Ano. To bych nebyla prostě já, abych neměla alergickou reakci na tetování. Nebo zánětlivou. Sami nevědí. Alergická reakce na některou z barev tetování (po radách potetovaných a hledání na mistroj gůgloj pravděpodobně na červenou!) není sranda. V pondělí mě začala noha pálit, úplně jsem měla horský stehno nehorázným způsobem, trochu napuchlé a šíleně červené okolo. Říkala jsem si, že to je normální. První velký barevný tetování, tak si to kůže prostě nedává, že to má každej. V úterý večer jsem se probudila odpoledne a nedalo se to vydržet. No, musela jsem ject po osmé večer na pohotovost, nedalo se nic dělat. Na pohotovosti nikdo nebyl (?!) tak jela interna a jipka. Mladá doktorka, dvě sestřičky zcela bez zkušeností s tímhle problémem. Musely volat na chirurgii a takhle okolo, co se mnou. Nakonec mi řekly, že ještě s nikým tam nebyla taková sranda jako se mnou a ať přijdu zas XDDDDDDDD
Na interně, co zaskakovala za pohotovost mi píchli injekci proti alergii a proti zánětu a na chirurgii mi píchli preventivně i tetanovku, protože jsem ji stejně měla naposled píchnutou v roce 2002 (ti kojoti nemají prostě žádný záznam, si to musím chudák pamatovat XDDDD). A jsem na antibiotikách.
Popravdě jsem se tam trošku bála ject, že mě seřvou že mi to patří, když si nechávám dělat tetování. Většinou pro to lidi nemají moc pochopení a vůbec ne v nemocnici a vůbec ne starší doktoři, ale včera jsem byla v rukou mladého kolektivu s celým potetovaným zdravotním bratrem, který ale bohužel odjel hnedka a nemohl nám poradit, takže byla fakt sranda a všichni to vzali zcela vážně bez nějakých výčitek typu a slečno víte jak budete vypadat za 40 let?
Ráno to bylo už mnohem lepší.
Třeva vám takhle informace pomůže, kdybyste se s tím taky někdy setkali, tak neváhejte s tím jít i druhý den, budete mít dřív klid a kůže taky. Dostanete injekce, antibiotika a můžete žít dál v klidu a míru a mít radost z tetování :)
Takhle vypdal náš stromeček a dárky. Ty obří jsou pro strýce (deka a polštář). A takovejhle sex oběd jsem měla u babičky, u který jsem celý 4 roky nemohla sníst nic kvůli cestě zpátky a vždycky jsem to jedla až doma. OLÁ! Po čtyřech letech jsem si to mohla dát u ní bez strachu z cesty zpátky<333
Mám mít nohu v klidu a studenu. Dostala jsem k Vánocům knížku a už jsem v půlce prostě a pořád ji dávám od sebe pryč, abych to neměla přečtený za dva dny, ale šetřila si ji, hrozný. A to jsem ji původně chtěla číst na letišti a v letadle.
Je půl dvanáctý, držím prostestní hladovku a už bych si dala aspoň polívku. Utíká to. Za chviličku zase do Anglie.