Seděla jsem na gauči v obýváku a jedla jsem bramborovou kaši udělanou s opečenou cibulkou, měla plněnou sekanou a F zrovna jel do nemocnice na opíchnutí loktu a v tom okamžiku mě napadlo tohle všechno. Strýc by tu kaši s opečenou cibulkou nejedl, Prďka by nejedla tu plněnou sekanou kvůli vejci, Peťulka kvůli teplé okurce a F hrozně nenávidí injekce, přitom to je takovej drsňák normálně…
… a tak jsem nad tím začala přemýšlet, co vlastně nemám ráda já? Čeho se bojím a z čeho mám úplnou fobii? Hned na začátek vám řeknu, že nenávidím lidi, kteří nic nežerou. Prostě je nenávidím žárem tisíce sluncí. „Jé, ale já nejím špenát a vejce a maso nejím, nejím cibuli, česnek, máslo, koprovou nejím, rajskou nejím, segedín nejím, hrášek a kukuřici nejím…“ prostě NE. Každý má NĚCO, co opravdu nejí, nemůže, zvracel by, ale tohle… radši nic.
Vezmeme si tedy mě. Já úplně opravdu nikdy a nikdy jíst nebudu – SÝR. Všechny sýry. Úplně mě dokáže nasrat, když to někomu řeknu a on na mě, jestli nejím ani eidam. A když řeknu, že ne, tak on vyděšeně, ani mozzarellu??? Ne! Já nejím žádný sýr prostě, nejím eidam, ementál, mozzarellu, chedar, olomoucký tvarůžky, tavený sýry, parmezán, hermelín, nivu, bryndzu, balkánský sýr, kozí sýr, jadel, goudu, takový ty provázky, ani nevím, jak co vypadá. Všechno jsem jíst zkoušela. Nemůžu o něčem říct, že to nensáším, když nevím, jak to chutná a tak jsem hodně sýrů ochutnala, ale dopadlo to vždy stejně, dělá se mi z toho blbě.
Za poslední 2 roky jsem dospěla úplně k tomu, že JÍM Lučinu, cottage sním, ale nechutná mi a ta největší pecka – sním kousek uzené cihly na chlebíčku a na pizze z PIZZA EXPRES. Nejvíc nejhorší by pro mě byl parmezán. Ten by byl horší, než ty olomoucký nebo niva. Někdo na mě jako – ty ani nemůžeš vědět, jak ta pizza dobrá je, když na ní nemáš sýr. Já vím, jak je dobrá i bez sýra, když ho celý život nejím.
A pak jsou věci, které sním, ale třeba je jen nemám moc ráda, ale když to někdo donese, tak co viď. Teď nevím, co přesně to je. Mám ráda játrové věci, ale holá játra nejím, protože mi nepřijde normální jíst vnitřnosti. Takže dršťkovou jím – ale jen tu vodu bez kousků žaludku a játrovou omáčku bez kusů jater. Je to dobrý, fakt moc, ale já nějak nemůžu sníst vnitřnost a nevím proč, ale věřím, že do tří let už mi to půjde, jde to nějak líp a líp k tomu přistupovat.
Dřív jsem nejedla houby, ale začala jsem pomalu s žampionama a teďka je mám ráda, i když mi trošku vadí, jak kloužou (to je jak šíleně tlustý maso). Když jsme u toho – dřív jsem to flusala, okrajovala i kuřecí maso, že z toho skoro nic nezbylo. Teďka už to tak důkladně nedělám a když mám někde menší kus tlustýho už v puse, tak to neflušu, ale rychle polknu.
Jinak jím fakt všechno asi už. Ještě mám teda trošku trauma ze zabíjačky, ale kdyby mi to někdo podstrčil a byl hlad… :) Ale Andrejína třeba nejí tepelně upravenou zeleninu – žádnou a já to moc nechápu, co vlastně jako teda jí XDDDDDDDDD Protože moje jídla tvořej převážně nějak dušenou zeleninu, dávám si ji opéct k masu, no prostě všude mám teplou zeleninu. Samotný holý růžičkový kapusty si uvařím a osmažím a tak.
Nevěřili byste, ale moji dva kamarádi, MUŽI nejí tlusté maso vůbec. Ani kuřecí tlačenku, sekanou, krkovici… jedí jenom okrájená kuřecí prsíčka. Všechno to bílé i v buřtech nebo klobásách flušou někde pryč…
A můj nejlepší kamarád George, který měří 2 metry a je to prostě chlap – ten nemůže ani vidět malýho pavoučka. Zabíjí, utíká, fobie jako prase prostě. Mně ty menší nevaděj, jedinej pavouk, kterej mi fakt vadí a bojím se pak, je POKOUTNÍK DOMÁCÍ nebo HNĚDÝ.
Ano, to jsou ti největší které máme vždycky doma ve vaně nebo co hůř, někde na stěně. U rodičů jich vždycky běhalo hafo. Nevím proč prostě, ale tady jsem se za 3/4 roku nesetkala ani s jedním (ťuk ťuk) a doufám, že ani nesetkám. U rodičů mi táta dával z pokoje tak tři týdně.
Naopak mi absolutně nevadí myši, krysy, potkani – to vidím a můžu za tím běžet a honit to až dokud to nezaběhne někam do díry. Taky mi nevaděj hadi, vždycky lovím slepýše a malé užovky, co na mě útočí <333
Ale berušky nemám ráda, jsou to děvky, vždycky přiletěj, maj ošklivý nožičky, pochčijou vám ruku a zase odletěj…
A pak nějaké ty standardní strachy jako výška třeba. Já a výšky. To dodnes nevím, jestli se bojím nebo ne. Jak kdy, jak a co je zabezpečené. Připadá mi, že přepadávám někam dopředu a tak, ale to má asi každý, ne?
Bojím se, že se stane něco někomu z mé rodiny.
A každé léto se bojím, že mě píchne vosa, včela nebo sršeň. Ale spíš se bojím, že mi zaletí někam za krk nebo pod kraťasy nebo tak a že mě nějaká velká sršní čubka bodne třeba 3x někam, než ji vylovím…
A ne, že bych vás jako chtěla násilně nutit, ale hrozně by mě zajímalo, že ho se bojíte vy. Nebo čeho se všichni bojí a vy ne. A taky, co nejíte, co byste NIKDY nesnědli. Fakt upřímně úplně mě to zajímá, kolikrát se nám tady něco sejde a co je pro všechny mé čtenáře to NEJHORŠÍ! :))) Potěšíte mě tím a můžeme to rozvinou v diskuzi! :)))
UPDATE!
Jsem vám ale nenapsala tu moji nejhorší fobii, kterou jsem si nechávala na konec XDDDDDDD A to bych místo toho možná jedla všechny játra světa v sýrový omáčce. Prostě já vážně nemůžu jít na VÝTĚR Z KRKU! V šestnácti jsem pokopala doktorku a dvě sestřičky a nedostaly mě, hahaha! XDDDDDDDDDDDD