Monthly Archives

Listopad 2013

Life & Stories, Recapitulations, United Kingdom Life

Shrnutí mýho au-pair pobytu, prostě goodbye. forever.

17/11/2013

Protože mi zbývá jenom měsíc do sbalení si všech svých věcí, řekla jsem si, že by bylo dobrý napsat nějaký shrnutí. Popravdě, nedokážu si představit tady už nikdy nebýt a nebydlet. Můj pokoj tady, je prostě můj a je to můj domov. Když se vracím domů, vracím se do Grateley do svého moje. Za měsíc prostě jedu do ČR a ne domů. Doufám, že mi to přeskočí brzo zase na to, že doma jsou Mladé Buky.

Přijela jsem sem v polovině února roku 2012 totálně vystrašená, vyčerpaná svými problémy, s hroznýma dluhama kvůli bejvalý práci, po strašným rozchodu, na práškách a hlavně úplně bez angličtiny, že to prostě risknu všechno, protože se mi už nic horšího stát nemůže. Inu, mohlo a poznala jsem paní Fionu se dvěmi dětmi a jedním zasraným malým rezatým hajzlem. Bez jakýkoli pauzy přes den, ve třinácti stupních v domě a bez jídla jsem přežila celý dva měsíce ve Vernham Dean, zavřená s ní a dvěma spratkama. Díky ní jsem se naučila hodně rychle aspoň základy angličtiny, abych jí mohla říct, že píča a že jdu pryč.

To se povedlo a já jsem 9. dubna 2012 jela sbalená s kufrem do nový rodiny v Grateley, která mi poskytla fakt úplně všechno co mohla a já tomu můžu říkat moje doma. Když jsme se s hostmámou víc poznaly, začalo to kvůli dvěma podobným povahám dost skřípat, ale protože jsme se skoro neviděly nikdy dýl než pár desítek minut, tak jsme se asi tiše rozhodly to obě přežít a všechno překousnout. Děti a pes mě milujou a já miluju děti a psa. A vždycky budu. A nikdy na ně nezapomenu. S Katie jsme prožily šílených společných chvil, víme o sobě skoro fakt všechno, můžeme si povídat hodiny a hodiny.

Až za měsíc odjedu úplně z ostrova, budu moci říct, že jsem tady byla přesně rok a deset měsíců, což bych normálně zaoukrouhlila prostě na „Moje dva roky v UK“.
Anglicky jsem se dobře nenaučila, dělám příšerný nechutný směšný chyby a nevím tisíce slov, který potřebuju, ale nakonec, když na to přijde se domluvím úplně všude a úplně se všema. Tím myslím to, že tady chodím sama do banky si zařizovat věci, chodím občas k doktorovi s něčím a pro něco, do servisu s autem, do opravny se sušičkou a tak a nikde jsem nikdy neměla problém, že bych musela někomu volat nebo měl někdo problém se mnou. Někdy se vyjádřím líp a někdy se vyjádřím hůř.

Měla jsem tady svoji GP (obvodní) doktorku, ke který jsem si chodila každý půl rok pro antikonepci, kterou jsem měla zdarma. Šla jsem tam i občas s problémem, vždycky se mi snažili pomoci, někdy hůř a někdy líp. Byla jsem na testech štítný žlázy, protože mojí doktorce v ČR se něco nezdálo a bez problému mi je udělali a výsledky poslali do ČR. Taky mi došly prášky z ČR a dostala jsem tady za 7 liber normálně na dva měsíce ty samý.

Na pohotovosti jsem takový štěstí neměla, byla jsem tam za svůj pobyt 2x odvezena a vždycky vyhozena. Nikdo neví proč.

Byl mi tady ošetřován moudrák, platila jsem asi 17 liber za vyčištění. Taky jsem byla na testech na chlamydie (V UK strašně letěj, úplně všichni lidi, co mají sexuální život choděj přesně každej půlrok na testy na pohlavní nemoce, je to zdarma, nikdo se za to nestydí a výsledky chodí smskou a všichni jsou happy, tak jsem taky pyšně byla a měla jsem ten test negativní, jsem hodná holka).

