch třetích jsem už fakt brečela, když jsem tam běžela. Těším se na Beskydu, až přijede. Našla se rodina, která by ji chtěla na dva měsíce. Fiony nejlepší kámoška, od který Pavlína utekla ještě dřív, než já od Fiony. Prej dostane trest letní a pak se bude strašně těšit aspoň do školy. Že nemá dělat kraviny. Poslouchala jsem pořád strašný diskárny, jak začala ta jedna velká párty!
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) Will.I.Am feat. Britney Spears
2) Naughty Boy
3) Icona Pop
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) Will.I.Am feat. Britney Spears – Scream and Shout (60x)
2) Naughty Boy – La La La (53x)
3) Icona Pop – I Love It (45x)
A tady to všechno začalo ještě s dvojitou dávkou. Nekonečná párty, dobrá nálada, víkendy u moře nebo na výletech, obědy, kafe v Costě, jen tak někde. Kesida si přijela na svůj ohromnej trest, jenže se hnedka druhý den strašně spřátelila se Sammy, její hostmother a pak byly skoro nejlepší kámošky a žádnej trest nikdy neproběhl. Když přijela, tak mi z kufru hnedka vybalila rybí salát, na kterej jsem se hrozně těšila a hnedka ani ne za týden už měla možnost vidět naši obří britskou teenage párty v baráku. Milion lidí, hudba na celou vesnici, alkohol, sex, emoce. Byl to den, kdy jsem potkala ‚someone‚ a ta situace byla neskutečně brutální. Já věděla, kdo je ona a ona nevěděla, kdo jsem já…
„Čau lidi, já jsem přítelkyně (řekne jméno), řekne svoje jméno“
Já úplně přesně vím, kdo to je i kdyby to jméno neřekla, Cassida bádá… načež se zasekne úplně, že by to mohlo být ono a já taky stojím v tranzu, čímž si ona myslí, že nevíme, kdo je ten, jehož jméno vyřkla a řekne nám teda i jeho příjmení a to dostane Cassidu úplně fakt do fáze, kd yje celá bílá a nemůže dejchat a hejbat se a tak si představte mě. Já už dopředu vim, že se dostaneme k hrozný trapný situaci, Cassida si to myslí a slečna to ještě neví.
„Ahoj, já jsem Natalia a tohle je Lucy.“
„Jak?“
„Lucy…“
„Ježiš lidi a odkud jste? Vy máte hrozně super akcent!“
„Z Český republiky.“
„A když jste z Český republiky, tak jak proboha znáte K.?“
Tlak. Se pobleju. Kesida křečovitě drží kliku.
„Já jsem její au-pair.“
Uběhla podle mě asi tak hodina tady v tu chvíli.
„Jo ták… no, já jsem to slyšela… no… to nevadí, ona tady je ještě jedna holčina se kterou měl sex, tak dobrý.“
Po týhle větě fakt úplně se svět přetočil na chvilku vzhůru nohama, rozloučily jsme se všechny a my jsme šly do pokoje a udělaly jsme tak pětiminutový, jak řekla Cassida, výtlem bez zvuku. Úplně jsem se týhle situace bála, že jednou nastane a fakt nastala.
Za tři minuty se z kuchyně přes zavřený dveře ozývá hlasitý „Ahoj Natalie!“ a pak proběhne nějaký anglický jak se máš co děláš, právě jsem potkala tvoji přítelkyni, jo ona už říkala.
Grilujeme se Slovákama, fakt si neuvěřitelně užíváme léto. Vysadila jsem na červenec antikoncepci, přibrala jsem asi 5kg. U Sary v pokoji na jedný párty padá věta, která měla trochu změnit naše životy. Měla jsem Natálijní svátek a dostala jsem tričko s poníčkama, který dodnes používáme jako párty stejnokroj XDDDD
Musela sem vzít Patricka do Londýna do ZOO a to ZOO je malý a tragický. Už mě nebavilo chodit všude s ním, tak jsem usnula na lavičce a on si chodil sám. Večer jsem ho předávala Saře v Londýně a šla na kafe s Viliamem, ale proměnilo se to na párty na Camden Town na schodech a nestihla jsem poslední vlak do Grateley. Kesida pořád mluvila o tom, že chce septum piercing a ukecala mě k tomu taky.
