Protože mi zbejvá už jenom 6 týdnů (!!!!!!!!!!!!!!) do úplnýho konce tady v cottage v Grateley, rozhodla jsem se napsat zase jednou au-pair post, jak to tady je poslední týdny a měsíce, co se změnilo, co je novýho a tak.
Upřímně, je mi z toho hodně špatně, že tady končím a opouštím to všechno. To tady strašně miluju, ten barák, můj pokoj, zahradu, stůl v kuchyni. Miluju asi i pračku, topení a vysavač, prostě všechno mi tady přirostlo k srdci neuvěřitelným způsobem a já na tohle období budu vzpomínat úplně celej život. Jak určitě víte, tenhle UK pobyt mi naprosto zase pomohl žít, bejt šťastná, úplně mě vyléčil z toho všeho, co mi kdy bylo, ukázal mi, že umím fakt bejt strašně šťastná a tak. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v životě prostě.
I když to nebylo vždycky úplně jednoduchý, vydržela jsem tady. Bez angličtiny, bez zkušeností, s depresí a smutkem mě tenkrát zpožděnej WizzAir přepravil na Luton. Za chvíli to budou dva roky. Teď ještě (?) nebudu psát žádný shrnutí, třeba nastane nějaký převrat nebo něco co by se pak mělo ještě napsat.
Od září jsou samozřejmě nový rozvrhy a velký změny, co se týká života Patricka. Jemu, chudákovi, zavřeli jeho školu, která se specializovala přímo na autismus, dyslexii a různý poruchy. Zavřeli ji 14 dní předtím, než se nastupovalo do školy a byla z toho šílená aféra po UK. Nějaká holčina s klukem z tý školy spolu totiž chodili nějak dýl dokonce a na intru se spolu vyspali, rodiče to nahlásili jako znásilnění a všichni rodiče se pobouřili, že tam ty učitelky nejsou schopný uhlídat děcka. Kriste pane, tohle by nikdo neuhlídal nikdy nikde. Holka není ani těhotná, ani nemocná, 15 jí bylo, ale škola se prostě zavřela, protože rodiče podepsali petici. 74 rodičů nechtělo, aby se škola zavřela, jenže jich byla potřeba 80. Takže 14 dní doma panovala šílená panika, všichni byli extrémně nervózní a sháněla se škola. Nakonec v Romsey otevřeli v „normální“ škole jednu třídu pro lidi z týhle školy, takže on teďka chodí tam. Týden jsme zkoušeli ho tam denně vozit a zpátky, ale nedalo se to vůbec synchronizovat s dojížděním do školy pro Katie, vařením večeří, prostě ničím, tak nakonec se nejlepší prarodiče nabídli, že může zůstat přes týden u nich. Takže bydlí tam, má to 5 minut pěšky do školy a já ho mám jen v pondělí ráno a pak v pátek od odpoledne do tý doby, než přijede hostmother z práce (asi 20.00). Což je fajn, protože to s ním je někdy těžký docela. Dobrý pro mě je, že už nebude mít měsíc a půl prázdiny, jako míval na tamtý škole každej čtvrt rok.
On miluje jídlo, takže mu každý pondělí ráno od 5.45 ráno dělám luxusní obří full english breakfast se vším, co jen jde nebo mu udělám hromadu palačinek a on je vždycky všechny sní, ať jich je 5, 10 nebo 15. Taky miluje sladký, takže se snažím mít v pátek vždycky něco napečíno na víkend pro něj, ale protože z duše nenávidím pečení, tak většinou něco koupím, nějaký muffiny nebo tak.
Takže v pondělí vstávám v 5:15, většinou se mi to povede až v 5:40, když už musím a se zalepenýma očima jdu dělat snídani. Katie připravím misku cereálií s medem a banánem a když vstane, zaleje se to mlíkem a jí to za chůze, protože taky vstává úplně na poslední chvíli. Taky jí každý ráno dělám oběd do školy, buď tuňákovej sendvič nebo saláty. Většinou saláty, každej den jinej druh salátu. Zeleninovej, se šunkou, kuřecí, tuňákový, s lososem… co je doma prostě. Pokaždý to dostane s cereálním tyčinkou a umělou vidličkou v pytlíku. Teďka má novýho přítele, kterej je u nás skoro každej den, takže je vozím do školy oba. Pondělky ráno jsou šílený, fakt šílený, protože Patrick dobaluje kufr, Sara, hostmáma už není doma, on je nervózní, sháníme věci po baráku, taháme je z pračky, ti dva nestíhají, no prostě hrozný. Nakrmím psa a dám ho na 20 minut ven na zahradu, kde nechce být a štěká, že chce domů, ale já potřebuju, aby se vyčůral! Je vezu první do Andoveru na autobus, jeden jede do školy v Basingstoke a jeden do Winchesteru. Já rovnou jedu do Romsey, což je až dole u Southamptonu dát Patricka s kufrem, sportovní taškou a batohem k dědoj a babičce. Prarodiče mám strašně ráda, možná nejvíc z rodiny.
