Browsing Category

The London Life

Life & Stories, The London Life, United Kingdom Life

Návod, jak si sbalit kufr za 7 minut a zdrhnout co největší rychlostí někam pryč

19/05/2014

Některý věci prostě nejdou překousnout a nefungujou. Byla jsem ráda, když jsem na gumtree konečně našla rodinu, která se mi zdála být v pohodě, jedna jediná malá holčička vypadající jak andílek, těšila jsem se hodně, že budu mít čas na jedno dítě víc, než na víc, že si budeme v klidu kreslit, malovat a že ji naučím spoustu věcí kreativních a tak, ale nějak to nevyšlo.

Paní mi volala na český číslo, to jsem vám psala už dávno. Nakonec po třech telefonátech a jednom Skypu s videem jsme se dohodly, že ano, přijedu. Všechno mi docela vyhovovalo, sice jsem se v popisu práce, kterej mi byl poslán strašně divila tomu, že se malá bude muset mazat krémy 4x denně, ale myslela jsem třeba, že má suchý obličej nebo ruce.

Protože nemám moc sílu psát věci znovu, zkopíruju vám sem část toho, co jsem psala nejbližším. Část proto, že tam je věc, kterou asi ani nechci zveřejňovat, i když tam nejsou jména. Prostě se tam žilo v nějakým záhadným panickým strachu, když někdo zazvonil a nevědělo se, kdo to je. Jako, že si to ani neumíte představit…

„Nevím, no. Nikdy jsem nic takovýho nezažila a neviděla a neslyšela, tak vůbec nevím, kde mám začít. Tak možná tím, že naše paní, říkejme jí Z. je asi nemocná takovou tou nemocí, jak všude máte extrémní čistotu. To si ale fakt nedovedete představit v praxi. Určitě zapomenu napsat milion věcí, protože se mi chce spát už a nevzpomenu si na všechny.

Máme doma housekeeperku (HK), která chodí v deset dopoledne a odchází v devět večer a úplně celej den dokola jen vytírá barák a utírá prach a meje dokola všechny talíře a příbory a hrnce, který jsou čistý ve skříňkách, uklizený suchý. Pořád jen prostě dokola celej ten den tohle dělá. Už tohle mi přijde fakt jako extrém, takže NECHÁPU co dělá ta profi uklízečka, která chodí na celej den v sobotu… nechápu prostě, co dělá. Prostě to asi zase udělá znova. Nevím.

Naše lednice se rovná jeden velkej alobal. Všechno co se otevře, načne, kousy ovoce, zeleniny musí být důkladně zabalený v alobalu. Všechno je v alobalu, nevím prostě co je co ani. A proč? Protože pokud se to nezabalí, tak se to kontaminuje a bude to jedovatý. BEZ PRDELE. Máme doma asi 50 balíků alobalu, aby nedošel náhodou. A nesmí tam bejt škvírka. Už jsem dostala zjeba. Kromě lednice teda jsou takhle zabalený rozbalený sušenky, čipsy… všechno.

Každej má svý nádobí a nesmí se míchat a nesmí nikdo použít nádobí nikoho jinýho, protože by se to mohlo taky kontaminovat. Kdo sáhne malé, říkejme jí M. na nádobí, tak to musí znovu umýt, protože by se M. otrávila. Na každý nádobí je jedna houbička, M. houbička je bílá a pokud by někdo omylem umyl tou houbičkou svoji lžičku, ta houbička se musí vyhodit. Ano, máme zase asi 10 balíčků všech houbiček.

M. a Z. mají svoji konvici na vodu, nesmím ji použít, můžu ji jen 2x denně speciálně čistit. Ta voda není na pití, ale na mytí M. a čaj Z. ony můžou pít zásadvě jenom balený EVIAN (pro ty, co neví, je to jedna z nejdražších balených vod na světě) a já nechápu, že se M. nemeje Evianem. Zkusím navrhnout, že bych ohřívala Evian spíš.

Ehm, když jsme u mytí M. tak se nesmí koupat. Voda ve vaně, nepřevařená by ji mohla kontaminovat a já když jsem viděla, jak se M. meje, tak jsem zůstala s otevřenou hubou čumět. Jsem nechápala. Dělá se to 4x denně, spíš 5x. Celá M. se vezme, připraví se na postel plno různých krémů, od epadermu, vazelíny, krémů proti ekzému (kterej nemá, je to prej prevence…) a další dva a tou převařenou vodou v plno různých mističkách na různý části těla se meje plno žínkama a otírá se ručníčkama, taky každý na jinou část děla. Pipina se jí meje, tak, že se jí chudince úplně rozevře a umeje až kam to jde… to samý zadek. Strká se jí prst v ručníku do zadku, protože tam můžou bejt zbytky hovínek, musej se vyndat. O čištění nosu a dávání jí 4x denně do něj zbytečně spreje mluvit nebudu, o uších taky ne. Pokaždý se dává nový oblečení. Takže má 5x nový oblečení denně. Taky se pokaždý krémuje těma 5ti krémama, úplně celá, včetně genitálií taky. Čistí se nehty důkladně hodně, kromě toho, že se jí vyčistí zuby, tak se vezme plína látková a ještě se jí prstem vyčistí tím celá pusa až dozadu a hlavně jazyk.