Byli jsme s klukama pak na výletech v Bristolu a Oxfordu.
XX mi strašně záhadně najednou přestal psát, komunikovat se mnou a odebral si mě z přátel na Facebooku, tak jsem taky kroutila hlavou.
Vzaly jsme s Kesidou na párty jeden suvenýr.
Nechaly jsme si propíchnout ten septum a bylo to nejhorší na světě. Nic víc mě nikdy tak moc nebolelo a ještě mi to píchla blbě – moc dozadu, když jsem jí říkala, že to chci jen malinko dozadějc. Díky věšáku na prádlo a lampám se nám otevřel úplně jinej svět, na kterej jsme se mohly úplně jinak dívat a možná i líp chápat lidi, prostě pochopit ty druhý trochu jinak, než jsme to dělaly do tý doby. Možná se vám to bude zdát naprosto absurdní, ale podle mě nám, nebo aspoň mně to trochu změnilo život. Vnímání. Takovýhle situace by se asi měly dít. Stalo se něco, co jsme chtěly, ale bály jsme se toho.
Můj vnitřní hlas řekl BABABA, ale nikdo se tomu nemohl divit, protože mi bylo hrozně špatně z jedný párty a na nočním stolku jsem měla fakt divnej, divně namíchanej drink. Opilá jsem napsala X nějakou zprávu na FB, nepamatovala jsem si to a on se pak chtěl hrozně sejít a já jsem řekla, že ne. Šly jsme po městě a potkaly jsme Oscara. A Kesida si myslela, že si dělám prdel, když jsem šokovaně řekla: „Ježiši, tamhle jde Oscar!“
On nás neviděl a já jsem se nehlásila. To bylo poprvé a naposled, co jsem ho viděla. 2 vteřiny.
Musela jsem si za 14 dní ten septum vyndat, protože jsem bolestí nemohla nic a jak jsem to měla píchlý moc v kůži, v mase, vzadu, tak by mi stejně nefungoval tak, jak bych chtěla. Měli jsme s klukama výlet do Southamptonu, spali jsme asi 15 minut na nějaký trávě, protože jsme byli hrozně unavení.
Další víkendy na pláži, občas nicnedělání. Blížil se den, kdy to dobrý léto mělo skončit a já jsem měla ject po osmi měsících domů do ČR. S lidma si dohadujeme trip po západní Evropě, hrozně se na něj těšíme, chceme ject do nejdál, hlavně do Barcelony, protože jsem tam nikdy nebyla. Kvůli tomu sháníme jen lidi, co mají řidičák a tříletou zkušenost s řízením auta, abychom mohli řídit fakt všichni.
Přijel na pár dní Tomáš a hrozně mě pokousal na noze, tekla mi krev a divil se, že jsem nasraná na něj asi dvě hodiny. Udělali jsme strašnou ostudu na letišti, když jsme si obalili hlavy do kuchyňský folie a pán nás nenáviděl. Zamilovala jsem se v autobuse do týpka a ti dva dohazovači mu na mě v letadle přes iPad dali kontakt a on mě fakt kontaktoval :) Kesida dělá všechny ty píčoviny s náma a my se hádáme, kdo ji zkazil.
V ČR vždycky nemám moc co dělat, ale jsem akční člověk a něco dělat musím, takže jsme s Lůcou vyrazily na kolo, jely docela kus cesty, miluju kolo. To mělo bejt tak nějak skoro naposled, co jsem ji měla vidět. Do UK se už nevracela.
Poprvé v Trutnově v Kabinetě, dostali jsme se ještě s Petrem na koncert Visáčů, ožrali jsme se a byli rádi, že můžeme ráno ject!