Možná jsem hodná, ale měla jsem za ty dva roky sex se čtyřmi britskými chlapci a do jednoho, do X, jsem se strašně zamilovala a miluju ho dodnes. S prvním jsem spala, protože jsem si prostě chtěla vyzkoušet sex s Britem, úplně bych bez toho nemohla asi odject. Byl to jeden z nejlepších sexů, ten hoch je neuvěřitelně hot Brit a kdyby nebyl debil, šukala bych ho dodnes. Druhej byl X a byl to strašnej omyl na jedný párty a může za to Katie. To byla ta kytara opřená o zeď a vodka na nočním stolku, tak prostě, nemilujte ho. Vždycky, když ho slyším někde promluvit, šíleně se mi rozbuší srdce. Doufám, že až z něj vyroste muž, tak si mě najde a vezme si mě a já překousnu fakt, že má malý penis. Oni totiž všichni ti Briti měli malý penis. Kromě toho prvního hot Brita. Zlatý český penis děvčata, važte si toho, co doma máte. Můj třetí sex s Britem bych vám napsala, kdybych si ho dobře pamatovala, ale bohužel to byl ten den, kdy jsme měli všichni moc piva a fakt obří kostku hašiše. A ten kluk má holku. A já jsem to nevěděla. A byl to průser jako kráva. Celkově. A ten čtvrtej, X2, s tím to bylo fajn. Vysvětlila jsem mu, že bych potřebovala prostě tak 3x týdně sex, že klidně vždycky přijedu a zas odjedu, stejně jedu okolo. Jenže on byl furt unavenej a furt neměl čas, tak jsme se na to asi po dvou měsících vykašlali a pak jsem se radši stala lesbičkou, protože mě už muži prostě štvali.

Za ty dva roky jsem najela něco přes 30.000 mil a je to strašně moc. Vím. Ale najela. Toho mýho krásnýho bílýho forda nejvíc na světě miluju a je to smutný, ale ten mi bude chybět ze všech nejvíc.

Začala jsem tady jíst paleo stravu a strašně mi to pomáhá na Crohna. Já jsem si dokonce chvíli myslela, že vůbec Crohna nemám a je hroznej omyl a jsem jenom alergická na mlíko a lepek, ale Mnichov mi vysvětlil, že Crohna prostě asi mám. Mám ho ale v nějakým superstádiu díky paleu, občas si dávám i bezlepkový špagety, no, měsíc jsem je zas neměla, nevím proč a je mi s tímhle docela fakt dobře. Zhoršila se mi tady ale štítná žláza, mám ji v tom nejhorším stádiu v jakým můžu a doktoři se diví, že žiju.
Všechny peníze, který jsem si vydělala jsem poctivě dávala na ty dluhy. Dlužila jsem fakt jako hodně peněz a ne, nekoupila jsem si v ČR nic na dluh a nedělala jsem úplný píčoviny v můj prospěch, prostě jsem pracovala v blbý pojišťovně a byla jsem hloupá, těsně po maturitě, jiná práce nebyla… a tak jsem tři roky musela vracet všechny provize. Samozřejmě ty peníze byly utracený za nájem, jídlo, benzín, žití, takže jsem občas ten další měsíc neměla na to, abych si zaplatila jako OSVČ zdravotní a sociální pojištění a ona to je brutální pálka… takže se to vyšplhalo do docela blbých částek, kdy bych si mohla koupit nádherný nový auto. Za blbost se platí a udělala jsem si to sama a je to dobře, že se mi to stalo takhle mladý, protože od teď si dávám sakra bacha, abych nikomu nedlužila ani korunu a hlavně bych už nikdy nešla dělat takovou práci. Vyléčeno. Dala jsem si všechny ty splátky na úplně nejnižší, kdyby se mi náhodou stalo, že bych neměla peníze, ale v UK jsem vždycky měla víc a tak jsem splácela měsíčně třeba i za 3 měsíce, abych to měla co nejrychleji. V únoru čekám úplně poslední dopis, kde bude vyčísleno, kolik dlužím za poslední zrušené smlouvy a potom vážení přátelé budu čistá. Budu se radostí opíjet několik dní. Někdy sem tady fakt brečela, že ty peníze dávám na dluhy a nemůžu si koupit, co bych chtěla a tak, je to hrozně těžký. Ale dala jsem to.

