Dneska jsme brečely. Jana2 prostě opravdu odjela z ostrova, po 15ti měsících. Člověk, co to měl v hlavě docela i srovnaný tady už není. Dala mi nějaké dědictví v podobě sportovního oblečení, ve čtvrtek jsme se strašně, ale strašně ve třech opily. Ani nechtějte vědět, co všechno se tam míchalo.
Už za 4 dny přijede moje milovaná Lucie. Lucie je fakt kámo kámo prostě. Hrozně se na ní těším. Práce číslo dvě mi nakonec dopadla úplně na 100% a začínám další pondělí. Nebo spíše úterý, protože v pondělí je svátek. Měla jsem v pátek v rukou dvoudenní miminko. Poprvé v životě prostě maličkatý miminko v ruce. Byla jsem z toho úplně v háji a teďka chci hrozně taky takový maličký! <333
Některý lidi mě tady přesvědčují každý den, že tady žijí i normální slušní přátelští lidé a že to, co jsem zažívala ve Vernham Deanu, nebylo úplně normální. Dneska jsem sama na sobě viděla pokrok s angličtinou. Před měsícem jsem byla u Tanji a nerozuměla jsem jí ani slovo. Jana mi to musela překládat prostě… dneska jsem se s Tanjou asi půl hodiny bavila úplně bez problému i jsme se zasmály!
Na počest jsem si udělala malou radost v New Looku a u pana mistra Diora. Byla jsem tak nadšená, že jsem si omylem koupila krém na vrásky… mohla bych si to jít nechat vyměnit, ale řekla jsem si, že teda bude mít mamka docela luxusní dárek a já nic no :) Snažím se nebejt sobecká. Strašně těžký pro jedináčka. Věřte mi.
Protože jsem zjistila, že stejně není moc co na práci, udělala jsem ještě jeden videoblog. A taky proto, aby bylo víc památek na Janu. Na tomto videu budete muset omluvit moje tři promile a taky to, že když mám svoje ženský problémy, tak se moje tělo změní na stádium 100kg. A pak to zas splaskne! Takže už zas nejsem tak tlustá dneska XDDDDD
Zejtra plavání. Respektive dneska. Tady mám jedenáct, ale vy půlnoc :)
Uklízení pokoje.
Lepení plakátů.
Moje milované glowsticks, všechny jsem otravovala tím <333
Snaha střídá Pringles a čokoládu!
3 promile, 4 promile, 15 promile.
Úplně nejvíc poslední fotka na světě, kterou s Janou máme…
Když nastupovala do toho autobusu, tak úplně se mi dělalo divně. 32kg cestovní taška. Volala mi ještě z letiště. Snad se ještě někdy uvidíme. Obě chceme za pár let bydlet v Praze, takže se snad ještě potkáme. A nyní tedy videoblog. Dva takhle za sebou, neuvěřitelný! :)