Nyní se dostáváme k pozitivním chvílím s Bárb a Póleem. V pátek jsem musela pracovat, ale pak večer jsme měli na celej víkend dům jenom pro sebe. Pořád jsme nikam nějak nespěchali, chtěli klid, tak měli relativně klid. Kdo jede za mnou, tak musí, prostě musí ject rovnou i na Stonehenge, protože ho máme za barákem prostě. 20 minut autem maximálně, pokud ovšem nepotkáte brutální kolonu ještě před Amesbury a nejedete 4 míle celé dvě hodiny. Bárb musela čůrat na dálnici, tak si to představte. Tam to bylo celý předělaný, já jsem poslušně čekala na parkovišti, protože jsem tam byla už dvakrát, tak se mi nechtěl platit vstup. Naštěstí to měli hodně rychle, takže jsme se vyhnuli mýmu nasranýmu ksichtu a bylo nám fajn! Pak jsme se snad dvě hodiny bavili anglicky s indickým akcentem a pořád jsme u toho brečeli smíchy. Pak už jsme mluvili indickým akcentem prostě úplně furt XDDDDDD Nakoupili jsme v Tescu zásoby jídla a pití na celej pobyt a já si koupila flašku Jima Beama s tím, že ji tady budu mít celej tejden a budu si ji postupně popíjet, ehm, proč jsem byla tak naivní.Bárb nešlo platit kartou, nevěděli jsme proč, zkoušela to podruhý, ale pak tam už nebyl dostatek peněz, takže jsem to vzala na svoji kartu a doma jsme zjistili, že máme obě odečtené platby. Druhý den jsme to šli všichni řešit na informace a jak jsme se furt bavili jenom indickým přízvukem, tak na to Bárb zapomněla a řekla prostě jenom: „Nou recýd from dys“ a ukázala na tu mašinku XDDDDDD Možná dobře, protože doma jsme ještě říkali, že from dys mašýn XDDDDDD No co vám budu podívat, málem jsme tam umřeli všichni. Já jsem si nemohla zaboha vzpomenout v tom stresu na slovo vytáhnout a řekla jsem nejdřív gejv a pak bring, takže si všichni mysleli, že jsme největší kreténi na světě XDDDDD
„Tak co ty Samotáři?“
„Co je?“
„Ale ne ty, ty vole!“
„No Velkej Vůz ne? Prostě… Big Vehicle!“
Vyprávím, jak mám level angličtiny A1 a zrovna do toho se pan B na něco ptal a já jsem mu nějak asi rychlejc odpověděla a Pól: „Ty vole, ty máš tak C10, on se tě na něco zeptá a ty prostě yeeeah, yes, well…“
Po vyhazovacím incidentu, který si můžete přečíst v minulým příspěvku jsme jely s Bárb do města, kde jsme strávily asi 45 minut v drogerii, potkala jsem luxusní rtěnky, ale nekoupila jsem si je, protože počkám, až mi dojde BOBÍK a sehnala jsem ty dvě Catrice. Nakonec jsem v TOPSHOPU uviděla úplně moje vysněný boty, který chci asi tak 3/4 roku. Ony nejsou úplně pěkný, že by byly pěkný, když stojej takhle ve vitrínce, ale prostě když je nazujete a tak, tak to jsou přesně ty boty. Fakt jsem úplně extrémně zamilovaná do nich. Hnedka jsem si je pak vzala a furt v nich chodila a jsem totálně bez puchýře, ani chvíli mě nebolely nohy nebo tak. Ani trošku nikde nikde netlačily, ani náznak<333
Takový boty, kdyby byly všechny na světě, tak by panoval celosvětový mír, věřte mi.
Zprvu se jim to nelíbilo, ale potom uznali, že je to nejlepší prostě!
Drbání zvířátek XDDDDD
My, lidé.
Winchester bitchez :)
Fashionblog ochutnávka prej, víc bude mít asi Bárb :) Poprvé v životě prostě mi někdo řekl takhle ve městě, že pojď, tak uděláme taky fashionfotky. Musím říct, že jsem si to prostě těch 10 minut docela užila, ale představila jsem si to dělat často a umřela bych asi. Za prvý prostě nechápu, kde někdo bere lidi, kteří je fotěj (???) a za druhý bych nevěděla už podruhý, jaký jiný pózy mám dělat. A za třetí by mě nebavilo si furt kupovat nový hadry XDDDDDDDDDDD
Jude u nás byla asi jen dvě hodiny, ráno od čtyř do šesti. Všude ale ráno byly větve na silnici a potkala jsem i spadlý strom, že jsem musela ject úplně jinou cestou do jobu. Namohla jsem si pravou ruku a nemůžu s ní hýbat. Ve čtvrtek možná pojedu na otočku do Londýna. Úplně ale. Jedna paní u který žehlím mě poprosila, jestli bych nevzala její děti do Londýna, tam je nepředala někomu a zas nejela zpátky. Whatever, viď.
Strom a mobil v poli.
Jsme strašně běhali se psem po poli dneska, strašný sprinty a blbosti a doma zjistím, že v kapse mám jen jeden mobil. Už se stmívá, nemám číslo na něj, prosím Cass, aby mi na něj volala pořád a rozbíhám se zpátky na pole. No, docela daleko byl, ale slyšela jsem ho docela z dálky. Předposlední návštěva odjela. Ještě bude jedna, poslední a potom už budu okupovat Českou republiku já. USA pravděpodobně nic, je to se mnou nějaký nahovno a slíbila jsem lednový pobyt v nemocnici. A pak se uvidí, co bude dál. Určitě nepojedu zpátky sem. Mám toho docela plný kecky, nicméně, asi nechám větší věci jako nástěnku, zrcadlo, stojan na oblečení u někoho v Londýně s tím, že bych se potencionálně vrátila asi jako nanny tam a měla to prostě blízko, fakt blízko domů v případě potíží. Uvidíme, uvidíme.
Show pana Loba!
Mám chuť dělat nějaký zmrdství.