A když jsem si nedávno myslela, že bych si mohla konečně za peníze z extra jobů kupovat nějaký svoje věci, který si přeju, tak přišlo něco ohledně mýho zdraví, kvůli čemu jedu za měsíc na neurčito do ČR, budou mi to tam léčit a budu si to muset platit sama<333 Takže když splatím už skoro dluhy a těším se na to, jak si koupím úplně dům a ferrari, tak zase nemůžu, protože všechno, co jsem se snažila si vydělat na zábavu dám za svoje zdraví.
Tak není ten svět zpíčenej?

Ne, není, protože i když to pro mě byla šílená rána prvních pár dní, co jsem to měla potvrzený a chtěla jsem umřít a mít radši něco horšího, ale něco, co není vidět, tak prostě stejně jsem nakonec ráda, že nemám třeba leukémii nebo prostě něco horšího. Svět prostě zpíčenej je, ale jaký si to uděláš, takový to máš a když už to neovlivníš, tak to můžeš aspoň zkousnout a jakž takž přijmout ten fakt a prostě bejt happy dál.

Nicméně moje účetnictví je na tom stále tak, že jako první platím dluhy a věci životně důležitý, ale dokážu si vždycky odsunout trošku peněz na to, abych sociálně nestrádala. K životu potřebuju občas sedět dlouho v Costě a pít sojový latté, taky potřebuju svoji oblíbenou kosmetiku, která je bohužel trochu dražší, než ta z drogerie, protože moje pleť pristě miluje Christiana Diora, Lancome a Elizabeth Arden a všechny tyhle ostatní. A taky, protože nenakupuju každej měsíc hromadu hadrů a nemůžu vám točit HAUL, tak si můžu jednou za čtvrt roku, když teda jdu nakupovat, dovolit koupit si pár lepších kousků a proto sice nemám skoro žádný hadry, ale mám ty, co jsem fakt chtěla a nemusím přemýšlet, jestli si koupím legíny v Primarku za 4 libry nebo legíny v Urban Outfitters za 28 liber. Samozřejmě, když jsem přijela do UK, tak byl Primark to nejlepší a za 50 liber jsem si tam nakoupila hadrů na 10 let. Nedávno jsem se ale rozhodla všechno vyhodit a opravdu u nakupování přemýšlet, brát to jako odměnu, vyhradit si na to peníze a kupovat si jenom takovýto oblečení, u kterýho zůstávám stát s otevřenou pusou a pak u toho začnu křičet a nakonec brečet radostí ve frontě na kasu. To se mi děje pokaždý právě v UO a možná proto jsem si odtamtud dneska odnesla dvoje legíny, oboje takový, který jsem si šíleně přála. Jedny už snad rok, ale neměla jsem odvadu a nenacházela jsem TEN vzor prostě a druhý u kterých jsem nedávno brečela v Londýně, ale fakt brečela a nevěděla jsem vůbec odkud jsou a chtěla jsem se tý holky zeptat už, protože jsem věděla, že bez nich nebudu moct žít… no, mám je :)

Když jsme u tý módy, tak bych ráda řekla, že jsem byla nadšená z Shake Away, kde mi udělali sojový kinder bueno shake a bylo to nejlepší. Samozřejmě miluju TK MAXX, obchod, kam všechny světový značky dávají svoje loňský a předloňský kolekce do slevy. Občas tam najdete věci, co stály třeba 6 tisíc korun na tisíc korun nebo i míň. Prostě, aby se to někde prodalo ještě, k tomu slouží TK MAXX. Mám většinu oblečení právě odtud. Taky tady mám ráda TOPSHOP a někdy i River Island, ale většinou ho nenávidím.

Sníh tady byl jenom jednou a jenom týden. Naučila jsem se na něm perfektně ovládat auto na letních gumách přes ruční brzdu, ale neříkejte to naší paní domácí. Je hrozně vtipný a dobrý, když jste na vánočních nebo předvánočních trzích v mikině. Dneska bylo asi 12 stupňů, když je takhle, chodíme tady ještě v mikinách. A byla jsem právě na trhách, všude voněla skořice, víno a klobásy, který tam dělali pánové z rádoby německých fastfoodů a lákali lidi na klobásy, párky pivo v litrovým kýblu. Boží.
5. listopadu každej rok tu je bonfire night, všichni pálí oheň a v každém městě a vesnici se dělá velký ohňostroj.