Nechápu proč, ale ten srpen jsem si udělala snad nejvíc fotek na světě, takhle sama mobilem. A to si myslím, že od toho každej rok čím dál tím víc opouštím. Občas se stalo, že jsem měla jenom jednu!
Názorná ukázka!
Hnedka prvního září odjezd na roadtrip. Trošku wtf věci, od respektu k výsměchu, do Barcelony nejedeme, nesbalila jsem se a nejela jsem stopem a normálně jsem se pak bavila dál s lidma, tento okamžik beru jako můj úplně největší sociální úspěch v mým životě! Neuvěřitelný. Jsem na to neuvěřitelně pyšná a určitě mě to posunulo o hodně dopředu v komunikaci s lidma, trošku zlomení hrdosti a tak. Dokonalý. Zbytek můj úspěch neoslavuje XDDDDDDDDDD Whatever. Bereme hlavně a jenom lidi, kteří budou a můžou řídit, mají zkušenosti a tak, tak přesně proto 3 lidi neřídí.
S Kesidou teda dospáváme v karavanu úplně, ale úplně celý léto. Soukromá oslava mých narozenin ve dvou v našem pokojíčku, dostala jsem stříbrnej řetízek, kterej nosím. Viděli jsme toho ale hodně a bylo to strašně fajn. Protože nás po příjezdu zpátky do Liberce mělo odvízt auto do Buků, všichni lidi nám ještě dali nějaký věci, který si nechtěli brát domů už, ale ani vyhazovat, tak jsme říkali, že ty zbytky ještě různě dopoužíváme a tak. Dvě dvoulitrovky coly, alkohol, každá má asi 4 tašky, auto nás ehm, nenašlo a my jsme se vydaly pešky na autobus. Vzdaly jsme to za 200 metrů, protože všechno padalo, rylo se to do kůže a nedalo se to unýst. Za celých 70 korun jsme se taxíkem dopravily na autobusák a nechápaly, proč jsme to neudělaly dřív.
Lidi s mozky, odpočíváme, spíme, jíme, koukáme se. Je čas už fakt vidět východ slunce na Sněžce. Fakt je. Ještě s Kačenou a Lůcou se rozhodneme, že půjdeme večer z Pece strašně pomalu a stavíme se v každý boudě na pivo. Samozřejmě začíná pršet hnedka za 15 minut, ale prostě strašná nevzdávačka a všechno už bude vždycky lepší, než karavan Kavaran. Hnedka na první boudě potkáme Slováky, kteří staví novou lanovku a mají vrtulník. Kalíme s nima a málem zůstáváme na párty, Kačena je sťatej úplně tak, že si nepamatuje, jak jsme došli k další boudě skoro. Slováky mrzí, že nás nemůžou vzít ráno do Tater, protože musí hlásit počet osob na palubě 24 hodin předem! Mohli jsme letět prostě do Tater XDDDDDD Aspoň nám ale slíbí, že v šest ráno přiletěj nahoru na Sněžku nám zamávat. My jsme se doplahočili na další boudu, kde jsme přesně o půlnoci, tak slavíme Kačeny narozky čočkovou polívkou, svíčkou, vším. Nakonec jsme nahoru na vrchol přišli asi ve dvě ráno a spali v tom mrazu tam, než vyšlo slunce. Bylo to to nejhezčí na celým světě.
A jestli se přiletěli rozloučit muži s vrtulníkem? Přiletěli. Bylo to jak z filmu, slyšíte jen vrtulník v dálce a on se před váma vynoří najednou. Jak kdyby nás přiletěl někdo zachránit.
Cestou zpátky nám Andrejína dává na jedný boudě, kde pracuje, obří anglickou snídani a my umíráme vyčerpáním a blahem. Konečně se to povedlo. Po předloňským masakru s obřím mrakem plným deště XDDDD
Na Andělu v Costě jsme si objednaly vodku do pití. Prej sme byly první.
