Nevím, kdy jako dostanu rozum.
Nevím ani, jestli ho chci dostat vlastně, se hrozně necejtím na 24.
Mám velký štěstí, jsem hrozně rychlej zamilovávač i odmilovávač.
„On fakt není schopnej lásky, hele… ničeho takovýho.“
Spala jsem v pondělí unavená v mojí posteli a najednou se rozrazily dveře.
„Heyy Natalie!“
„WHAT THE FUCK ARE YOU DOING HERE?“
„Jsem ti říkal, že tě chci vidět znova.“
„Po 54875 letech?“
„To nebylo tak dlouho…“
„Jo, bylo…“
Leží vedle mě, bere mě za ruku a pomalu proplejtá jeho prsty mezi ty mý…
Nicméně… nebude už žádný příště…
Nejsem someone.
Nemůžu.
„Neuhodneš, co se stalo…“
„X ti vyznal lásku?“
„Je tady…“
„NENE!!!! Fotku nebo nevěřim!“
Ještě, že jsem rychlej odmilovávač.
Jdu v sobotu poznat nějaký nový lidi úplně, těhlech už bylo dost.
Jdu je poznat až… potom.
„Nikdy bych neřekla, že on dokáže udělat co teďka udělal…“
„To já taky ne po tom, cos mi včera ještě říkala…“
Tenhle layout je přechodnej, jen jsem chtěla napsat a do tamtoho jsem už nemohla.
Mám novej extra job za babies, lepší.
Katie našla moje vajíčka a řekla jen „You must be a very sad person…„
Lidi, je duben.
Prostě už je duben a já sem nezačala nic, co sem chtěla začít od ledna.
Tragéd again.