Včera ráno mi bohužel nikdo neřekl, že se zase nejde do školy. Nepochopila jsem teda proč, když jsem v šest ráno vylezla z pokoje, začala dělat oběd do školy a sobě snídani. Když jsem šla o půl sedmý budit naši princeznu, tak se na mě panímáma podívala (koukala na mě celou dobu dělaní toho obědu a snídaně) a řekla, ať ji jako laskavě nebudím, že nejde do školy. Už se nad tím ani nepozastavuju, neptám se a neprotestuju, v duchu si řeknu několik vět a jdu dělat něco jinýho. Měla jsem teda hodinu a půl čas, než jsem měla ject do mojí práce navíc. Co dělat takhle ráno, no. Tak jsem se poprvý v životě hezky učesala a namalovala na tři hodiny žehlení a dvě hodiny luxování a vytírání.
A tak jsem žehlila krásná a upravená a najednou někdo zaťukal na dveře. Otevřu a ztuhnu.
Boží, krásnej, nádhernej nejvíc sexy muž světa v krásný košili stojí ve dveřích s kufříčkem s nářadím a já ze sebe nevypravím nic, protože mi hlavou lítá asi tak milion nápadů, co by se s takovým mužem dalo dělat.
„Ehm, dobrý den, koukám, že vám asi nikdo neřekl, že přijdu…“
„Dobrý den, neřekl, no…“
„Já tady mám opravit topení, paní domu ale říkala, ať přijdu brzo, že tady budete a otevřete mi…“
„Jo, tak pojďte klidně dál…“
V Anglii si všude všichni chodí jak chtějí, všichni nechávají klíče úplně cizím lidem a je to úplně normální. Usmívá se na mě, já musim bejt úplně naprosto rudá a cejtim se trapně, protože si na uklízení beru takový starý černý legíny, který už chátraj a jsou docela průhledný, no.
A nemůžu ani žehlit. Proč doprdele, nosí instalatér pěkný tmavý džíny, boty a košili na opravu topení? A proč musí vypadat jak vypadá? A proč musí mít tak boží nádhernej hlas? Bohužel musím jít do ložnice pro ramínka na košile, musím jít kolem něj. Tak jdu, stáhla jsem tílko asi tak do půlky zadku, protože prostě mám doprdele průhledný legíny! Ještě, že jsem neporušila moji hlavní zásadu nosit jenom černý krajkový kalhotky, bože díky, díky, díky.
Blížím se k onomu topení na chodbě u kterýho je skrčený. Přestane se v tom šťourat, napřímí se, kouká se na mě, spiklenecky se usměje, já taky, no, ještě, že jsem se učesala a namalovala, jinak nevím, na co bych ty košile věšela. Zezadu cejtím, že se pořád dívá, jak jdu.
Týdny, dlouhý týdny bez sexu.
Košile, ta košile.
Ten hlas.
Penis, má penis!
A ruce a tak.
A tak dál.
A já musím jít zpátky přes celej barák okolo něj.
Prostě až půjdu okolo tebe, tak mě chyť, švihni se mnou o zeď, sundej mi ty debilní průhledný legíny spolu s těma kalhotkama a… udělej to. Rychle a intenzivně a pak se zas šťourej v tom topení klidně až do večera.
Tak jdu zase okolo, stojí a telefonuje a zase se na mě usměje způsobem, jež ve mně vyvolává představy ještě horší. Jdu žehlit a snažím se myslet na velikonoční králíčky na louce (a jak my na tu louku přijdeme), na cestu klem světa (s nim!!!!), na všechno možný. A zmírám. A teď dožehlím povlečení a musím jít povléct a zase musím okolo něj. A furt telefonuje, nic neříká, poslouchá a dívá se na mě způsobem takovým, že zná moji story o zdi.
No! Tak šup! Chytni mě, až půjdu okolo. Já nemůžu přece, co já vim, jestli seš ženatej a věrnej nebo jestli takhle koukáš standardně a když něco udělám, tak začneš křičet a dáš mi ránu pěstí a já budu místo vertikálně nalepená na něčem horizontálně, což by taky nebylo špatný, ale asi ne po ráně pěstí.
Nechytil mě.
Proč taky by mě chytal, když když za:
a) může být věrný a ženatý (ale to by na mě teda neměl sexuchtivě čumět!)
b) si to může taky špatně vyložit a říká si něco jako Oh ty malá, co na mě tak koukáš! (ale to by na mě teda neměl sexuchtivě čumět!)
c) je všude v televizi a v novinách samý znásilnění
d) je všude v televizi a v novinách samý znásilnění a ti muži se brání tím, že ona to chtěla!
e, f, g, h, ch, i, j, k!
A teď se nikdy v životě nedozvím, jestli to byl všechno omyl nebo jestli dva lidi chtěli mít v prázdným domě sex a neměli, protože jednomu v mozku šrotovalo chyť mě a svlíkni mě, já to nemůžu udělat, protože se bojím, že nechceš a druhýmu v mozku šrotovalo, že chytil bych ji teď a vojel bych ji, ale co když mi dá ránu pěstí a zavolá policii, protože třeba nechce!
Život.