Všechno, úplně všechno. Nesnášim, že nemám žádný peníze a že nemůžu mít ani oslavu narozenin, na kterou se každej rok děsně těšim. Úplně sme s tátou vždycky stavěli takovej ten bílej altánek na zahradě a pak se tam kalilo až do tý doby, než jsme tam s Prďkou zbyly samy dvě a nepřijeli tam policajti. A já to letos mít NEBUDU. Nebudu mít nic, úplně hrozný hrozný strašný narozeniny mít budu a chci brečet jenom. Od rodičů taky nic nedostanu, nevím proč. Včera mi Mom zaplatila nehty (potřebovala jsem kvůli práci) a řekla ‚tak jsme s narozeninama vyřízený ne?‘ a s F to je zase naopak. On mi chce něco dát, ale oba víme, že tady je jenom jeden plat a že nemáme absolutně žádný peníze, tak ho prosím, že nic nechci prostě. Jdu někam zas brečet a trápit se úplně všim a říkat že nic z tohodle nechci.