Mám toho strašně moc co napsat, až se mi skoro nechce to psát. Normálně bych jela do prdele a ne do Prahy a Strakonic, ale díky Lucii a free vstupenkám jsem ject mohla a taky díky F, kterýmu mě bylo líto už.
INTERBEAUTY PRAGUE 2011 bylo velkým zklamáním. Čekaly jsme vzorečky výrobků a spoustu věcí na vyzkoušení. Prodlužování řas třeba mnohem levnější, než byla nabídka a nástřik samoopalovacího krému na tělo co vydrží 10 dní za 280 korun taky nic moc. Člověk by musel mít hodně peněz s sebou i tak, ale když se sejde nezaměstnaný + student, tak moc nepořídí. Ale přesto jsem sehnala absolutně nejlepší věc na světě a to olejíček na kůži okolo nehtů, co používá moje nehtařka a je tak nejlepší, že nevím co napsat už k němu. Kůže se zatáhne během jednoho dne, nejkrásnějc voní a dala jsem za něj šedesát korun.
Jakožto dvěma sockám se nám nejvíc líbil stánek s prošlou kosmetikou za pár korun. Ulovily jsme stíny úplně nejhezčí barvy. Viděla jsem Alici Bendovou live a dvě nějaký fešnblogerky, ale nevím kdo to byl, ale určitě jsem je někdy někde viděla na fešnblogu, takže mám zážitek na celej život úplně!
Ještě, že to bylo všechno spojený na Výstavišti. Protože jme odtamtud utekly a šly na Matějskou pouť, na kterou jsem ukecávala už snad všechny a bála jsem se, že se na ni letos nedostanu. Kdyby nebylo týhle akce, tak bych se ani nedostala.
Nejdřív jsme šly do strašidelnýho domu jedna a ten byl ultratrapnej no. Byla před ním hnusná ošklivá opice co se hýbala v kleci a já jsem se bála, že když se přiblížím, tak udělá něco navíc, než byl její standard. Potom jsme šly do strašidelnýho domu číslo dva, měl starší vozíčky, ale byl o hodně lepší. Protože jsme byly naštvaný z jedničky, ihned u vchodu jsme řekly pánoj, co prodával lístky, jestli tam nemá náhodou nějakou podpultovku. Jakože se chceme fakt bát a v domnění, že tam pustí třeba nějakou skrytou mrtvolu, která tam normálně není kvůli dětem to dopadlo takhle příšerně viz. video XDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
A pak jsme jen kochaly ostatníma atrakcema. A na nic jsme už nešly, ale bylo úžasný teplo a vál takovej speciální vánek, že člověk ani nemusel na nic jít, aby se cejtil šťastně a vesele a hlavně daleko od všech těch chudáků znuděných vlastními životy.
Pak jsme si vzaly těžký tašky a migrovaly jsme mezi Flórou a Andělem, kde jsem si dala strašnou hromadu čínských nudlí s masem a zeleninou, kterou jsem si myslela, že nesním, ale snědla jsem bohužel. Nějak postrádám fotografii, no kde jsou ty časy, kdy jsem si evidovala i vypité čaje ve fotografiích?
Po vydatných nudlích jsme si udělaly výšlap do parku na Andělu, který mi drze připomněl krabicáky, Ivu, Anche a Irenku a Vánočního Slováka Toma, aniž bych chtěla prostě. Zíraly jsme na město a přemejšlely, co je jedna budova a byly jsme úplně trapný.
Nakonec jsme si skočily pro snídani do Tesca a vyrazily na šalinu, která jela do bytu, kde jsme přespaly. Děkuju holkám na plurku za informace z DPP, protože bych to jinak musela složitě hledat sama a ujela by nám první. Na Malostranskym náměstí jsme skočily do Starbucksu kde jsem čekala na Marilyn a na Marietku (XDDDDDDDDD) a mezitím co jsem na ně marně čekala jsme si prohlížely jarní kolekci hrníčků a já jsem se zamilovala a nekoupila jsem si ho…
Druhej den jsme už řádily na TJ. Já jsem domluvila květnové setkání s mým oblíbencem Zmetkem z Planet Tattoo a pak jsme průběžně chodily po kulturáku a koukaly co kdo komu tetuje, jak to pokračuje a chodily jsme ven na kofolu. Najednou v dálce zpozoruji známou tvář, poznala jsem ji snad na 50 metrů v brýlích! My jsme už měly za chvíli odjíždět a tak jsme se viděly asi tak 15 minut, stihla jsem jí ukázat ňůňu a udělaly jsme si fotku + fotku našich hodinek XDDDDDDDD
Okousala jsem kelímek, Lucie mě nutila kouřit její jahodový cigarety, který úplně úžasně voněj a asi začnu teda kouřit jsem se rozhodla. Ty kruhy pod očima = Lucie koukala do noci na televizi a já nespím prostě, dokud to není vypnutý, ale nechtěla jsem jí kazit radost a taky jsem nechtěla být jak jedna její známá a chtěla jsem, aby mě měla ráda XDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD.
Proběhl ještě výlet do Písku, kde Vám Lucie natočila úplně spontánní video, kde mě jakože fotila v autě, já jsem jí dělala unavený smutný pózy a najednou řekla první větu, kterou uslyšíte ve videu a už to jelo… :) Se omlouvám, ale jsem poslední půlrok uťáplá, bojím se lidí a bojím se všeho. Sama bych ani nedokázala natočit videoblog už, takže mám aspoň toto, snad vám tento krátký report udělá radost :)