Cestou domů z Romsey se každý pondělní ráno stavuju na kafe v Costě a nikdy to nevynechávám, je to už taková tradice, dělám to od začátku. Potom mám asi o 5 mílí dál rodinu, který pomáhám a jezdím tam každý pondělí na 3 hodiny žehlit. Někdy to jsou dvě, někdy čtyři. Pak jedu domů, kde si uvařím oběd, Katie uvařím oběd a po obědě beru psa na pole nebo do areálu pro psy. Poslední dobou spíš na pole, protože kouše psy v areálu XDDDDDDDD
Pak dvě, tři hodiny uklízím dům, hlavně kuchyň a uklízecí místnost po rodině, co spáchala o víkendu. Nedovedete si ten bordel představit a já se už nebudu rozčilovat. Všechno nádobí od soboty do neděle, zaschlý pekáče, maso v tom ještě, celá kuchyň upatlaná od omáček, sýrů, nevím čeho. Na zemi jídlo, obaly, listí, kameny, hlína. O uklízecí místnosti ani nemluvím. Zabere mi to fakt přes dvě hodiny to dát dokupy. Po třetí jedu pro Katie, ale většinou to je skoro denně tak, že mi napíše smsku, když už skoro sedím v autě, jestli nemůžu přiject o něco dýl, že jde na kafe s tímhle a tamtím a tak. Doma je oběd nebo večeře po ní a většinou teda teď i pro toho přítele. Vyperu pračku, někdy dvě prádla a pověsím. Nadělají mi další bordel všude, ten večer okolo osmý uklidím a jdu spát. Všude samozřejmě pozavírám a pozamykám a poshasínám všechno.
V úterý jedeme už ráno bez Patricka, ale já jím taky full english breakfast, takže mě tohle nikdy nemine. Zase ta samá věc se psem. Katie jí to samý, zase to má připravený a já po snídani zas dělám nějakej salát. Sprcha, oblíknu se do oblečení na doma, odvezu je na autobus a od 8mi hodin ráno mám kousek do baráku žehlení a uklízení domu pro další rodinu. Nikdy tam nemám čas pořádně uklidit ten dům, protože je obří a toho žehlení je hrozně moc, takže nemůžu nikdy odsouvat nábytek nebo drhnout něco půl hodiny. Říkala jsem jí to, ale je jí to jedno, tak asi prostě je tak spokojená. O půl druhý přijedu domů, mám šílenej hlad, oběd, pes. V úterý peru většinou další dvě pračky prádla, potřebuju vždycky do pátka všechno vypraný a usušený, je tady šílenýho prádla, protože si všichni mění povlečení i dvakrát týdně a ručník se používá každý den nový a tak, takže týdně je třeba 5-7 praček plných prádla. Uklízím jeden pokoj a uklízím tady teď od září dle nový dohody fakt způsobem, že to jakoby nejde už líp. Každý týden se fakt hecnu, beru drátěnky a houbičky, belík, přípravky a drhnu barák, že to svět neviděl. Všechny rohy, podlahu jedu hadříčkem. Mohla bych to ojebat, ale říkám tomu workout zdarma. Taky každej den uděláme vždycky jednu plnou myčku nádobí, spíš jede dvakrát a to jsme tady samy s Katie. Koše vynáším taky skoro denně.
Středa, zase úplně to samý ráno v ten samý čas, poklízím ještě bordely, co mi udělali večer, když jsem šla už spát třeba. Ve středu mám náročný úklid u další rodiny, mám 5 hodin na celý barák a stačily by mi 4, takže se tam hodinu vždycky plácám s něčím, co se mi nelíbí. Dneska jsem třeba dělala skrvnky na chodbě. Tyhle žehlení a úklidy jsou božsky zaplacený a já mám stejně takhle dopoledne svůj volnej čas, takže proč tohle nedělat? Tahle paní je ale malinko blázen co se týká úklidu, úplně chodí po domě a kde nejvíc cítí chemii, tam se jí nejvíc líbí :) Rodina hraje geocaching, tak si máme co říct :) O půl druhý zase přijedu domů, ale musím hnedka pro Katie, protože čeká ve dvě. Takže ve středu jdu se psem a vařím až trochu dýl. Poslední pračky prádla, omývám kuchyň, uklízecí místnost, protože pes mi tam ťape hnusný bahnitý stopičky pořád. Mopuju uklízecí místnost 2x denně skoro! Ani nevylívám od pondělka ten belík s vodou, mám to tam do čtvrtka prostě a vždycky to omeju už tou studenou špinavou vodou, ať to je aspoň trochu kulturní.