Nesmí stoupnout na zem bez ponožky, protože by ji to mohlo otrávit prostě. Nesmí prostě. Potom se všechny ty mističky musí umýt vařící vodou jarem, pak znova antibakteriálním prostředkem. I ty krémy a sprej se musí omýt.

Kromě toho ona nespí ve svým pokoji, ale u mámy v posteli, táta spí jinde v pokoji, maká v noci, a já musím každej den přinýst a odnýst matraci, dát ji vedle postele a obložit polštářema ve speciálním pořadí, kdyby náhodou spadla z postele. Potom přinýst a odnýst zvlhčovače vzduchu, který ráno musím zase (nechápu proč) umýt antibakteriálníma věcma, jsou úplně čistý a suchý, btw prostě.

Šla jsem si vyprat hadry, došly mi čistý, jak jsem furt od krémů mastná, jak ji mažu. Nemohla jsem. Prej jedinej den, kdy mi dovolí prát, je sobota brzo ráno. Po každým praní se naprázdno umeje pračka praním a tam, jak sypete prášek, to se musí celý vyndat, antibakteriálním přípravkem umýt a osušit a dát zpět. Pak ta pračka se nesmí 24 hodin použít, ale musí schnout, takže nemůžu si prát, protože M. hadry se perou 2x – 3x týdně. Nesmím si pověsit svoje vypraný oblečení na jejich sušák, abych je nenakazila.

Dneska jsem si zaprasila triko oblíbený rajčetem, letěla jsem to odmočit do belíku. Jenže jsem dostala zjeba. To je M. belík… Já jsem hodně čistotnej člověk, fakt. Se meju doma 2x – 3x denně úplně taky zbytečně, protože sedím celej den u PC, ale mám ráda bejt fresh. Řeknu vám, 3 dny jsem se tady nemyla a nejsem špinavá. Jen taky spodek a podpaží ubrouskama dětskýma a prostě jsem úplně furt nejvíc čistá na světě. Potřebuju mít nějakou imunitu a nechci mít ekzém a tak, tak se tady nemůžu mejt. Můžu tady jíst ze země, z hajzlu možná můžu jíst. Všechno je postříkaný sprejema, pořád mytý.

Bydlíme v přísně hlídaným areálu opoloceným, policí hlídaným a security, kde je pár baráků, brána, kde nás pouštěj ven a dovnitř a kontrolujou přesně, kdo je v autě. Nesmím mít návštěvu ani v areálu, natož v domě. Pán bydlí v přístřeší kdesi, kam nesmím prej nikdy vejít. Všechno, co se trošku použije, se musí prostě extrémně omýt a postříkat, nikde nesmí být bakterie. Malá je nemocná, prej často, proč asi ty vole.“

Já jsem prostě na tyhle věci asi moc stará už, aby mi někdo říkal, kdy si můžu a nemůžu prát věci a tak. Byla bych u nich věčně smutná a ve stresu a já strašně chci nemít stres. Mi nevadí, že bych makala takhle hodně a lítala, ale tyhle věci okolo prostě… nezvykla bych si a způsobovalo by mi to fakt takovej vnitřní neklid. Jsem člověk, kterej miluje pohodu a žít fajn život, dělat co ho baví, rozumět si s lidma, kteří jsou hodně blízko. Tohle prostě ne. Nechci žít v takovým domě. Přitom Z. byla docela fakt fajn ženská, jsem ji měla ráda.

Poslední dny, který jsem tam trávila, jsem chodila do postele před dvanáctou večer, malá chodila spát strašně pozdě (pro ně to bylo úplně normální) a já jsem ještě měla nějaký věci dole v kuchyni třeba udělat nebo tak. Já jsem ve čtyřech letech musela po večerníčku okamžitě jít spát. Možná ještě v sedmi jsem musela! Nelíbí se mi takovýhle zvyky. Pak malá strašně přestala poslouchat a byla hnusná na mě i na HK. Mi řekla, ať si sbalím kufr a jdu zpátky do Český republiky a že ona si může dělat co chce a ne, co jí řeknu a tak. Já jsem měla prostě plnit nějaký odpolední úkoly s ní, paní na nás koukala z práce ještě celou dobu kamerou v domě, co děláme, co říkáme. A malá prostě, že nemusí mě poslouchat a tak. Takže jsme nic nestihly tím pádem, až večer přijela paní, tak jsme to doháněly a tak se chodilo spát pozdějc. Já jsem musela ale ráno vstávat brzo a dělat paní její oběd do práce a proteinový shake, aby měla po svým cvičení. Mýt tu konvici pro malou a tak.

