Kdysi dávno jsem ve fakt dobrý náladě přišla k Lucii domů a její hostmáma byla doma taky. Začala jsem jí vyprávět něco dobrýho prostě, že to je dobrý a tak a ona mi odpovídala. Mluvily jsme normálně, trochu tlumeně, když byla doma, abychom nerušily. Pak šla Lucie pro něco nahoru, chytla jí právě hostmáma a říká jí: „Hele proč se hádáte? Jestli chceš, tak já Natálii řeknu, aby odešla!“
Živě si dokážu představit, jak tam Lůca stála s otevřenou pusou. „Ale my se nehádáme vůbec…“ „To vypadá, že se strašně hádáte.“
My se prostě jenom nepřetvařujeme, drahý ostrove. My prostě mluvíme, jak lidi normálně mluví a nepotřebujeme u toho mít v křeči úsměv od ucha k uchu. Stačí, že se tady musím takhle bavit s mojí rodinou, když jsou doma, protože pak jsem okamžitě „grumpy“ a že jako co mi je, že mi nikdo nic neudělal a okamžitě se mi začne vyčítat, že tady dostávám peníze, mám volný víkendy a tak. Už se s úsměvem taky ptám všech 15x denně, jestli jsou ok. Prostě jsem si na to zvykla už. Tak se taky ptám a taky mě to nezajímá ve většině případech. Zajímá mě to asi dvakrát a to ráno, jestli se dobře vyspali (abych věděla, jakej bude den…) a pak, když vidím, že se zrovna nesmějou (abych zjistila, kde je problém) ale oni stejně vždycky řeknou, že je všechno dobrý.
Někdy nevím, jestli jsem večer, když zacházím do pokoje unavená z fyzicky vykonaný práce, z celodenního mluvení anglicky nebo z celodenního usmívání se, ale každopádně s příchodem do pokoje povoluju všechny mimický svaly a stávám se normálním člověkem.
Volám s Romanem ohledně karty na vlak, jestli mi ji půjčí a protože moc nechce, tak občas řeknu takovýto: „Ty vole nebuď svině a puč!“
VSUVKA, když jsme u toho puče, tak tři, ne úplně zrovna fakt blbý lidi nevěděli prostě, co to slovo znamená. Není moc slov, co by člověk nevěděl prostě, ale tohle bylo nevídaný zjištění.
A: „Prej nemůže nic dělat, že prej puč…“
B: „To je něco blbýho, ne?“
A: „No já jsem si myslela, že to je židovskej svátek…“
C: „A co to teda je??“
Puč je prosímvás násilný politický převrat uskutečněný malou skupinou osob. A nevěřím, že jste to věděli úplně všichni. K mé stupidní odpovědi nutno podotknout, že se hovořilo s Židem! K mé stupiditě nutno podotknout, že bych zrovna já měla vědět, že to židovský svátek není…
Ale abych se vrátila k hovoru s Romanem. Ten hovor slyšela naše K a její přítel, kterej se prej pak ptal, jestli jsme se hádali, ona mu prý řekla, že určitě ne, že se takhle bavíme všichni, když nás slyší u nás doma s kýmkoli, že prej celou dobu s Lucií nebo s Beskydou se bavíme stejně celej den.
Dneska to celý vyvrcholilo tím, že přišla K v nových šatech a říká, jestli dobrý. Říkám, že asi dobrý a ona, jestli v tom nemá pupek. A vzhledem k tomu, že v tom pupek měla, tak říkám, že v tom trochu pupek má, ale že jako co, no. Nečekala jsem, že se rozbrečí a půjde do pokoje vůbec. Tak jsem jí udělala k obědu salát, za 15 minut šla do pokoje k ní jí dát oběd a říct, že jako není tlustá, ale protože jsem nejvtipnější člověk, kterýho jste kdy potkali ze mě nevypadlo nic jinýho, než „Proč brečíš prosímtě? Protože seš tlustá?“ XDDDDDD Čímž se spustila druhá vlna. Následně jsem u ní dalších 15 minut seděla a vysvětlovala, že za á jsem dement, že to za ty skoro dva roky musí vědět už, že mám fakt blbý vtipy a za druhý, že co se stalo v kuchyni, že se tak normálně bavíme. Vidím pupek, řeknu, že tam je pupek, že jí přece nebudu lhát. Jaký by to bylo, kdybych někomu lhala, že v tom nemá pupek proboha. Nakonec jsem jí vysvětlila ale, že s její velikostí 8-10 a s mojí velikostí 12-14 může bejt fakt úplně v pohodě, že jako TLUSTÁ není v žádným případě, ale prostě, když si koupí upnutý bavlněný světle šedý šaty s dlouhým rukávem, který nestahujou, že prostě mít pupek bude.
Otázka je, jestli je to anglický přetvařování dobrý nebo blbý. Na jednu stranu mi to přijde smutný, jak se lže, ale na druhou stranu jsou všichni strašně spokojení a nikdo se nehádá kvůli věcem, kvůli kterým my možná jo.
A tady vážení přátelé, vzniká trochu utopie.
Kdybyste někdy nějakou hledali.
