Tak mě tady máte. Nebo spíš mě už nemáte. Dneska se pokusím napsat jeden z blogů megablogů a zajít do detailů trošku. V předminulých komentářích jsem měla pár otázek od čtenářek a slíbila jsem, že je všechny zodpovím. Tak se pokusím. Zrovna mám první brejk vůbec, udělala jsem si čaj a začnu pomalu psát. Nebudu psát nikoho moc jména. Google. Za chvíli určitě vždycky pochopíte o kom je řeč. Takže prostě. Kdo mě čte už dlouho, tak ví, že jsem měla docela naprd rok a trošku i život, co se týká práce. Byla to jak smůla, tak problém s různými praxemi a největším problémem – mojí tragickou angličtinou. Neumím ani jeden čas, nedám dokupy větu, mluvím úplně slovíčkama a rukama, no prostě humus.
Když se se mnou v říjnu F rozešel, hnedka mi bylo jasný, že tady už nezůstanu. Za prvý tady vážně není cool práce, za druhý jsem ho pak nechtěla třeba potkávat nějak moc a za třetí jsem věděla, že fakt kurvapotřebuju tu angličtinu. A nebylo zbytí. Začala jsem hledat po internetu, co je nejlepší udělat pro to, aby byl člověk au-pair. Přišla jsem na pár agentur, ale nechtěla jsem to platit. Tak jsem si dala inzerát na jeden web, kde se hledají rodiny a au-pairky. A vůbec, proč au-pair? Proč ne cokoli jiného? No protože au-pair má zaplacené bydlení a jídlo a rodina počítá s tím, že ta holka neumí anglicky úplně perfektně a že tam jede i za účelem se to naučit. Podle mě jsem ani neměla jinou možnost…
Zeptala jsem se ještě Míši, od nás z Buků, co jela před půl rokem taky, jestli by mi nesehnala někoho v okolí. Chvíli jsem čekala, nějak se nic nedělo a zrovna jsem si jela do Trutnova pro nudle, kde pracuje Vlasta, kterou znám, zakecaly jsme se, zjistila sem, že její ségra Jana je v UK jako au-pair už asi skoro dva roky, napsala jsem jí, jestli teda ona nemá někoho v okolí… a? Druhej den jsem měla kontakt na rodinu, třetí den jsme byli v kontaktu, šestý den jsme byli domluvení a desátý den jsem mohla letět.
Mezitím jsem ale musela zařídit šíleně moc věcí. Odhlásit se z pracáku, odhlásit se ze zdravotní pojišťovny, nahlásit to na sociálním, donutit doktory dát mi prášky na dlouho, což se mi nakonec i povedlo, lhaní pro dobrou věc není trestný, víme. Dala jsem mamce plnou moc, protože jak mám třeba nějaký ty dluhy a tak, kdyby byla potřeba něco řešit… na poště jsem dala plnou moc mamce na přebírání zásilek. Institucím, jež mi zasílají věci výhradně do vl. rukou jsem řekla, aby to zasílali pouze doporučeně protože se plná moc pošty nevztahuje na tuhle službu, takže vlastně vám ta plná moc je téměř k hovnu, ale co už. Okopírovala jsem si nějaký doklady, skočila do T-Mobile, prodala jsem všechno svoje oblečení, darovala jsem lidem pár věcí, vyměnila jsem si 50 liber, koupila jsem si letenku na internetu, vůbec jako poprvé v životě jsem udělala něco takovýho, takže jsem ani nevěděla, jestli to je správně nebo není nebo co a tak. Seskupila jsem věci k daním a dala to paní účetní s plnou mocí, která to za mě vyřídí, až mi laskavě zašle pojišťovna výroční dopis… a dál ani už nevím, co všechno jsem dělala.
Měla jsem to napsaný na papíře na stole a pečlivě jsem si to odškrtávala. Rodiče ani kamarádi mi moc nevěřili, že fakt odletím, ale prostě jsem to chtěla udělat. Už jsem potřebovala peníze a práci a život a jazyk a všechno. Fakt jsem to potřebovala. Byly jsme taky s Lůcou naposledy kalit, byla jsem přesně před týdnem v Brně naposledy u Zmetka na tetování a nechala jsem si opravit konečně po roce ten prst a taky jsem si nechala udělat další tetování, co jsem hrozně chtěla, takže jsem tattooedx4. Teďka to není důležitý, proberu to s vámi třeba jindy a ráda se samozřejmě pochlubím, žejo. V Brně jsem viděla Kalanku, Sumiko, Jane a Athelas. S Jane jsme si daly v Mekáči jídlo. Já jsem si pak dala ještě v Pandě, v Brně byla neuvěřitelná zima.
