Těmi zbytky nechci, aby si někdo myslel, že ho považuju za zbytek, chápete, žejo :) Někdy se ke mně fotografie dostanou déle, než potřebuju, ale to nevadí, protože si rádi vzpomeneme. Takže kdyby mi někdo nevěřil jako, že jsem na The Roads tančila na pódiu, již mám důkazy XDDDDD. Taky jsem se mimochodem stala velkým fanouškem právě zmíněné kapely. Ta hudba mi úplně vyhovuje do mého života a já, až pojedu za tetou Evou Lilianou do Berlína, si tam splaším cédéčko.
Tahle fotka s Janinou vznikla právě, když jsem běžela z The Roads někam do nonstop stánku za klukama.
A jinak jsem dneska brzo ráno před prací jela do fitka, protože venku pršelo a bylo hnusně, že kromě běhání na pásu si zaposiluju zadek. Už nikdy nejdu na pás. To je tak něco úmornýho, příšernýho šílenýho, že se bojím zimy. Dřív mi to nepřišlo, ale jak jsem čuchla k běhání venku, pěkně ranní vánek a možnost koukání okolo na všechno možný, tak už chci běhat jenom tak. Utíká to milionkrát rychlejc a dobrý je to, že prostě někam doběhnu a musím pak doběhnout ještě zpátky domů a nemůžu si říct, tak končím, jako jsem to udělala dnes na pásu po 35ti minutách. Nikdy víc!
Do středy by vám všem měly přijít poslední balíčky náušnic a oblečení. Kdyby někomu něco nepřišlo, prosím napište. Mám schované všechny podací lístky a všechny zásilky byly pojištěné.
Jsem hrozně ráda, že se začalo zas něco různě dít. Chci, aby bylo všechno v normálu a dělo se něco pořád. Příští víkend jedeme s Lucií (!!!!!! blog) kempovat a vezeme si s sebou šílenou hordu dobrýho jídla a pití, haha. Kdybysme měly obě finanční prostředky, tak máme do konce září ještě takových výmyslů, že bysme to ani nestihly, bohužel, jsme dvě socky.