Víte, jak jsem se s mým současným boyfriendem seznámila, to nevím. Tak nějak to byl můj friend. Byl to někdo, za kým sem mohla dycky přijít do hospody, kdo si semnou povídal, kdo se mi časem svěřil, kdo mě chápal a kdo se mě zastal, když mi někdo řek, že se zase tvářím jako prdel, protože on se tváří pořád taky tak. Bla bla bla bla bla bla a tak jsme spolu začali bejt. Nechtěli jsme se do sebe zamilovat, chtěli jsme bejt kamarádi. Myslela jsem si, že takovej člověk, jako je on se ani nezamiluje. Navíc měl tři roky přítelkyni a i když říkal, že jim to spolu už nejde, nevypadlo to, že by se hrnul do rozchodu. Ale jen proto, aby jí neublížil. Takže aby neublížil někomu jinýmu, byl by on sám nešťastnej. Sama jsem v tomhle taky byla, ale na tohle musíte bejt vždycky sobec. Musíte, protože trápíte sami sebe aby byl druhej šťastnej. To je fakt děs.
Já jsem nikdy nebyla moc na romantiku. Občas se mi líbí, když chlap udělá něco hezkýho, co potěší, ale abych si potrpěla na večeři při svíčkách a chtěla, aby mě tam držel celou dobu za ruku, na to nejsem. Možná k nějakýmu výročí nebo jednou za rok ta svíčka na stole by byla fajn, ale jinak mi romantika nic moc neříká. Já jsem koukala asi od svých 11ti let tajně na porno a moc romantiky tam nikdy nebylo. Ale třeba včerejšek. První květen je taková tradice, prostě se holka políbí pod třešní a všichni jsou spokojení. Filip, jak se ten můj jmenuje, mi stačil vysvětlit už hodně věcí. Že Valentýn neexistuje, že neexistuje ani první květen a že ‚mu může políbit prdel nějaká posraná vyjebaná třešeň, kvůli který se teďka zbytečně hádáme‘. Mám menstruaci víte a hrozně jsem si vzala, že poprvé v životě nebudu políbená pod třešní na prvního máje. Smutné ženy, které mají sé přítele daleko bych víc rozesmutnila já. Já, která ho má doma a třešně všude v okolí. Ano, přiznám se, plakala jsem a do půlnoci jsem vzhůru čekala, jestli nepůjdeme. Nejsem taková, abych někoho NUTILA do něčeho. Pokud s tím člověk nepřijde sám, nikdy, nikdy se toho nebudu doprošovat. A tak věta ‚tak pojď pod tu zkurvenou debilní třeseň a já ti tam dám posranou pusu abys držela hubu‘ mě ven nedostane, jako by asi nedostala nikoho, i když některý blbky by stejně asi šly. Tak jsem si řekla, že si to asi takhle zasloužím prostě a už jsem na to dneska zapomněla. On dneska řekl, že je nejvíc nejhorší chlap na světě a že sám neví, proč to nemůže jednou za rok udělat, že mu za to nadávaly všechny jeho, že chápe, že mě to včera mrzelo, ale že ho to prostě NENAPADNE. Že má říct, že ‚jedeme pojď‘. Si pamatuju, jak říkal a vztekal se, že bejvalá ZASE chce na večeři. A jak to říkala. ‚Pozveš mě zejtra na večeři?‘ Tak to pardón, ale wtf. Budeme spolu rok, na večeři jsme nikdy nebyli, v kině jsme nikdy nebyli, nikde jsme nikdy nebyli. Ale nikdy si o to neřeknu. Pak je hloupý no, když mě zvou kolegové a kamarádi na večeře a obědy a tak. Ale pokud Filip takovej prostě není, já s tím nic dělat nebudu. Tak takovej prostě není. Tak si na to holka za chvilku už zvykneš přeci. ‚Já si na to zvyknu, neboj.‘ ‚Já nechci, aby sis zvykala na to, já sám nechci bejt takovej…‘ vytáhne ze skříňky třešňovej kompot, dá nám ho nad hlavu, dá mi pusu ‚tak a neuschneš‘.