Paní, že mi nedá klíče od domu, prostě… nedá. Říkala, že bude o víkendech doma a vždycky mě pustí. Ale jakmile jsem jela na víkend pryč, tak mi psala, že pokud nepřijedu domů buď před jednou odpoledne nebo pak až po devátý večer, že nikdo nebude doma a nedostanu se domů. Napsala mi to na e-mail, když jsem ji říkala, že nemám internet v mobilu. Prostě takový zbytečný stresy dělat lidem, to nikdy nepochopím. Fakt nikdy.

Ve středu jsem šla za paní a řekla jsem jí, že u nich nejsem happy a že bych byla ráda, kdyby si našla někoho jiného, ale že pokud chce, že zůstanu do tý doby, než někdo jiný přijde. Ona říkala, že ok, že stejně prý volala na moje recenze a že tam byla jedna velmi špatná…

ANO VÁŽENÍ PŘÁTELÉ. PANÍ SARA, U KTERÝ JSEM PRACOVALA SKORO DVA ROKY, CELÝ PRÁZDNINY TRÁVILA S PATRIKEM ANIŽ BYCH DOSTALA VÍC PENĚZ ZA TO, ŽE PRACUJU DVAKRÁT VÍC HODIN, NEŽ MÁME DOHODNUTO, ŽE MĚ KATIE V NOCI BUDILA VE DVANÁCT, JESTLI BYCH JI NEODVEZLA NĚKAM, ŽE JSEM TAM DĚLALA DEBILA VŠEM, TAK PANÍ SARA POVĚDĚLA NOVÉ PANÍ, ŽE JSEM VĚČNĚ UNAVENÁ A VĚČNĚ NEMOCNÁ.

A proč? Protože jsem o víkendech nechtěla utrácet peníze, protože jsem chtěla koukat na filmy a seriály a nechtěla jsem jim rušit víkend, když byla úplně celý týden i přes noc pryč. Ona mi pořád říkala, proč celý víkend spím a já jsem jí furt říkala, že nespím ale vůbec přece. Byla jsem tam nejmíň nemocná za celej život, jednou, když jsem měla střevní chřipku a nemohla jsem se ráno postavit na nohy, tak bohužel zrovna ten den byla doma a viděla, že nemůžu pracovat. Tohle je vděk<3

A tak jsme se s paní dohodly, že najde někoho jinýho. Bohužel druhý den malá byla tak vzteklá a tak neposlouchala a byla tak hnusná na nás s HK, že jsem úplně šílela z toho. Vygradovalo to, když jsem vzala telefon, že zavolám paní, že tohle prostě nepůjde, ona mi ten telefon vzala z ruky, začala mě s ním mlátit a pak s ním třískla o zeď. Šla jsem pro něj ještě v klidu, ale zase ho vzala a hodila mi ho do ksichtu a ječela a pěstičkama mě mlátila do břicha, abych nevolala mámě. Tak to jsem se vážení přátelé nadechla, řekla jsem velmi nahlas: MÁM TOHO DOST TADY a za celých 7 minut jsem si sbalila (naházela jsem tam úplně brutálně všechno) kufr, snesla těch 30kg po schodech, tam stála HK, zamkla mi dveře, postavila se před ně, řekla, že nikam nejdu jako, že tam jede už paní, držela mě, já jsem na ní křičela, že jestli mě okamžitě nepustí, že zavolám policii, nakonec jsem odemkla a s tím kufrem, kterýmu nejedou kolečka jsem utíkala 1,2 kilometru na vlak na London Bridge.

Tak jenom abyste věděli, že už u nich nejsem, že jsem to vzdala po 11ti dnech a že nikdy nebudu nikde, kde nebudu spokojená a v pohodě, protože o tom život není. Hodně holek tvrdí, že dělat au-pair nebo nanny je zkouška, co všechno vydržíte. Možná jo, ale to je samo o sobě, vůbec nepotřebujete, aby vám někdo ničil život zbytečnýma vymyšlenýma věcma, alobalem nebo divným mytím, který nechcete dělat. Je toho ještě asi milion, co tam bylo, ale strašně se mi to nechce psát. Třeba to, že jediná naše malá si nesměla hrát nikde sama v parku nebo v indoor centru pro děti. Trapně jsme já nebo HK musely všechno dělat s ní, všude s ní lézt, nesměly ji spustit z očí nikdy. Jakmile se někomu ztratila z dohledu, byl průser.

Prostě ne. A pokud i vy jste někde, kde jste nešťastní a nemusí to být jen au-pair, prosímvás, lidi, važte si sami sebe, mějte se rádi, chtějte pro sebe klid a dobrou náladu a vypadněte odtamtud!