Včera jsem měla nejhorší den mého života, protože jsem propásla UPS s mým dárkem! Hnedka ráno to začalo být hektický, ještě, že poslouchám svoje žaludeční a střevní instinkty a snídám cereálie se sojovým mlíkem jinak bych nejela asi nikam. Snídám, snídám a najednou mi píše hostmáma sms, ať odvezu mladýho k prarodičům, aby s náma nejel tak dlouhou cestu na letiště. Prarodiče btw bydlí dole u Southamptonu a já jsem měla za hodinu vézt slečny na Heathrow. Takže jsem vzbudila chlapce, udělala mu chudákovi snídani do auta a jeli jsme k babičce a dědovi. Následně jsem se vrátila k Andoveru, udělala si dva sendviče s nejlepší šunkou co jsem kdy ve Waitrose našla a jely jsme na letiště do Londýna. GPS nemám, minule jsme se trošku ztratily, teďka jsem si řekla že nedám ani hovno, tak jsem si zas udělala mozkem snímek Terminálu 4 a následnýho výjezdu ven. Před Heathrow budím Katie a říkám jí, ať radši kouká se mnou, ona se probudila, vylekala se a řekla jen teminl fó načež jsem jí řekla že kurva vim že jedeme na teminl fó ale ať kouká na cestu XDDDDDDDDDDDDD
Drop off Nadine, loučení, vysvětlování policistovi, že kamarádka šla ukázat kamarádce cestu k odletů, že hnedka vypadneme. Snímek v mozku uchován, jedeme správně zpět na M25, ale bohužel na jednom kruháči Katie vyjekla ať jedeme prvním výjezdem i když jsem věděla, že máme ject třetím až, tak jsem tam polekaně uhnula protože jsem myslela, že třeba vidí, že to je neprůjezdný, že se něco opravuje nebo něco, takže jsem chvíli jely na druhou stranu po dálnici, že… nakonec ale jsem našla výjezd zpět na South West. Pohoda, zase jsme jely jednou ŠÍLENOSTÍ. Dálnice se napojuje na větší dálnici a vy přijíždíte (napojíte se) na ten nejrychlejší pruh! Prostě uprostřed dálnice to je a vyjedete rovnou do nejrychlejšího pruhu. Sice je tam ten nájezd dlouhý, abyste si očekovali, že tam fakt nic nejede zrovna, ale stejně wtf úplně…
Takhle jsem si včera najela 250 mil.
!!!!!!!!!!!!!!!!! Zabiju se
Doma jsem našla na schránce položený balík s fialovou mašlí, pohled od Georgeho z dovolené a tenhle lísteček, kdy jsem řekla jen že nenávidím svět a zavřela jsem se pokoje. Bylo mi jasný, že je to můj dárek prostě. Zavolali jsme ale na linku, řekli, že to opravdu doručí zítra (dneska) tak se mi trošku ulevilo. Protože jsem měla celý dopoledne uklízet dům, napsala jsem na dveře cedulku:
Drahé UPS,
čekám na Vás! Prosím, zaklepejte víc hlasitě,
určitě jsem doma!
Luxovala jsem a měla i sluchátka, tak jsem se bála, že je prošvihnu, ale pověřila jsem mladýho, aby je ohlídal. Okolo půl dvanácté dojela hostmáma s Katie z města a hrozně se tlemily tý cedulce na dveřích, ale včera večer hostmáma prožívala tu zameškanou zásilku víc než já jako. Úplně jako, že to je strašná hrůza, že jsem to prošvihla. Asi za půl hodiny všchni slyšíme fakt hlasité zaklepání a všichni ječí UPS! Tak tam letím, tak nejvíc vytlemenej pán s obří krabicí a mým vzkazem v ruce. Prej tohle mu ještě nikdy nikdo nenapsal a pořád se hrozně smál, tak jsem mu řekla, jak smutná jsem včera byla, tak byl taky smutný.
Je to doma vážení přátelé! Věc, kterou chci rok a půl! Tenkrát jsem byla hrozně nasraná, protože jsem o tom tři měsíce mluvila Lucii každej den prostě jak to chci a ta mrcha to dostala k narozeninám pak a já ne! XDDDDDDDDDDDDDD Tak konečně HO mám taky a nemusím se trápit počítáním km na mapách a můžu si běhat skrz pole a louky a lesy a budu vědět, kolik jsem naběhala.
Dámy a pánové…
představuji Vám moje ČIPISKO!
V takové obří krabici chudák přišel!
I LOVE YOU <3333333
Dárečky z balíčku s fialovou mašlí :)
Milujeme běhání.
Za chvíli jedu za Lucií se psem, aby se Joey a Youtube proběhli spolu. Minule se poprali a pak se ignorovali 2 hodiny, tak to zkusíme znovu XDDDDDD A vyžehlím asi až zejtra, čus jako, mám čip XDDDDDDDD