Stalo se to prostě zase, zase úplně omylem, s tím rozdílem, že mě teďka nikdo neupozonil, ale všimla jsem si toho sama. Tenkrát mi někdo někam napsal, že úplně jak jsem mohla prostě! Vzhledem k tomu, že Oasis už asi nikdy nic novýho nevydaj a já nemám už tolik depresivních stavů to asi i takhle zůstane.
Děje se toho milion, nemám vůbec šanci to všechno napsat, většinu z toho píše Kesid. Můžete si to přečíst tam.
Prší.
Viděla jsem Oscara. On mě neviděl. To je dobře asi.
X a XX.
„Ty vole, sorry, co jsem ti psala v sobotu, byla jsem ožralá a jsem blbá, zapomeň na to prostě…“
„Ok“
„Díky…“
„A to pondělí teda stejně platí?“
„Ne…“
„Proč? Já tě chci vidět, než odjedeš!“
„Ne prostě, promiň…“
– – –
„Oscar mi úplně zničil knihu. Jsem se těšila, jak napíšu, jak jsem ho nikdy neviděla prostě…“
„Jak se to bude jmenovat?“
„T…“ nedořeknu to ani…
„50 Shades of Grey, hahahaha! Ne! 50 Shades of S1, hahahahahahaha nebo 50 Shades of S2, hahahahahahaha a 50 Shades of S3, omg, hahahahaha“
„Mlč, vole…“
Paddy nám možná lezl přes ksichty včera.
Jím, bohužel…
Včera pivo s pěnou, externí disky a večeře v čínský. Tři vína. Kim Čong. Hůlky ze slonoviny.
13 dní.
Už nemám septum.
Není tvůj, ale má tě rád.
Ten jejich pudink se vážně nedá žrát.