Letím zpátky do UK, těším se na párky a slaninu. Věděla jsem 100%, že tam pojedu na poslední 3 měsíce. Že pak pojedu domů, že chci už po roce a půl pryč. Štvalo mě totiž už hrozně všechno. Už mě štvalo kdo jak i chodí, kdo si jak zalejvá čaj. Už toho bylo úplně, ale úplně dost.
Milan s Romanem mě berou na můj první bleší trh a já tam kupuju nádherný dřevěný zrcadlo a spousty cédéček starších, indie rok a rock. Skoro oficiálně se dozvídám o svojí nový nevyléčitelný nemoci, je mi z toho hrozně, chci se už fakt jít zabít z toho, jak jsem z toho unavená hrozně, jak budu vypadat a tak. Moc jsem se s nikým nebavila, vůbec ne o tomhle. Držela jsem v sobě hrozně moc pláče, nikoho ani platonicky nemilovala, hrůza.
Paní mě chtěla vyhodit, protože když jsem byla pryč, potřebovala něco uklidit sama chudák a v mý skříňce s prostředkama na uklízení byl bordel. Byl, no, vím to. Prej mi chtěla volat, ať nejezdím zpátky. Protože mi bylo všechno strašně moc jedno a ráda bych šla, řekla jsem jí na plnou hubu, že jestli chce, tak si můžu sbalit věci a do večera můžu klidně odejít. Ale to už zas né, to jako kdo by uklízel do Vánoc, žejo.
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) Vypsaná Fixa (97x)
2) Two Door Cinema Club (43x)
3) Arctic Monkeys (44x)
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) Vypsaná Fixa – Show pana Loba (13x)
2) Two Door Cinema Club – Next Year (12x)
3) Two Door Cinema Club – Pyramid (12x)
Začala jsem tím, že jsem se na protest mojí nemoci nový šíleně ožrala, že se jako ožeru tak, že umřu. To se mi skoro povedlo, zvracela jsem někde na silnici, na který sem ležela a nevím absolutně nic… nezemřela jsem ale. Antidepresiva po dvou letech a půl. Poznala jsem Roba a hrozně hezky jsme si furt povídali a chodili na kafe a tak. On chtěl asi něco víc, ale já fakt jako ne.
Koupila jsem se svoji první Hollister věc a hrozně ji miluju.
Byla u nás doma párty, který jsem se neúčastnila, protože jsem ráno brzo jela na letiště, X mi vlítnul do pokoje, když jsem tam byla jenom ve spodním prádle a zeptal se mě, jestli chci snídani. Strašně ve mně hrklo a začalo mi bušit srdce. Takže mě to nepřešlo.
Jako na jaře prostě. Přijedeš do Švédska a jedeš si na všem, co ti přijde pod ruku. Konečně jsme byly ve Skansenu a viděly jsme malý medvídky!
Hroznej odjezd na letiště před pátou ráno metrem místo autem. Lidi by se měli naučit chovat trochu slušně. Nabídka taxíku, kterou odmítám. Hrdostí bych se už pak radši na to letiště doplazila, než tohle vzít. Odplivnutí si.
Koupila jsem si dokonalou rtěnku Bobbi Brown na letišti. UK počasí mě přivítalo tak, že kvůli prudkýmu dešti se stálo několik minut na dálnici, protože se nedalo ject. Přijeli mi Bárb a Pól na pár dní a měla jsem fight s Robem, kterýho jsem pak už nikdy neviděla. Řekla jsem Bárb trochu pravdy o všem možným, nazvala to, že prej máme extrémní životy. Ožrali jsme se s Pólem jako prasata. Měli jsme problém v Tescu s lístkem.
Bárb mi udělala boží fashion fotky, měla jsem zase pár dní kvalitní fashionblog.
Nechtěla jsem moc jít na Halloween, neměla jsem masku a neměla jsem s kým. Nakonec jsem se ten večer docela nudila, byla jsem sama doma a jen tak docela narychlo jsem vytvořila na ksichtě masku a šly jsme aspoň s Bárou na pivo do města, kde měli masku všichni.
