Určitě jste se hrozně těšili na další depresivní článek. Moje narozeniny proběhly v docela poklidném duchu rodinném, nedostala jsem nic co jsem chtěla, ale stejně jsem byla ráda. Děda a babička mi dali finanční prostředky pro budoucí koupi nového fotoaparátu, muž mi dal v červenci pětidenní dovolenou v Londýně a rodiče byli velmi tajemní a nakonec mi dali melounovou milku, která mi stejně nechutná. Čekala jsem před domem obrovský dárek s mašlí na LPG, ale nic takovýho se nekonalo, takže jsem byla akorát nasraná a dodnes hledám po domě a po zahradě nějaký skrytý dárek, no nejsem parchant nevděčnej?
Moje deprese jsem se za ty dva týdny naučila víceméně ovládat. To znamená, že na to dokážu zapomenout a bavit se s lidma. Ale potom, když jsem chvíli někde sama a mám čas přemejšlet, je to zase všechno zpátky a ještě horší. Nejhorší stavy mám ráno a večer před spaním. Nemůžu se soustředit.
Byla jsem minulý týden nemocná. Měla jsem horečky a ležela jsem s Coldrexem v posteli. V pátek se mi udělalo líp a tak mě muž v sobotu večer pozval do restaurace na večeři. Dala jsem si boloňský špagety BEZ SÝRA, protože ve Slunci je měli vždycky luxusní. BEZ SÝRA jsem zdůraznila při objednávce dvakrát, jako to dělám vždycky a všude už 20 let. To jídlo trvalo hodinu a když mi ho milá paní přinesla, byla na něm hromada nastrouhanýho sýra. Takže jsem jídlo vrátila, že to chci tak, jak jsem měla objednáno. No co udělali? Sýr zamíchali do špaget a nalili na to novou omáčku a mysleli si, že to nepoznám, když ho nejím celej život XDDDDDDDD OMG. Takže znova jsem volala paní servírku. Ta mi přísahala na životy vlastní rodiny a kuchaře, že tam není sýr, tak jsem jí řekla, jestli jsem blbá nebo jak. Nabrala jsem špagety a mezi nima se táhnul všude samej sýr. Muž už měl snědeno, já neměla jídlo, nestihla jsem říct, že UŽ NIC NECHCI, odešla a donesla mi za 20 minut nový špagety. Už jsem je fakt nechtěla, ale muž by to stejně zaplatil, takže jsem to snědla.
Když jsem se v neděli ráno probudila, tak první co jsem udělala bylo, že jsem letěla na záchod a začala jsem strašně zvracet špagety s bílou pěnou. (Sorry za to popisování :)) Lehla jsem si do obýváku na gauč s belíkem u hlavy a zvracela jsem úplně pravidelně každou půl hodinu až do 22.00 v noci. Ten kuchař s paní servírkou museli bejt asi hodně nasraný, když se rozhodli mi dát něco do jídla. No jo, to je život, já jsem jim za to v úterý taky něco pěknýho udělala (Užijte si ty kontroly) a každopádně budu restauraci Slunce v Horním Maršově pouze nedoporučovat s tímto příběhem.
Každopádně i děkuju, protože od tý neděle mě bolí dodnes žaludek a nemůžu do sebe dostat skoro žádný jídlo. Měla jsem od tý doby dvě housky s kuřecí šunkou a čínskou polívku a protože jsem skoro nic nejedla ani minulý týden kvůli horečkám a nevolnosti, shodila jsem šest kilo XDDD Samozřejmě až mi bude dobře a přijde na řadu moje oblíbený přejídání v deset večer, tak to zase naberu, ale mít na váze zase pětku místo šestky na začátku čísla je krásné, haha.
Ve škole pořád stejný. Furt to samý jako v minulým zápisu. A já ještě nemám sešity. Každej je má jenom já ne. A měla bych si je pořídit, protože v matematice máme popsaných 5 stránek a v peněžních službách už asi dvacet. Zase to nedopíšu, zase to nebudu mít, jako každej rok. Dneska jedu nakupovat, takže si je pořídím. Taky jedu s Čárlím na veterinu na zuby, s chudákem.
Takže celkový shrnutí mýho života: Nic nemám, jsem chudák a hrozně mě bolí žaludek. Toť dneska vše :)