Ve čtvrtek proběhne zase to samý ráno. Ještě donedávna jsem jezdila žehlit k tý pondělní rodině, ale rozhodly jsme se s paní, že budu jezdit jen v pondělí, že to stačí a tak teďka dělám čtvrtky 5-6ti hodinový cleaning u nás doma. Dřív jsem to dělala tak, že jsem dělala každý den kromě pátka 1,5 – 2 hodiny cleaningu. Beru psa ráno, abych to měla za sebou, potom beru stereo, dávám do kuchyně na stůl a jedu 5 hodin hadříčkem a vysavačem barák do úplnýho úmoru největšího. Tancuju u toho a dělám prostě cvičení. Někdy, když je pěkně, tak dělám i okna, vždycky jinde každej tejden, je jich tady moc na to, abych dělala všechny pořád. Taky každý týden dělám nějaký vnitřek nějaký skříňky a tak. Ledničku, mikrovlnku… po třetí jedu pro Katie, která čtvrtky většinou pracuje. Taky poslední měsíc až. Vozím jí do Monxtonu do restaurace, kde meje nádobí a pomáhá v kuchyni. Ve čtvrtek večer většinou přijede domů panímáma a je v pátek doma a pracuje z domu. Já za ní chodím a uklízím XDDDDD V pátek mám neuvěřitelnou hromadu prádla na žehlení. Takovou, že ji neunesu najednou a musím si ji nanosit na 3x. Trvá to okolo tří hodin. Pak udělám oběd, Katie je doma, má jen jednu hodinu školy odpoledne, uvařím i pro hostmámu. Pak jdu se psem na hrozně dlouhou procházku, aby měla doma klid na telefonování. Beru mladou odpoledne do školy a rovnou jedu pro Patricka do Romsey. Doma dám jeho věci do pračky a pověsím, aby byly v neděli suchý. Hodně teď pomáhá babička, že toho mám třeba jenom 1/3 co jsem mívala dřív, boží<333 Nají se, je doma, já beru psa znova, jedu pro Katie. Někdy paní není doma vůbec v pátek, tak čekám, až se vrátí a tím mi končí týdenní pracovní doba.
Tohle všechno je rutina. Okolo tohodle všeho jsou prostě jak kdy další věci, žejo. Třeba máme moc krabic kartonových, že se to nevejde do sběru, tak dvě hodiny venku pálím jak bezďák v sudu krabice. V létě jsem obed zalívala dvě hodiny večer celou zahradu! Je potřeb jezdit s autem do servisu, nakupovat jídlo, objednávat jídlo online, porcovat maso, když řezník přiveze půl krávy a čtvrt prasete, se psem na veterinu, skládat dříví, nosit sušit dříví domů, mýt auto, přišívat Patrickoj cedulky na oblečení kvůli škole, dosypávat do myčky sůl a leštěnku, upustit vzduch v topení, aby hřálo celý, prostě chod velkýho baráku a rodiny. Občas něco někdo zapomene, tak jedu autem do školy nebo k prarodičům nebo mi někdo volá a vyšle mě pro něco, za někým s něčím, nevím. Jsem tady sama na všechny tyhle věci a baví mě to. Bych chcípla kdyby mi někdo dal nějaký přesný časy co kdy kde budu dělat a stál mi za prdelí. Mám tady fakt všechno podle sebe. Včetně hodin, kdy se bude topit v domě, kdy se bude ohřívat voda, všechno.
Když tady byla Bárb s Pólem tak se divili, že jsem šla vařit oběd, když já jsem chtěla jít vařit oběd. Že mi neřekli, že chtějí třeba přesně ve dvě oběd. No ty vole, ještě to tak XDDDDDD Fakt si myslím, že to tady zvládám hezky všechno. Možná jste se úplně lekli, že takhle 3x týdně uklízím, že to je nějaká hnusná práce, ale vůbec není. Za prvný tam je všude od vás samotných tak naklizeno, kromě kuchyně a chodeb třeba, kde je bahno a tak, že prostě uklízíte vlastně něco, co je čistý a za druhý já mám docela ráda tyhle těžký práce, že se u toho „zapotím“ a nesedím si někde na prdeli. A věřte mi, že za ty peníze, strašná pohoda :)
Tak, ještě budu mít takových stejných týdnů 6. Už sbírám velký krabice na stěhování se pryč. Dávám pryč co nejvíc věcí to jde.
Popravdě, nedokážu si to ani představit odejít odtud. Tohle je prostě můj pokoj, můj domov. Říkám tomu prostě „doma„. Sara mi říká, že mě děti a pes milujou strašně. Asi jo, cejtím to, s Katie jsme si fakt sedly neuvěřitelně, s paní moc bohužel ne, no. Skoro se spolu nebavíme, já se jí bojím, tak se jí snažím trochu vyhýbat a ona se bojí mě a prej neví, jak se mnou má mluvit nikdy, tak dělá to samý. Ale mám ji ráda stejně. Mi zachránila život a necpe se do chodu domu v týdnu, když tady není, to oceňuju nejvíc na světě a děkuju za to.
6 tejdnů. Omg.
Dál bude to, že musím být dva nebo tři měsíce v ČR. Prostě nějaký horší zdravotní problémy přišly, dneska ráno mi potvrdili schůzky na jedný soukromý klinice od ledna, takže prostě budu muset bejt chvilku v ČR.
A pak co bude dál, se uvidí.
Btw to moje umění začíná bejt dost vážný. Dneska mi přišel dotaz, jestli se náhodou nebude prodávat „obraz mých pocitů“ XDDDDD Tak jsem to slíbila aspoň na pohledech. Doufám, že si taky jeden pohled koupíte a pošlete!
