Helenka říkala, že mám napsat blog. A já jí říkám, ale Helenko, já nemám o čem napsat, já bych si akorát zase musela stěžovat na práci a plánovat co bude, až budu mít peníze. A ona řekla, no tak si stěžuj klidně.
Takže Helenko, jsem dneska ráno vstala, dala jsem si půlku ananasu a chleba s Lučinou a chvilku jsem pracovala. Před obědem jsem šla na 20 minut na brusle, k obědu jsem měla nějaký nudle od Alnatura s pestem, rajčatovou omáčkou co jsem ti doporučovala a s kukuřicí z plechovky, všechno jsem to smíchala a měla jsem takovou šlichtičku dobrou.
Jinak si stále stěžuju na to, že už měsíc a tejden mi drží váha mezi 60,5kg a 61,5kg a nemůžu se toho zbavit. Tak mám nervy, už jsem měla výbuch toho, že už nebudu cvičit a nic… ale dopadlo to fajn a teďka přidávám brusle a uberu asi někde na večeři… nebo přejdu k anorexii či bulimii rovnou XDDDDDDDD. To bych ani nemohla, protože jídla já se nedokážu a ani nechci vzdát a neumím blejt, takže mám smůlu, i kdybych byla debilní a chtěla bych. Super viď. Jak to máš ty?
Na práci si můžu stěžovat akorát na sebe a na svoji lenost. Teď už si můžu stěžovat na dva. Ale my se prostě nedáme a budeme stíhat i schůzky i domlouvání schůzek a všechno, protože jsme s kolegou dva schopný lidi, umíme si za tejden vydělat tolik peněz, co je tady průměrný plat za měsíc a tak nevidím jako nikde problém, proč bychom neměli mít peníze. Začátky jsou a budou vždycky těžký. Děláme spolu asi dva měsíce a postupně přicházíme na lepší a lepší způsoby práce, lepší motivace a tak vůbec… ale byli jsme dva kokoti a mysleli jsme si, že budeme asi za 14 dní milionáři nebo nevím, co jsme si mysleli…
Jak to mám doma, o tom nemá smysl hovořit. Já nechávám všemu volnej průběh už a snažím se nic neřešit víš, ono to tak bude lepší.
Chci toho hrozně moc najednou a pořád mi nedochází, že první práce a pak zábava. A mělo by mi dojít, že čím víc práce, tím víc tý zábavy bude, ale jsem ještě taková maličká a nějak mi nedochází celej svět Helenko, je to děs. Někdy si i tom popovídáme u piva jo?
Musím tady zvládat tu práci, ty situace co tady jsou, myslet na ostatní, co mají taky problémy a jednou se z toho zhroutím… ale stejně mi přijde, že toho dělám málo, tak kde je chyba? Nevíš?
V hlavě se mi už rýsuje moje vlastní doména, zase a opět. S WordPressem teda konečně. Už konečně a navždy, všechno dohromady u sebe… třikrát hurá.
A protože jsi chtěla moji fotku dneska, tak jsem speciálně pro tebe udělala snapa z webkamery, abys měla co nejvíc aktuální. Tak ahoj :)
