Před osmi lety jsme seděly s Ifou, Irenkou a Anche nahoře v parku na Andělu, pily jsme hnusný levný krabicový víno jako správný pubertální děvčátka co si myslí, že to je hrozně super a přišli k nám nějací dva Slováci. Jeden vůbec nemluvil a druhej se s náma pořád snažil komunikovat. Jmenoval se Tom a když jsme se ho ptaly, kolik mu je let, tak řek, že 24. Já jsem mu hrozně opilá řekla: „Tak to seš takovej vánoční.“
Tak už jsem taky vánoční.
Utíká to neuvěřitelně rychle. Nedávno jsem si byla so excited na obecním úřadě pro občanský průkaz. Za chvíli jsem mohla legálně pít a začala jsem řídit auto a dneska, kdybych měla dvě malinký děti, tak by mi nikdo neohl říct ani slovo. Místo manžela a dvou malých miminek se ještě trošku hledám v Anglii jako au-pair, protože jsem neuměla anglicky ani slovo a protože jsem nevěděla kdo jsem, proč jsem a co chci. Ne, že bych teďka věděla úplně všechno, ale jsem na velmi dobrý cestě k tomu, aby se tak stalo a každej den jsem blíž a blíž a každej den poznám nový anglický slova nebo jejich další dost zvláštní použití. Každej den jsem trošku blíž sobě a všemu, co chci. Mám pár plánů, které se dají zrealizovat, nechci se ještě vracet do Český republiky, jestli se někdy vůbec nadobro vrátím.
Přičuchnutí k jiný kultuře a k jiným lidem a pracím z vás udělá člověka přemýšlejícího o dalších věcech. Třeba jako proč se vracet někam, kde jsou nízký platy, když můžu žít někde, kde ty platy jsou dost dobrý, pokud makáte v hodně spodní vrstvě, skvělý pokud makáte jako nějaký průměrný člověk, výborný, úžasný pokud se dostanete na trošku lepší místo (trošku lepší místo je dělat účetní 4 dny v týdnu v menší firmě aneb neptejte se na plat Pavlíny hostmámy…) a neuvěřitelný, pokud se dostanete na dobrý, fakt dobrý místo. O ředitelkách poboček banky a programátorech ani nebudeme hovořit, protože byste se šli zastřelit a mně by klesla sledovanost blogu a musela bych se jít taky zastřelit.
To jsem ale úplně odbočila, dneska je ten blog jenom o mně jako!
Ráno jsem šla před osmou běhat. Bylo nádherný počasí úplně, bylo už po WE RUN GRATELEY a senzor našel novej domeček pod tkaničkama a hrozně se mu tam líbí. Běželo se mi snad nejlíp na světě! Úplně božsky, pomalu, přemýšlela jsem si, poslouchala skvělou muziku, kalibrovala jsem si ještě čip. Úžasný prostě <333
Zuno mi popřálo k narozeninám.
Je hezký mít narozeniny ve stejnej den se svým nejlepším kamarádem :)
Udělala jsem si další zranění do sbírky mých zranění a vyfotila jsem se vám narozeninově na poli na procházce se psem :)
Volala jsem si s mámou a s novým panem králíkem. Nevím, jestli to víte, asi nevíte, ale Charlie Watts zemřel stářím v březnu 2012 :(
Večer přišla Lucie a Pavlína, donesly mi takovej pěknej dortík a celej jsme ho v deset večer sežraly! The Body Shop od Lucie a poukázka do River Island od paní hostmámy!<333
V Body Shopu byla taky sranda. Jsem si tam totiž rovnou zařizovala kartičku věrnostní a slečna se mě ptala u vyplňování: „Kdy máte narozeniny?“ a já: „DNES!“ XDDDDD A ona mi začala přát, celej bodyšop mi začal přát a mohla jsem si vybrat cokoli za £5! XDDDDDDDDDDDD
Adam mi volal z grilování u kamaráda, kdyby večer nebyl na Skype, abych nebyla smutná <333 Pak ale večer stejně přišel a povídali jsme si hrozně dlouho. Dostala jsem nejkrásnější přání na světě, poštou! I od rodičů, ode všech. Takže jsem měla takový milý narozky, mrzí mě, že jsem nebyla se všema doma, ale nedá se nic dělat. Na to, že příští rok na 99% nebudu doma ani na Vánoce, to je ještě vlastně slabý. Dneska jsem začala zase u Tammy, zase dvě práce, zase jsem spokojená!
Dneska ráno jsem z okna viděla první žlutý listí <3333333333333333333