Že prej extrémní životy, novej seriál. Tak jsem to musela hnedka nejen potvrdit, ale předvést i názornou ukázku. Jsem člověk samotář, vždycky jsem byla a asi vždycky budu. Kdybych mohla, tak třeba nevyjdu tejden z pokoje. Nepotřebuju mluvit a nepotřebuju o ničem vědět. Strašně si vystačím se svejma myšlenkama. K tomuhle všemu mám samozřejmě strašně ráda svoje kamarády a strašně ráda s nima trávím čas. Některý fakt miluju a položila bych za ně ruku do ohně, především miluju ty, kteří to o mně vědí a nesnaží se se mnou být týden v kuse. Všechny miluju na nějaký tři, čtyři, někdy pět dní a pak potřebuju 3 dny bejt úplně sama, abych se zregenerovala a mohla je milovat dál. Asi proto tady Bárb s Pólem nestrávili víc, než 72 hodin, protože kdysi mě vyhodili na půdu, že se na mě nedá koukat, ať si jdu bejt sama a až budu lepší, ať zase sejdu dolů. Bylo mi připomenuto a vyčteno, že jsem došla až za dvě hodiny XDDDDDDDD
Tohle je těžký vysvětlit, ale oni to všichni hodně chápou a nikdo z nich kvůli tomu nebyl nikdy naštvanej nebo uraženej, což je naprostá bomba, spíš si z toho dělaj prdel, vystrkaj mě někam pryč a říkaj: „Jdi si na chvilku pryč, jdi si…“
Všechny tyhle nejbližší bych ale v hrozný nouzi překousla mít v jednom mým pokoji i měsíc, horší to je s lidma, co nejsou moji nejbližší a nedokážete se jich zbavit ani jemně, ale drsnějc, ale musíte prostě přijít a říct VYPADNI UŽ TY VOLE SEVEN HELLS KURVAPES, PROČ?!
Včera jsem málem umřela už prostě.
Žili jsme tady ten víkend docela v harmonii, pár menších výletů, oni dva si taky chtěli odpočinout, takže jsem nelítali nikde jak čamrdy, docela mi to vyhovovalo, taky jsem byla z týdne dost unavená. V sobotu, že se vzdávám dobrovolně Halloweenský párty, protože od tý doby, co jsem poblila Lajf by mě tam za á nemuseli pustit a za bé mi asi stejně není žádnej kostým. Že si koupíme víno (doteď nechápu, proč jsem si teda koupila sama pro sebe flašku Jim Beama + doteď nechápu, proč jsem ji vypila ten večer) a koukneme se na nějakej film. Měl přijít taky ten pan Brit, co jsem s nim randila posledních pár dní a byl úplně v pohodě a nebyl blbej jak všichni ostatní, kteří se ptali v jaké části Ruska se Česká republika teda vlastně nachází. Věřím, že kdybych řekla, že se ČR nachází v části Ruska jménem Německo, řekli by, že aha, to vím kde je. Anyway, vždycky se mi s ním povídalo docela fajn, nebyl problém, trochu mi vadilo, že by mě chtěl a bylo to vidět, to nesnáším číslo 54875426. A že všude jezdí pozdě. Byli jsme dohodnuti na nějakym čase a fakt přijel za hrozně dlouho. Bych si nikdy nedovolila. Naposled jsem se zdržela 4 minuty, když jsem jela pro Bárb a Póla do Winchesteru na autobus, protože opravovali dálnici, byl tam jeden pruh a smělo se ject 30 po hrozně dlouhou dobu. A fakt jsem se za ty 4 minuty cejtila dost trapně… tohle se prostě nedělá.
Tak pan B (říkejme mu třeba tak) přijel se čtyřicetiminutovým zpožděním bez pití, takže jsme museli ject ještě do obchodu pro pití. Hodina a čtvrt marná. Již jsem byla nasraná, ale nebudu kazit večer kamarádům no (už vím proč jsem vypila tu flašku). Byla docela sranda, stáhni jsme titulky anglický k Samotářům a koukali jsme. Pohoda. Bárb se opila hned, já hnedka po ní, flaška Beama prázdná, kácím se v obýváku na zem a polousínám. Přikrejvám se takovým velkým šátkem, občas spím a občas ne. Pól s B si povídají, takový ty mužský opilý řeči, občas se probudím, slyším je, tlemím se pod deku a zase usínám, načež slyším povídání si o mé osobě, naštěstí v dobrém a pak cejtím jenom dotek na mých vlasech, na mý hlavě, úplně stejně, jak když podrbete koně nebo třeba psa po hlavě, takovýto, jak se ho nechcete moc dlouho dotýkat, abych vám nenačuchla ruka koninou, ale koníka chcete pochválit, že neshodil Váňu na poslední překážce. U psa bych to popsala jako, psíku, jsi fajn psík, ale neotravuj a jdi už. Použila bych to na někoho, koho se chci zbavit, ne na někoho, koho potencionálně chci, píšu mu, že ho mám rád a takový sračky.