Za ty dva roky jsem byla v ČR 3x. Poprvé za 5 měsíců v létě 2012 na Rock for People a vodu a tak, to si můžete najít v archivu. Byla jsem doma skoro měsíc. A pak za dalších 5 měsíců jsem jela domů na 14 dní na Vánoce a Silvestr. Nakonec jsem nebyla v ČR plných 8 měsíců a dostala jsem se tam až letos v září. A to jsem tu ČR strávila na výletě po západní Evropě.

Taky jsem navštívila 2x Švédsko, protože byly levný letenky a jednou Eindhoven a Amesterdam. Pravděpodobně se tenhle rok dostanu do Amsterdamu potřetí, protože jsem tam zapomněla koupit nějaký tulipány ještě, musíme se tam stavit.

Letěla jsem ze všech UK letišť kromě toho největšího, kterým je Heathrow. Milionkrát jsem tam někoho vezla nebo přivážela, ale sama jsem nikdy neletěla. Lítám jenom nízkonákladovýma. Platím dluhy, žejo :)

V UK jsem se o víkendech snažila fakt procestovat co nejvíc UK šlo. Byla jsem samozřejmě nespočetněkrát v Londýně, ale vždycky jsme si našli čas vyject někam, kde nikdo nebyl. Takže jsme viděli Bristol, Bath, Oxford, Cambridge, Brighton, Southampton, Bournemouth, Durdle Door dole v Dorsetu, White Horse ve Westbury, Newbury, Stonehenge a město Salisbury, Winchester, Portland a desítky malých vesniček s nějakou zajímavostí.

Za ty dva roky jsem tady měla spoustu skvělých návštěv. Jako první přiletěla na týden Lucie, který se tady zalíbilo a pak tady se mnou rok byla taky u jedný rodiny. Druhá přiletěla Beskyda se Zuzkou letos v únoru a hnedka po nich mi přiletěla na týden moje mamka, která chtěla vždycky vidět Stonehenge, tak viděla. Pak přijela Beskyda za trest na celý léto 2013 a pak přiletěli Bárb s Pólem a nakonec ještě jednou Beskyda minulej víkend, ale nemáme fotky, protože jsme neměly foťáky a jediných pár fotek je u mě na foťáku s filmkem, který nechám vyvolat někdy, až se dofotí.

Já osobně za tu dobu jsem pracovala u šesti rodin aktivně, když nepočítám babysittingy. Kdybych počítala i hlídání dětí občas o víkendu večer, tak bych napočítala rodin asi 10. S malýma dětma jsem pracovala u první rodiny a to se dvěma klukama, ten třetí doma moc nebyl, pak u Tammy se čtyřma, z toho dvě prťavý mimina, u nás doma mám dva teenagery a hodně pravidelně chodím k Camille a tady mám tři děti občas na hlídání. Na to, že jsem s dětma nikdy předtím nijak nekomunikovala mi to jde výborně, vždycky je na něco dostanu, vždycky vím, co jim mám říct, mají mě hnedka rádi, ale popravdě, nechtěla bych s nima dlouhodobě pracovat. Naučila jsem se pracovat s klukem, co je autista a s úplně novorozeným miminkem.

Naučila jsem se pít hlavně whiskey a jíst olivy.

Vždycky jsem se chtěla naučit jíst olivy a teďka je miluju. Taky jsem poprvé v životě ochutnala jehněčí.

Omlouvám se, že to je takový zpřeházený, whatever. To dáte. Prostě víte, že mi pobyt v UK úplně zachránil celej ztroskotanej život. Vůbec nevím, komu mám poděkovat prostě za to. Jestli F, že se semnou tenkrát rozešel nebo sobě, že jsem dostala odvahu a nápad nebo osudu nebo fakt nevím. Každopádně tomu děkuju, protože si nedokážu představit, jak bych teď žila.

Amen.