11 – Leden – 2013 – Natalia Nellis blog

Life & Stories, Trips & Geocaching, United Kingdom Life

Svůj osud si děláš sám

11/01/2013

Rok hada mě zradil hnedka od začátku, hajzl zasranej. Kdyby byl hmotnej, tak ho rozsekám. Povinně se mi v komentářích nahlásí všichni hadi a já vám zablokuju ájpiny. Věc první – americký rodiny jsou fakt divný. Kamery v domech, večerky pro au-pair, jedný vypínají internet, dalším nepůjčují auto, další si sama platí pojištění a to auto jí stejně nepůjčují. Určitě to tak není všude, ale začala jsem k tomu bejt hodně skeptická a přestalo se mi tam chtít. Nicméně, někdo mi vnuknul jiný nápad, zatím budu mlčet. Věc druhá – tak hrozně moc se mi zhoršila štítná žláza, že doktorka volala mámě a máma mě, že je nezbytný, abych as soon as possible přijela do České republiky na další vyšetření, nějaká speciální a lepší pro nejhorší případy štítný žlázy. Ano, jsem tam, v nejhorších případech, gratulujte mi. Nevím, jestli je to stresem nebo paleem žejo. Paleem přicházím o jód docela. Takže zkusím sehnat ty hnusný mořský řasy a přidávat si je pravidelně do jídla a koukala jsem, že v Londýně v českým shopu mají Vincentku. Takže asi koupím a zkusím, než pojedu do ČR to ještě ‚zachránit‚. Věc třetí, Tammy mě ve středu vyhodila, protože prostě to je na dlouho. Máme dohodu, že moje rodina u který bydlím má přednost prostě a když nebudu moci, tak se musíme dohodnout na jiný čas. A speciálně ve středu ještě máme takovou úplně extra dohodu, na kterou asi zapomněla a já jsem prostě přes poledne kvůli Kejtý nemohla k Tammy a ta mi řekla, že pokud přes to poledne nepřijdu, ať už nechodím ve čtvrtek. Plánovala jsem ve čtvrtek fakt nepřijít, ale přišla mi smska, jestli bych prosím nemohla dodělat týden, pak mi přišel e-mail, že jestli chci být ještě 14 dní, tak můžu. Měla jsem teda chvíli hroznou svoji hrdost v sobě, že jako ne, ale pak jsem se podívala ještě na nedoplacený dluhy a… musím. Ale budu si během toho hledat něco jinýho.

Ani jsem vám neřekla, že jsem těsně před Vánocema doplatila posledními dvaceti tisíci jeden nejhorší ošklivej dluh. Ulevilo se mi docela dost.

S Lůcou jsme se rozhodly, že tenhle rok bude punk a zcela spontánně jsme se najednou zjevily v tetovacím salonu a za 10 minut vyšly s piercingem v nose. Bolelo mě to strašně. Nechtěli mi dát hnedka kroužek! Prej musím mít pecičku a za tři týdny to můžu vyměnit. Takže nejsem úplně punk, ale budu.

Minulej vejkend jsme jely pro Vikinu na Stansted. Protože jsme neměly u letiště co dělat, omylem jsme se vydaly na výlet do Cambridge. V deset večer. Punk, ne? Máme spoustu fotek města, kde není nic vidět a na kterých nejsme vidět.

Dneska jsem byla s Katie a Sammi v Basingstoke, vzala jsem pyšně svojí River Island kartičku a opět jsem nic nepořídila. Prostě bych chtěla vidět něco, na co řeknu úplně JO TO JE BOŽÍ. A to jsem tam ještě nikdy neviděla. Kromě plavek. Dneska. Ale neseděly mi tak, jak jsem chtěla. A může za to ASOS. Protože jsem si tam jednou ze srandy, že mi to možná ani nebude sedět, objednala vršek plavek asi za 3 libry a ten vršek plavek je tak nejlepší vršek plavek, že lepší vršek plavek nemůže už ani být, takže teďka se mi už nebude líbit žádnej. A fakt vysněný plavky s lebečkou, shit.

O horách už vám asi psát nebudu, je to dlouho už, bylo to fakt skvělý a stejně nemůžu napsat prostě, že Jura blil z lanovky a Cassidy blila u sekvoje, protože jsem to slíbila, že to neřeknu a ten post by naposto ztratil smysl. Možná jen menší photoblog fotek, který nemá Cass na blogu bych dala :) Už máme další plány, tak se na nás můžete zase těšit brzo! ^^

A že jste to vy, tak mám pro vás hrozně moc fotek, protože mě děsně baví ColorVu.

Pár radostí z letiště :)