To byla chvíle, kdy jsem si potvrdila sama v mý hlavě, že by to nikdy nešlo, že mám pravdu, že to musím co nejdřív říct, že jako fakt ne. Že jsem pak byla koníkem a psem v jednom ještě 15x, to už asi ani psát nebudu, iritovalo mě už asi všechno a kdybych nebyla v polokómatu a mohla bych se hýbat, udělala bych něco asi ještě v noci.
Ráno. To debilní ráno.
Proberu se na tý podlaze, B na mě čumí z gauče. Je asi před osmou ranní. Pozdravím, jdu zkontrolovat ty dva, jestli žijou, Pól bleje (určitě ne proto, že jsem řekla, že pokud na párty nebo po párty nikdo nebleje, tak to nebyla žádná párty, ale proto, že tam do čtyř do rána šérovali litr a půl vodky na dva litry vína a půjčila jsem mu i Jima). Bárb jde dělat snídani, já jdu do sprchy a jsem tam fakt dlouho, protože si meju vlasy, pak se líčím do Winchesteru a dělám si vlasy. B pořád leží v obýváku, pak chodí po baráku, povídá si s Bárb, pak si zase lehne do obýváku. Jdu se ho zeptat, jestli je v pohodě, jestli mu je dobře, on říká, že je úplně v pohodě a je mu dobře. Tak si říkám, že snad teda pojede brzo domů, že snad vidí, že tam mám svoje kamarády a ráda bych s nima strávila den ještě, poslední den. Když tam leží další hodinu, jdu se ho zepat ještě jednou, takovým trochu horším tónem, jestli DOOPRAVDY je mu dobře a on mi říká, že je fakt úplně strašně v pohodě a leží a čumí. Fakt začínám bejt nasraná docela, ale nechci bejt prostě hnusná.
Za dalších asi 40 minut, co zase na chvíli vstane, jde se podívat do kuchyně a opět si lehne to už nevydržím, jdu tam a říkám mu, že se mu nebudu dneska prostě věnovat, že tady mám kamarády co neuvidím další dva měsíce a těšila jsem se na ně, že chci bejt dneska fakt S NIMA. On mi řekne, že jasně, že to chápe. Tak si v duchu říkám, že tak dobrý, uf. A on se nehne, čumí na mě a leží na tom gauči. Tak na něj čumím taky, on se usměje a POTŘETÍ se zeptám, jestli FAKT mu náhodou není blbě a tak a on mi zase říká, že je v pohodě.
Jdu si dodělat ty vlasy, sedím v mým pokoji, jsem nasraná už, Bárb a Pól jsou docela probraný, úřadují si v kuchyni, jedí, jsou na netu prostě, taková pohoda. Už se mě ale od rána taky dvakrát ptali, že co jako bude s nim. Já nevim, fakt, jsem docela zoufalá. Zase vstane, zase jde na chvíli do kuchyně, pak jde za mnou, nic neříká prostě, kouká na mě. Tak říkám už bez úsměvu, že co je, prej nic.
No, neuhádnete co. Jde si lehnout zpátky. Už je dvanáct hodin, my jsme mezitím mohli prostě kouknout na nějakej film českej třeba, povídat si česky, ale bylo nám i blbý si povídat česky prostě, kdyby tam s náma B byl, tak jsme furt asi prostě čekali, až odejde. Nebo tak. Já nevim. Jsem se chtěla zabít už, nenáviděla jsem ho strašně, ještě jak nic neříká a usmívá se prostě. Mít pušku, tak ho zastřelim. V jednu to nevydržim už doma a taky jsme si říkaly s Bárb, že bysme mohly do města na chvíli samy, že Póliskoj je stejně blbě, že by neunesl být třeba hodinu v drogerii, tak jsme mu navrhly, že by mohl zůstat doma, vyspat se, my si zatím nakoupíme a vrátíme se pro něj a pak pojedeme do toho Winchesteru. Bárb udělala ještě oběd, nudle se zeleninou, nabídla pnu B a ten si vzal. Plán to byl úžasnej, byla jsem strašně happy, že se tím zbavíme hnedka i B teda už. Nadobro, prostě, navěky. Poprosila jsem Bárb, aby byla hotová za 10 minut, že už to prostě tam nemůžu vydržet doma, že se zabiju už asi. Byla hnedka, B mezitím 2x přišel ke mně do pokoje, když jsem si dodělávala vlasy, nic neříkal, čuměl na mě prostě a pak si zas šel lehnout. Oblečená jsem mu šla říct, že teď jedeme do města si prostě, ani nevěděl, že s náma nejede Pól ještě. Nechtěla jsem ho už ani vidět, bylo mi z něj nablití, jak je otravnej, jak nic neříká a pomalu se usmívá a říká, že je v pohodě a taky jsem si vždycky vzpomněla za to koňský poplácání po hlavě, fakt se mi chtělo blít. Beru kabelku, jdu rychle už do auta, ať ho nemusím už nikdy vidět, on nás normálně dojde ke dveřím, já se neotáčím ani už, otvírám auto a Bárb vyděšeně na mě přes silnej vítr křičí, že ty vole on se ptá, jestli tady může zůstat! Ty vole. Ty vole. A dost prostě. Říkám, že si nemyslim, že to je dobrej nápad. Jenže vítr je hrozně silnej a hrozně se neslyšíme, tak mě Bárb volá zpátky k nim, já sem nasraná úplně monumentálně, přijdu tam a čekám, co mi řekne. On se zeptá, jestli tam může zůstat nebo jestli BY MĚL odejít. Tak mu normálně už říkám, že jo, že bys měl odejít! Bárb je v šoku, já jsem fakt nasraná a on ještě řekne, že tam mají všichni věci ale, tak mu Bárb říká, že Pól bude totiž doma a vyzvedneme ho pozdějc. Já se ani neloučím, prásknu dveřma od auta a jedeme.