Ke konci října jsem taky udělala první vtip na moji nemoc. Konečně jsem si z toho dokázala udělat srandu a ne se v tom utápět. Fakt jsem se tomu smála i já prostě XDDDDDD I teď se tomu směju, když to píšu, protože to v tu chvíli bylo asi fakt vtipný XDDDDDD
Strašným omylem jsem zjistila, proč mi přestal XX psát a začal mě ignorovat. Hledala jsem v počítači nějaký fotky a našla jsem printscreen konverzace, po tý loňský listopadový párty, viz. tento obrázek:
Tak mezi těma devíti komentářema jsem bohužel našla, že tam psal XX mladší brácha, nejlepší kamarád Chrise… XDDDDDDDD A já jsem doprdele vůbec nevěděla, že na tý párty byl!!!!!!!!!!!!!!!!
Jsem si ho jen půjčila, fakt. Ale XX a jeho mladší brácha se prostě asi po měsíci nebo trochu dýl viděli a asi to nebyla pěkná konverzace. Po nalezení tohoto printscreenu jsem okamžitě psala Kesidě, že „AHA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ XDDDDD a ona mi odepsala, že „XDDDDDDDDDDD AHA„…
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) The Strokes (167x)
2) Two Door Cinema Club (48x)
3) Vypsaná Fixa (41x)
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) The Strokes – Alone, Together (19x)
2) Vypsaná Fixa – Show pana Loba (13x)
3) Bring me the Horizon – Can You feel my Heart? (11x)
Oficiálně jsem tu nemoc přijala bez toho, aniž bych brečela každej večer kvůli tomu, že budu zrůda. Sice jsem vždycky měla dva dny v měsíci kvůli tomu takový blbý, ale už to bylo lepší. Napsala jsem velmi populární článek Proč se muži bojí mít sex, na který mi všude možně přišly ohlasy, že mám pravdu. Protože mě někdo totálně vyjebal za něco, co jsem měla na blogu, napsala jsem článek o dinosaurech, abych ukázala absurditu toho všeho. Ne všechno, co se píše někde musí bejt pravda a já jsem Natálije vypravěč, možná, že jsem ani v tom Švédsku nebyla.
Udělala jsem z hlíny dvě těžítka. Napsala druhou část, že proč se muži bojí mít sex. Měla jsem prázdný kolo, drama v autodílně. Hodně, fakt hodně jsem pracovala a těšila jsem se na prosinec, na ty poslední dny. Párkrát jsme s Katie v kuchyni brečely, protože odjíždím pryč. Byla jsem podruhý v mým životě na Imagine Dragons, zase jsem byla sama a jela jsem přes úplně brutální kruháč ve Swindonu.
V listopadu přijela na návštěvu na pár dní Kesida a snažily jsme se hrozně žít bez foťáků a bez make-upu a strašně jsme si to jen v těch culíkách a teplákách užily. Taky jsme byly dva dny v Londýně u panímatky v bytě, s Kačenou na pivu a tam se stala taková věc, že omylem jsme začaly něco vyprávět a jak jsme byly rozjetý, tak sme začaly improvizovat hrozně a vymyslely jsme si (úplně nedohodnutý ale!!) ten příběh jak jsme jely tou lodí po tý řece a jedly jsme ty paštiky a tak, prostě ze srandy, jenže Káťa nám to celý uvěřil a pak byl strašně smutnej, že jsme si z něj udělaly srandu tak jsme mu musely slíbit, že ten příběh napíšeme na blog, aby nebyl jedinej. Takže prosímvás, na žádný vodě jsme vůbec nebyly, celej den jsme vařily a drhly dům XDDDDDDDDDDDDDD
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) The Strokes (85x)
2) Kings of Leon (47x)
3) Two Door Cinema Club (42x)
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) The Strokes – Alone, Together (9x)
2) Two Door Cinema Club – Someday (9x)
3) Two Door Cinema Club – Sun (9x)
Dočkala jsem se posledního měsíce v roce. Posledních 18ti dní v UK. Ty dny utíkaly a najednou jsem fakt stála ráno v den odjezdu v kuchyni, paní domu odjela radši pryč už ráno v pět, aby mě neviděla ani a za ty skoro dva roky co jsem tam dělala fakt kreténa všem a vozila jsem je i o víkendech a v noci jsem od ní dostala dárek. Triko. Prostě XDDDDDDDDDD. Celej den jsem balila věci doma, až jsem se fakt sbalila úplně, odnesla to ke dveřím a bylo toho hrozně moc. Myslela jsem si, že to do felicie nenarveme. Katie brečela, já taky, nejvíc mi bylo líto psa. Nechat tam psa.
