Bylo nebylo v jedné vesničce na kraji Krkonoš… prostě tady v Bukách, co prej nejsou vesnice ale ňákej městys, ale já tomu budu pořád říkat vesnice, protože to je víc takový BIO a protože pár lidí sere, že mi nevadí žít na vesnici, se toho déjě… hodně. Začnu třeba tím, co nikdo ještě z mých článků asi moc nepochopil a to, proč jsem se stěhovala, kam a s kým.
ČÁST PRVNÍ – JÁ TADY BYDLET NEBUDU!
– Prvního července nám končila smlouva po jednom roce v našem prvním bytě s F. Na čísle 177 jsem už bydlet nechtěla, protože věčnej boj s mravencema, který byli pod parketama majitelky bytu a do mýho jídla a do mých věcí vůbec nelezli, mě už docela sral a to, že ona chtěla, abysme si my platili desinsekci asi každej měsíc za 650 CZK mě sralo ještě víc a proto jsem to nikdy nezaplatila. Ty parekty starý hnusný fakt nejsou moje a kdoví, jak dlouho pod něma jsou. Takže fuck off baby. Věc druhá, ten barák není podřezanej, ten barák je vlhkej a hnusnej a já tam bydlet nehodlala už, protože nám to odspoda plesnivělo. Rohy plesnivěly a opět stálé nákupy Sava proti plísním mi lezly na nervy no… a vůbec, můžu z toho něco chytnout fuj. A v tomhle kraji je v uvozovkách zvykem, že se platí pronájem bytu cca 43 CZK za metr čtverečný. A ne 94 CZK paní domácí. To si dělejte tam někde v Práhe a nazdar!
ČÁST DRUHÁ – HLEDÁME BYT
– Ale kde budeme bydlet miláčku? V Bukách se udělal pěknej barák se spoustou bytů včetně několika mezonetů! Mezonet! Můj malej sen o bytě. Jednou tak větší než náš byt na 177. Zkoušíme, jestli nám tam něco dopadne a čekáme… musíme opustit byt do pátka. Stěhujeme jako blázni, já nestíhám absolutně práci a večer si lehám totálně mrtvá, usínám ještě, než dolehám. K tomu chodím dopoledne do nové práce, kde jsem na zkušební dobu a dávají mi tam čočku jako prase. Hnedka první den jsem volala desítkám lidí ohledně všeho. Druhej den už sháním a ‚kupuju‘ pozemky na FVE! A třetí den na mě mluví šéfová celej den anglicky, abych se procvičila až přijedou zahraniční klienti. Úžasný fakt… jenom jsem kejvala. Potom přijeli dva borci ze stavby a nutili mě s něma ject na víkend na ryby!
ČÁST TŘETÍ – NO JO, ALE KDE BUDEME BYLDET TEĎ?
– Moji rodiče nám poskytli azyl. My máme velkej barák a tak tady byla tak nějak free místnost nebo spíš máme nevadí spát v obýváku, protože můj votec má svůj pokoj místo mýho. Je to tady vymalovaný na oranžovo a je tady samej pokoutník !!! Vítejte fakt. Zrovna na tenhle víkend ještě přijel strýc z Pardubic a strýc a teta z Moravy. O všem už jsem tam nějak napsala v postech minulých.
ČÁST ČTVRTÁ – ROZUZLENÍ
– Chápete jo? Bydlíme u našich, našim to nevadí, čekáme na byt. Pokud nedopadne, budeme hledat jinej. Já mám novou práci dvě, zatím zkušební doba. Zkrácený úvazek 5 hodin denně. Realitní kancelář. Odpoledne normálně práce jedna, Česká pojišťovna.
ČÁST BONUSOVÁ – JAK SE CEJTÍM?
– Popravdě, docela dobře… myslela sem, že od prvního dne to bude hrozný, ale jsem tady nahoře a mám pokoj docela. I na práci mám klid. A ode dneška zase jdu tvrdě do hubnutí. Matka jde taky, takže mám nějakou podporu, která nebude jíst večer guláš XDDDDDDDDDD