Víte, někdy si říkám, jaký by to asi bylo, kdybych všichni moji čtenáři byli třeba v jedné místnosti. Jak by ten počet vypadal a jak vypadáte. Spoustu vás neznám a nevím o vás vlastně nic, protože tady jste 10 let anonymní a hrozně vás to baví :) Myslím si, že okolo 150ti lidí je tak nějak pravidelných, je to dost. Psát pro takovej počet je vlastně dost radost. Ale nejednou už jsem si prostě představila všechny v tý jedný místnosti, jak bych si vás prohlídla a tak, je to zvláštní, že?
V Krkonoších je spousta sněhu. Jako, že fakt hodně, Výš na horách nejsou vidět ani dopravní značky, já včera s mamkou házela ze střechy sníh, protože by se mohla propadnout.
Sněží a děda, co začal vyhazovat střechu a my jsme ji s mamkou doházely :)
Mám takový divný plány. Vůbec o nich nechci zatím psát. Taky jsem dneska udělala perfektní cheesecake s čokoládovou polevou. A zítra si chci k obědu poprvé udělat chinese chicken soup with corn, kterou hrozně miluju a na Míráku ji měli asi za dvacku a úplně luxusní. Ha, čórla jsem Lucii fotku. Ta kukuřice je potopená jaksi. No a přemýšlím, že se naučím víc jídel čínských, protože jak to prostě neskonale miluju, tak je vlastně trapný, že si vařím jen pár jídel dokola. Takže uvidím a třeba bude další čínská polívka brzo. Taky mám originální recept na další jídlo, takže se do toho můžu pustit, fotorecepty budou.
Akorát zítra odpoledne už nemůžu nic moc jíst, ve čtvrtek jdu na jedno vyšetření kontrolní bohužel, budou mě hrozně trápit. A pak se pořádně najím! Kdyby nebyl sníh a mínus deset, šla bych možná už i běhat… počkám, než budu nemocná.
Jezdí nám už v Bukách sedačková lanovka zas, přemejšlím, že udělám po roce snowboard lekci číslo dvě. Ale nevím, jsem trošku lempl a zasekává se mi to pořád do sněhu. A nevím, co mám dělat XDDDDDDDDDDD
Mám poslední dobou nějakej pořád zvláštně sevřenej žaludek…
Tea? :)