Naposled jsem viděla X a poprvé v životě se mnou jeho přítomnost naprosto nijak nehnula. Žádný bušící srdce. Žádný emoce, rozklepanej hlas, prostě nic. Takhle to všechno skončilo, navždycky.
Mám holku. A pak ji zase nemám.
Namalovala jsem Camille obraz bažanta a ona byla úplně strašně překvapená a dojatá. Našla jsem v pokoji zásuvku na internet… ehm.
Měla jsem malou leaving párty v Lajfu a ráno jsem se probudila v mekdonaldský uniformě… mám to triko pořád doma.
S Kačenou jsme se vydali na dlouhou problematickou cestu kusem Evropy a taky jsem se objevila potřetí za rok v Amsterdamu. Strašná únava, lítání po úřadech, v pokoji kufry a nevybalený pytle. Hnedka přijela Beskyda a zkazila mi Vánoce hrozně, Kačena též a byla jsem s mamkou v předvánoční Praze, pak přijela Beskyda ještě na Silvestra, božsky jsme lyžovaly úplně si a pařily jsme Pod Hradem úplně až do rána.
Psali jsme si po dlouhý době s Adamem úplně normálně jako by se nic nestalo a bylo to fajn. Omylem mi ukradl tričko, který jsem rok sháněla, takže se možná i uvidíme v klidu a v míru. A svět se usměje. Svět se usměje víc, pokud moji fakt kamarádi budou trochu víc poslouchat co bych si přála a chtěla a nebudou mi dělat blbý věci.
Prošvihly jsme skoro celej ohňostroj na náměstí, koukaly na filmy, ležely v posteli a taky jsme jedno odpoledne šly do lesů něco hledat a byla strašná zima a stejně sme to nenašly. Dostala jsem k Vánocům jenom peníze s tím, že si ty věci mám koupit sama, aby prej nekoupili něco špatně prostě. Takže jsem měla Vánoce teprve až pak v lednu.
Ani v Bukách mě žádný potencionální emoce vůbec nedostaly. Oficiálně nikoho nemiluju, možná trochu Vlastimila, ale to je prostě Vlastimil, to nemůžeš milovat.
Dostala jsem úplně oficiální papír na svoji nemoc a doporučení k psychiatrovi kvůli tomu, díky<3 Prej se to ale dává naprosto standardně, že ti lidi s tím mají fakt hrozný problémy a skoro všichni navštěvují psychiatra. Já se s tím snažím smířit, protože jako stejně s tím nic neudělám. Byla jsem na jedné klinice v Praze, kde to dokážou „léčit“ nejlepším způsobem v Evropě, mají dokonalý laser jako jediný, ale léčba stojí pár desítek tisíc a jak řekl doktor, nemusí být vůbec úspěšná. Na někoho to působí a na někoho ne.
Protože už to je na mně hodně vidět a protože mě už nebaví to krejt a dávat si pozor, abych náhodou nezvedla někde ruku a tak, tak jsem se rozhodla, že to prostě budu nosit jako standardně. Říkám tomu Víťa, protože to není hezký a je to otravný. Bohužel díky Crohnoj a štítný žláze jsem na to ten nejlepší možnej adept na světě.