V týdnu jsme byly s holkama v UPu, což je momentálně asi nejvíc příjemná restaurace/kavárna v Trutnově. Protože měla včera moje mamka narozky, schovala jsem jí po baráku dva dárky a hrozně moc lístečků s nápovědama a včera si to všechno musela hledat a tak XDDDDDDDDDDDD. Postě jsem se snažila udělat všechno před odjezdem, aby bylo v pořádku, srovnaný, vyrovnaný a já jsem mohla bez výčitek odject žít a pracovat jinam.
Věci jsem si balila v pátek. Musela jsem si koupit cestovní tašku na kolečkách, nikdy jsem nikam nejezdila, no. A taky příruční zavazadlo, aby se mi tam co nejvíc vešlo, takže mám úžasnou NIKE tašku na víc účelů. Jako třeba na věci do bazénu a nebo do posilovny. Ten večer, v pátek jsem se v noci hrozně rejpla nevím čím a nevím jak do tváře. Mám tam dodnes hroznou jizvu, jak z války někde a hrozně bolí. A v sobotu ráno pro mě přijela Lucie a jely jsme do Prahy na letiště. Ještě předtím jsme se stavily na Zličíně, kde jsem se šíleně zamilovala do černých Crocs holínek a potřebuju je nutně. Třeba na ROCK FOR PEOPLE. Víte už, kdo bude na ROCK FOR PEOPLE? Měli byste sledovat jejich web, protože UMŘETE JAK JÁ!<333333
Byli se tam za mnou podívat i Peťulka, Cassidy s Tomášem a s Impym. Přežrali jsme se v Mekáči a chvíli si povídali. Dali mi kartičky na rozloučenou. Lucie mi dala boží dárek, tajně do tašky. Díky! Můj let měl 3 hodiny zpoždění. Debil. Jednou v životě si takhle teda už letim a musí se mi stát tohle. Nějak jsem to tam na tom letisku přežila a za chvíli už byla v buse, co nás vezl asi 10 metrů k letadlu. Všechny jsem donutila, abych seděla co nejvíc vepředu a u okýnka, abych byla kdyžtak co nejvíc první mrtvá. Zamrkala jsem na nějaký dva spolusedící pány a ti se mi za to starali celou dobu o tašku a bundu, abych to nemusela nosit a tahat a nic, děkuji jim.
Letěla jsem společností Wizz Air a navečer jsme byli v Londýně v Lutonu, kde na mě čekala Jana, jak bylo dohodnuté. Nechtěla jsem první vidět rodinu, jak neumím anglicky, tak bych se tam někde složila a Wizz Air by mě zase vezl zpátky a zas by měl určitě zpoždění. Google Maps nás zklamaly a my jsme nejdřív jely k blbýmu baráku. Spletly jsme se o jeden. Tam už na mě čekala jejich mamka a nejmladší synek. Za chvíli přijel i jejich táta a dva další, starší. Vítali jsme se, chviličku si povídali a pak mě nechali jíst spát, protože jsem byla nějaká hotová ze všeho.
Angličani mají všichni sice tři auta, všechno boží, platí si au-pairky, ale šetří na velmi debilním místě a to je TOPENÍ. Mám v pokoji asi 13 stupňů totiž. To zase třeba my máme celej rok v baráku úžasný teplo, nemáme a nikdy nebudeme mít auto, nic nemáme boží a au-pairku nám dělá celej život naše mamka a když nám jsou UŽ 4 roky, staráme se sami o sebe a šlus. V šesti letech jsem si šla uvařit špagety, párky a tak. Oni nevědí v osmi, kde je lednička v kuchyni. Ale tak co už, prostě každej je jinej úplně, nemůžeme mít nic nikomu za zlý. Nám to přijde divný a jim přijde divný, že s nima nevečeřím v devět večer.
BOHUŽEL mají tento týden prázdniny, takže toho mám fakt hodně hodně. Hostující mamka říkala, že příští týden uvidím svůj opravdový režim a že bude mnohem lepší než tento týden, že chápe, že toho mám hodně a tak. Včera jsem měla lekci v autoškole. Jakože jízdy vlevo. A docela pohoda, bavilo mě to. Dneska jsem měla ject s Janou do města, protože potřebuju mikinu a bačkory a šampon a kondicionér a baterku tužkovou a ovocnej čaj a sprcháč a kalhoty a umělý sladidlo a odlakovač na nehty.
Víc vám napíšu, až si stáhnu z iphonu fotky a až se stane něco závratnýho. Momentálně mají prostě prázdniny a já celej den musím být s nejmenším a tak. A příště: LADYBUGS!