No, o tom, jak si Břinčilovi založili seznamku in da air jste už asi četli u Cassidy, takže víte všecko vlastně, nic jinýho není podstatný vůbec. Hrozně se omlouvám, ale nemám vůbec čas psát blog. Balím si zase kufr a zas zavazuju boty, tentokrát nepotřebuju letenku, ale řidičák. Poslední dny, co jsme byly ještě v UK, tak přijel Mordor, takže máme opět a zase reprezentativní fotky. Cesta z Andoveru na Luton autobusem byla úmorná, ale když máte plně nabitou všechnu elektroniku tak, že byste ji klidně mohli půjčovat lidem v autobuse, kteří ji mají vybitou, tak se to dá.
Se snažím být celoročně normální a on mi to vždycky zkazí. Plus mi pokousal hrozně nohu a olízal mi celou nohu na letišti, když jsem se snažila být reprezentativní zrovna. No, celý naše čekání na letišti bylo otřesný, fakt jsem se za nás styděla hrozně. Nesnáším, když někdo dělá bordel a omotává si hlavu do fólie na letišti a my jsme to prostě taky dělali.
To bylo úterý a od tý doby jsem nespala. Každou noc čumím do zdi, nemůžu spát a když usnu k ránu, tak se hned budím. Nechápu, kde beru všechnu tu energii, kterou vydávám. Za 48 hodin v Český republice jsem najela šílených kilometrů na kole, žádný posouvání se, fakt dálky. Za 48 hodin jsem měla mít taky hotový 3 webový „grafiky“ (prej: potřebujeme fakt rychle strašně obyčehnou 1 stránku, pod tím bude jen kalendář!) za „symbolickou cenu“, se kterýma pořád nikdo nebyl 100% spokojený, až nakonec mě zachránilo to, že chtěli všechny tři weby mít stejný a já jsem nemusela vymýšlet zbylé dva! Ušetřilo mi to hodiny a hodiny práce.
První fotka z domova!
Cyklo já, široký silnice a musela, prostě musela jsem si pro svoji dietcoke.
Dvě identické pózy pro focení, ano, z Pomezek do Buků. Jsme si myslely, že to bude víceméně spíš rovně nebo dolů, ale bohužel se ukázalo, že tahle trasa vede pořád skoro NAHORU a šílenýma cestama, takže až tam někdo někdy pojedete, tak tam ani nejezděte. Příště prej dáváme klasicky Ratibořice.
Sněžka!
A tady prosím na zelené tečce jsme měly ject po té červené trase, ale my jsme byly hrozně happy obě a prostě jsme jely a jely, omylem po modrý a najednou jsme se objevily u Spáleňáku (modrá tečka). Takže jsme musely celou tu žlutou trasu zpátky táhnout kola do EXTRÉMNĚ prudkýho šílenýho kopce! Na Pomezkách jsem se tak krásně nadechla a říkala jsem, jak miluju Krkonoše a v půlce tohodle kopce jsem je fakt nenáviděla.
Jsme nejlepší ale.
Doplnění vody z potoka a můj fakt už zoufalej pohled v půlce toho kopce.
Prakticky jsem 3 dny doma jen dělala weby a jezdila na kole nějaký extrémy. Když jsme se dopotácely k Rýchorce, tak jsem si chtěla ujasnit, že správná cesta, kterou chceme ject je prostě střemhlav dolů do lesa, styděla jsem se zeptat, když jsem místí, ale pán byl taky místní a věděl ještě míň, než já. Měla jsem pravdu, ale chápu, proč je tam obří značka, že se ta cesta nesmí sjíždět na kole, jsme se málem zabily o kořeny a kameny, ale jsme prostě bajkři.
Už jsem měla Kofolu, malinovku a Kozla jedenáctku. Viděla jsem vesnický fotbal, vyprala jsem si pračku prádla, měla jsem utopence a králíka, kterýmu jsem omylem snědla ledvinu a málem jsem u toho vrhla.
Dostala jsem dneska k narozeninám dort a chlebíčky, protože v den svých narozenin budu někde asi ve Francii prskat po Kesidě olivy, který mi bude prej cpát. Měli jsme mít dneska ve třech oslavu narozenin, ale nějak z toho sešlo. Dostala jsem dárky, který jsou zcela nevyfotitelný, protože všechny byly v obálkách, takže vzhledem k tomu, že potřebuju nutně nový externí HDD, tak si ho pak koupím jakože k narozeninám. Taky potřebuju vrtulník na dálkový ovládání a tak.
Mám snad skoro zabaleno, čekám na Petra až dojede z Brna, pak pojedeme do Trutnova, tam si dáme zlehka drink a ráno brzo pojedeme směr AMSTERDAM. Mám papírky, filtříčky, drtičku a dvě skleněnky, takže nevidím nic, co by mě mohlo zastavit.
Co by nás mohlo zastavit!
