Já vůbec nevím, co bych vám psala, protože buď dělám nelegální věci nebo věci, který by se dělat fakt jako neměly. Takže se nikdy nedozvíte prostě pravdivý příběh o tom, jak nás chytla německá policie těsně za hranicema, když jsme jeli s Kačenou z Amsterdamu, jak mi bylo zle, jak jsme už dávali ruce za záda, aby nám dali želízka, jaká jsem roztomilá duše, jak šacovali dvě polský auta úplně nakaši a jak nás nechali odject a nám se klepaly ruce ještě asi 30 kilometrů. Nedozvíte se vůbec pár dní. Jak řekla Bárb: „Vy žijete úplně extrémní životy, to není možný ani…“
Věřte mi, není to možný.
Loučení proběhlo různě na různých místech. Doma Katie brečela. Jediná. Někdo se semnou ani neloučil. U Camilly se chtělo brečet všem. Dala jsem jí na rozloučenou obraz. Jako milovníkům obrazů a hunting family jsem se rozhodla jim namalovat bažanta. Tam chyběl v tom domě. Bohužel se to zase zvrhlo. Naše paní matka ale radostně zaječela na celý dům: „Tys namalovala něco živýho!“
„Stejně umře…“
A Camilla, ta to nedala vůbec. Chtělo se jí brečet, nejdřív si myslela, že jsem to koupila v nějaký galerii, když pak viděla mý jméno dle v rohu, zastavilo se jí srdce. Tak takovej já sem umělec, abyste věděli.
Že jsem 2 roky v UK v mým pokoji bez internetu a při finálním úklidu jsem za obřím těžkým křeslem, který jsem nikdy neodsunula našla internetovou přípojku, takže stačilo koupit 3 metry dlouhý kabel do postele, vám nebudu psát, protože byste si mysleli, že jsem kretén.
Naposled jsem udělala ze psa ovci, koupila jsem panímatce knížku vaříme s vejci, protože 3 měsíce chodí po baraáku a říká, že kdo bude jíst všechny ty vejce. Zabalila jsem všechny svoje věci a nevěřila jsem, že se vejdeme do felicie. Kačena pro mě přijel ve středu po třetí hodině odpolední, ty věci jsme narvali a děj se vůle boží. Jenom bych vám chtěla říct (protože byste nebyli první, kdo si to myslel), že já s Káťou nic nemám a mít nebudu, nebudeme se k sobě vracet, nebudeme spolu nic mít a tak dále. Oba cejtíme dost jasně čistě téměř sourozeneckej vztah plnej humoru a myslím si, že by nám bylo divný si dát i narozeninovou pusu.
Vezmu si Vlastimila.
A jestli se přišel rozloučit X?
Přišel.
Naše cesta domů autem se samozřejmě neobešla bez extrémů, jakože kvůli obřím vlnám nemohl náš trajekt zakotvit u břehu, protože když už to skoro měli, tak přišla vlna a hodilo to s lodí někam ke břehům Francie zase zpátky, takže jsme prostě přes dvě hodiny čekali v přístavu v autě a poslouchali vánoční hymnu Vypsaný fixy.
Hlášení, kterýmu není rozumět.
„Slyšel jsem final call!“
„Hm, já all docks closed…“
XDDDDDD
Když jsme se na loď konečně dostali, tak jsme málem poblili celou palubu, protože to byl masakr. Lidi nemohli vůbec chodit a když chodili, tak to s nima házelo ode zdi ke zdi. Já jsem se snažila usnout, musela jsem položit co nejvíc plochy a zapřít se trochu kolenem, abych nespadla z lavičky a Kateřinu nenapadlo nic jinýho, než mě fotit a za 3 dny mi ty fotky poslat.
„Můžeš to ztlumit?“
„COŽE?! Vždyť to nehraje!“
Dojeli jsme ale po dvou dnech v pohodě a živí. Pokusy o spánek, život na benzínkách, Milka Kuhflecken (!!!), nehody na dálnici, postopadesátý ty samý cédéčka dokola a dokola.
Pak přijela Beskyda, ale my prostě jsme trošku wtf posledních pár měsíců a nefotíme, ani sebe nefotíme prostě nepoužíváme foťáky ani mobily, nevím proč XDDDD Takže s ním nemám půl roku žádnou fotku prostě nikde. A jela jsem s mamkou do Prahy, protože nikdy nebyla takhle před Vánocema v Praze. A pak byly Vánoce. Po Chanuce Vánoce. Příští rok vychází Chanuka i Vánoce na stejnej den, vám říkám, to bude hardcore XDDDD
Předodjezdové zjištění a dohady!
Poslední bye, ovce, knížka.
Můj bažant pro Camillu.
TO SE NEMŮŽE VEJÍT DO FELICIE!
Loď, vlny, spánek, v autě na dálnici :)
S mamkou v Praze :)
Jsem dobytek odporný, ale až dneska jsem si vybalila všechny věci ze všech kufrů a pytlů. Vyfotila bych vám dárky, ale dostala jsem na ně peníze, protože prej jsem hajzl a oni by to určitě koupili blbě, takže moje dárky jsou na cestě teprve a dva si koupím až někdy za 14 dní v Praze, protože na netu ani nejsou nikde. Nejlepší dárek na světě ale byl to, že mi máma řekla, ať si v UK koupím peřinu a polštáře, že mi to dá k Vánocům. Takže jsem si koupila úplně stejnou obří double peřinu, pod kterou jsem skoro dva roky spala v Grateley a teďka se mi tady krásně božsky spí<333
