To si takhle přijdu k autu, prázdný kolo a nikde nikdo, kdo by mohl pomoci. S takovým tím poškrábáním se jedním prstem v koutku čela si říkám, že když jsem minulej tejden doma opravila dvě kliky a kapající kohoutek, protože měsíc připomínám panímatce, že nutně potřebujeme, aby přijel Richard, hodinovej manžel, jenže měsíc prostě se nic nedělo, tak jsem musela vzít kleště, šroubováky, šrouby a těsnící gumičky a prostě všechno, co jsem našla a dělala jsem nám zadarmo hodinovou manželku. No, udělala jsem to líp, než Richard, kterej vždycky něco „spraví“ a za měsíc to je zas rozbitý. Od tý doby mi doma říkaj Richarde.
S velkým achjo, protože venku jsou tři stupně a já mám na sobě jen tričko s dlouhým rukávem a ty průhledný legíny z minulýho příspěvku, otevírám kufr a beru hever, rezervu a všechny ty věci okolo, co člověk potřebuje k výměně kola. Šrouby jsou úplně extrémně utažený, líbí se mi strašně klíčovej šroub, protože je na něm kytička, princezna se ve mně nezapře! Všechny sou tak extrémně utažený, že je páčim asi 45 minut a když je všechny sundám, nemám už prostě žádnou sílu, abych udělala cokoli jinýho. Beru hever, zvedám z posledních sil auto nahoru, zraním si u toho dva prsty (!!!) protože prostě nemám sílu, fakt ne. Jdu sundat kolo.
A kolo je co? Ano, totálně přirezlý. Nemám od gumový paličky nic podobnýho ke kladívku. Beru dřevěný poleno, zkouším to polenem, marně. Sednu si na zem, černý zraněný ruce si dám na obličej, necejtím je, jak jsou zmrzlý a zoufám, co budu dělat.
Najednou se objeví S., paní z extrajobu, kde jsem dopoledne byla, vysvětluju ji situaci, zvoní na sousedy, ale nikdo neotvírá. Nemá čas, má za 15 minut nejdůležitější meeting na světě, jediný, co prej může je, že mě hodí jejím autem k servisu nahoře na Weyhillu. Beru tuhle možnost, co jinýho mi zbyde. Vyhazuje mě tam, jdu ke garáži, přichází pán v obleku, co si přeju, je docela vtipnej, myslel si, že mi není ještě ani 18, ptal se S., jestli mě tam maj pohlídat XDDDDDD Vysvětlujem spolu situaci, ale ona mluví tak rychle a zmateně, že pán vůbec neví, co chce a když odjede, tak se ptá mě, jestli to můžu říct znova a v klidu. Mám úplně černý ruce a ksicht (jsem zjistila pak až doma!) a objasňuji znovu situaci, v níž se právě nacházím. Vysvětluju, že mám skoro jako hotovo, ale že kolo je prostě rusty k autu XDDDDDD A já, že jsem maličká a nemůžu to prostě sundat, že potřebuju někoho, kdo by tam jel se mnou, že to jsou tak 2 – 3 míle jenom.
Pán říká, že standardně takhle to fakt nedělají, ale musela jsem vypadat fakt zoufale a řekl, že tam se mnou někdo zajede. A že si můžu vybrat prej, kdo chci, aby jel se mnou XDDDDDDDDDDD To se mi rozsvítily očička, protože jsem tam zahlídla krásnýho mladíka strašně s černým kroužkem v puse a byl strašně hot. Tak bez váhání kazuju, že tenhle! Toho chci. Hoch se culí strašně, já taky, ale pan boss říká, že ne, že ten nemůže řídit. Radši se neptám proč a pak říká, že dostanu tohodle, že je grumpy.
Hm, super. Tak jo.
Přijedeme k autu, hoch je zcela v šoku, že mám skoro hotovo, nikdo mu to asi neřekl. No v uhlí jsem se asi nevyválela, žejo. Odbouchne kolo palicí, dává připravenou rezervu. Mužně beru rozbitý kolo a dávám do kufru a jedeme zpátky do servisu.
No, mám obě nový kola přední, prej byly v blbým stavu obě už. Musím si koupit tu palici taky!
Doma jsem myslela, že umřu, snědla jsem dvě plný misky polívky, měla asi 3 čaje, furt mi byla zima. Panímatka večer nebyla úplně nadšená, že jsme měly takový neplánovaný výdaj a dokonce mě pozvala s sebou k jedný kamarádce na prodej vánočních ozdob. Polomrtvá jsem to odmítla a šla v sedm spát. Spala jsem skoro 11 hodin a měla jsem 89% kvalitu spánku!
UŽ TADY BUDU JENOM 3 TÝDNY!