V mým pokoji asi měsíc nebyla žádná au-pair a tak se mi tam normálně nahromadily berušky. Jak neumím anglicky, tak pro mě bylo hrozně logický říct ladybugs a potom mi řekli, že to jsou ladybirds, ale prostě mě to nezajímá a jsou to ladybugs. No měla jsem jich tam asi šedesát. 40 na okně a 20 různě po pokoji. Dodnes je chytám a dávám pryč. Ale nejsou to normální berušky, jsou to divný berušky. Různě barevný. Třeba i celý černý s červenýma tečkama nebo žlutýma. Nebo tak. Blbý je, že mám v pokoji vážně asi 12 – 13 stupňů. Na všední den mi to je docela i jedno, protože nebudu pořád v pokoji, ale na víkend mě to sere, protože v tom mým pokoji se začne topit samo až v 17:00 a vypne se to ráno a nejde a nechtějí to udělat jinak, takže si na to musím nějak zvyknout. Malej je hroznej parchant, chce hrát jen elektronický hry a nic jinýho. Nejde uhlídat, kouše, škrábe, mlátí mě a nic nechce.
Včera to byl horor. Ale fakt. Jsou prázdniny a rodiče jsou celý dny pryč a já s ním jsem od sedmi do rána do večera a neměla bych ani! Ale tak ok, jsou to moje první dny… kdyby to mělo pokračování, řeknu si o víc peněz, mám pracovat 6 hodin denně. Prostě mám na každej den nějaký úkol. Jeden den mytí podlahy dole, jeden den horní patro, jeden den výměna povlečení a ručníků, jeden den žehlení třeba a tak.
Co nejdřív, až se zajedu si to chci uspořádat nějak co nejlíp, abych vše měla co nejdřív hotový a tak, uvidíme. Málem jsem dneska ráno balila kufry. Moje host máma mě včera večer šíleně vyprcala, protože jsem to nestihla s malým. Nechtěl jít do vany, nechtěl jíst a spát a zpozdilo se to o hodinu a půl všechno. Byl to největší problém na světě pro ni. Blbý je, že on neposlouchá ani jí a ona chce, aby poslouchal mě. Je to těžký, není moc čím mu vyhrožovat, protože zakázala hry, včetně Wii a to je jediný, co na všechny platí. Takže není motivace a fakt je to těžký. A druhej den. Druhej den?!
Brečela jsem celej večer, brečela jsem půl hodiny ve sprše, seděla jsem, brečela jsem a holila sem si nohy a pořezala jsem si je omylem, protože jsem měla novou žiletku. Brečela jsem i ráno, seřvala mě znova. Že nepotřebuje někoho, kdo není strong a kdo je takovej, jako jsem já. Brečela jsem zase. Naštěstí odjeli pryč na dvě hodiny, mohla jsem tedy brečet celý dvě hodiny, půjčila jsem si od ní z koupelny šampon, protože se to nedalo vydržet už bez umytí vlasů a umyla si vlasy. Vyprala jsem, vyžehlila, oběd připravila, pošťákoj jsem uřvaná otevřela (chyba do budoucnosti, ale napravím to).
Skypovala jsem se všema, zase jsem brečela, balila jsem si kufr, že pojedu do Londýna hledat cokoli a že půjdu kamkoli. Pak jsem si vzala moc prášků na nervy a bylo mi šíleně zle.
Odpoledne přišel nejstarší s kamarádem a hrozně mi pomohli. Poradili mi co přesně na malýho platí, jaká mám bejt, že mám fakt fakt zlá, křičet, ječet, tahat ho a různě. Tak jsem odpoledne začala. Lámala jsem mu málem kosti a fungovalo to! Oni dva mě dneska úplně zachránili a kdyby to takhle šlo dál, zase vybalím kufr klidně a bude to ok! Fakt mi kluci pomohli, udělala jsem jim burgery za to, ale nepochopila jsem, proč je chtěli obsypat hráškem, ale budiž.
Byli jsme i venku. Dostat je ven je zázrak, takže dobrý. Nakonec jsem ho dostala do postele o 10 minut dřív, než měl jít, přečetla jsem mu toto a usnul. Great job! Rodiče nadšení, host máma úplně nejvíc nadšená. Tak snad to půjde líp, než druhej den. To bylo fakt peklo.
O víkendu se ožeru, je mi jedno kdy a kde a jak!
Nestíhám fotit, neberu si s sebou iphone, protože mi ho malej pořád bere. Takže mám jen pár fotek, ale myslím, že všechno bude. Za pár dní se mi o dost zvedla hladina followers, takže díky!
Vařím ve starém anglickém stylu na kamnech. Jako vážně a miluju to a chci to doma :)
Burgery obsypané hráškem (wtf) a berušky jsou prostě všude, všude, všude…
Taky jsem měla lekci jízdy nalevo v autoškole a prej sem dobrá a donutila jsem instruktora říkat kruháč, protože kruháče jsou VŠUDE ÚPLNĚ a nebavilo mě to jejich anglický slovo.