A tak vítej na mým těle, vitiligo. A není 100% léčitelná.
Ještě nevím, jestli do tý léčby laserem půjdu. Všechno bude záležet na práci v Praze, bydlení, jak se budu cejtit a tak. Myslela jsem si, že ten laser bude stoprocentní a že to bude levnější trochu, když jsem teprve v počátku a mám toho relativně fakt málo. Bohužel. Fakt se rozhodnu trochu později. Zatím mám make-up. Není to taky žádná sláva, ale lepší, než nic.
Protože to jde docela rychle, tak docela brzo budu vypadat jako tihle lidi. Samozřejmě na černoších to je vidět úplně brutálně a na mně, jako na ženě bílé o hodně míň, ale pořád dost na to, abyste to viděli taky. Už jste si toho mohli dokonce dávno všimnout, když se zaměříte, tak to vidíte. V tomhle článku je to vidět a v tomhle taky. Přesná pěkná bílá linie, která sice je zamaskovaná, ale víc to nejde. A na bývalém profilovém obrázku tady vlevo v menu to bylo vidět úplně i z dálky. Lidi by měli odsuzovat Michaela Jackosna za to, že se stal z černocha bílým člověkem. Už toho měl na sobě tolik, že si prostě nechal zabít poslední pigmentový buňky ve svým těle aby byl celej bílej a nemusel bejt flekatej. Je to naprosto standardní postup pro ty, kteří už mají více bílých fleků na těle, než svojí barvy kůže. A chtěli byste snad být bílej černoch? To vypadá trochu blbě. Proto plastika. Já neříkám, že to možná přeháněl, asi jo, ale taky mohl spáchat třeba sebevraždu. Chápu jeho pocity, z týhle nemoci.
A protože mi to strašně připomnělo tu dvojbarevnou milku prostě, tak vám můžu i ukázat svůj první vtip k tématu na Halloweena. Prostě, jak odepsala až za minutu, jak to šla hledat na google XDDDDDDDDDDDDDDDD
A kdybyste viděli moji radost, když jsem v Německu na benzínce fakt Milku Kuhflecken našla! Skákala jsem tam radostí a ano, mám prostě svoji Milku Kuhflecken doma! Říkáte si asi, čím já si tyhle nevyléčitelnosti zasluhuju. Asi žiju moc rychle, zažívám za rok něco, co normální lidi za deset let, tak mě chce něco zabít co nejrychlejc XDDD
Tak jen abyste se nedivili, co to po sobě mám na všech budoucích fotkách. Chytit to nemůžete. Prostě mi umíraj pigmentový buňky v těle. A budou i nadále. Bude to horší a větší, tak mě musíte mít rádi a číst mě i flekatou!
Nejposlouchanější interpreti na notebooku:
1) Two Door Cinema Club (29x)
2) Tinie Tempah (16x)
3) The Strokes (12x)
Nejposlouchanější písničky na notebooku:
1) Tinie Tempah feat. John Martin – Children of the Sun (16x)
2) Rihanna feat. Eminem – Monster (9x)
3) The Strokes – Machu Picchu (6x)
Bohužel nikde nemůžu najít statistiky z července a sprna. Pokud je najdu, tak je doplním. Doufám, že i tenhle rok bude tak nějak stát za to, i když bude pravděpodobně o hodně nudnější, asi budu bydlet v Praze a budu se tam snažit najít si práci. Zatím to je docela blbý, měla jsem jen jeden pohovor a nemyslím si, že by mi dali tolik peněz, kolik jsem si řekla. Kdybyste o něčem věděli, popřípadě i o hezkým volným pokoji, tak mi dejte určitě vědět as soon as possible :)
Tenhle rok chci o hodně víc běhat, protože tohle je ostuda!!!
Doufám, že se vám bilance četla dobře a že jste si semnou připomněli aspoň nějaký části roku. 7149 slov.