Fakt mám strach, že jakmile zjistil, že Pól je doma, že tam zůstane i přes moje, ať fakt už jde pryč. Vracíme se za hodinu a půl zpátky, je mi úplně zle, že tam bude prostě, naštěstí tam nestojí auto a Pól je živý v posteli. TY VOLE. Nikdy už, nikdy. Otravní vlezlí lidé, fakt mi bylo nejhůř.
Bárb stále ještě šokovaně na Póla: „Natála vyhodila B! A kdyby měla u těch dvěří v ruce nůž, tak věřím, že by ho začala honit po baráku s tim nožem.“
Uděláme si hrozně fajn odpledne ve Winchesteru, procházka, shopy, kafe, jídlo. Samozřejmě mi přijde na FB zpráva, která mě znechutí ještě milionkrát víc a zde nastává i ta chvíle, kdy bezmezně miluju Bárb i Póla, ale jop, už chci ject domů a bejt úplně sama.
„Hey sorry if I did something to annoy you this morning I was just hungover and tired…. thanks for last night I enjoyed it with you and your friends! Have fun today with them! I like you!!!“
A DOST TY VOLE !!!!!!!!!!!!!!!!!! A dost!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Kolikrát jsem se ho ptala, že co teda je, jestli je v pohodě? Zpíčená britská zasraná zmrdaná přetvářka a to, že je pořád všechno v pohodě. Jsem ty vole Sibyla? Nejsem, tak se ptám. Při jakýkoli sebemneší zmínce, že mu teda asi trochu blbě je, bych dala polštář a peřinu na gauč do kanceláře, zavřela za ním dveře, nechala ho vyspat do dvou hodin do odpoledne, než bysme jeli všichni pryč a čuměla bych jinde třeba s nima na ten film a tak. Nejsem zvíře, chápu, že by mu mohlo bejt blbě, ale to tichý chození po baráku a usmívání se na mě a prostě… já teď toho člověka úplně nesnáším, kdybych slyšela jeho hlas, tak si ustřelim hlavu.
Je mi na blití, jenom to píšu. Furt vidim ten usmívající se ksicht.
No, už ho nikdy neuvidim.
Večer asi o půl sedmý dávám poslední sbohem, domluvíme se na večeři okolo Vánoc, co nejdřív a oba je opouštím a jedu domů. Bouře ještě ani nevznikla a už má jméno. Donutím Milana, aby šel spát k nám domů, protože bych jinak byla sama a kdyby v noci naším proskleným domem prolít strom, tak bych asi umřela strachy, že prostě ještě někdo naleze tou dírou do baráku nebo tak. Naštěstí Milan je hepy jak grepy taky, protože má v bytě debilní střechu a při sebemenším dešti a větříčku si kaká do kalhot, tak se to hodilo oběma, já jsem ale potřebovala fakt bejt už sama, on se chtěl dívat na film, tak mě teď nemá rád XDDDDD
Avizovaná bouře přichází ráno asi okolo půl čtvrtý a končí okolo šestý. Docela silná, v domě se nic nestalo. Ráno cestou do práce spadaný větve, míjím teda i elektrickej drát visící uprostřed silnice až na zem, tak říkám, ty vole pomoc. Přijíždím k obřímu stromu spadlýmu přes silnici, takže se otáčím na silnici pro jedno auto a musím ject jinou cestou úplně. Všecko je lepší, než B.
Co z toho vyplývá?
1) Jsem totální nevyrovnaný magor a psycho
2) Už budu zase zlá a budu říkat hned i blbý věci
3) Jak řekl, Richard, nikdy neprotahujte návštěvu!
Jak jsme se měli všichni ty tři dny dobře, nou recyd from dys, big vehykl, fotky a fajn věci vám napíšu, až se z tohoto vzpamatuju. Asi jsem vynechala milion věcí, ale fakt z tohodle už nemůžu hrozně. Hnus.
