Tenhle příspěvek plánuju už docela dlouho, ale nikdy nebyla chuť to psát. Až dneska, asi proto, že jsem skoro MĚSÍC neběhala z důvodu stále se vracející chřipky, šílenýho bolení v krku, kašle a podobně. Sice ještě trošku chrchlám, ale jak je dneska pondělí, tak jsem nějak musela už jít, jak kdybych viděla novej začátek tejdne a udělat zase začátek běhání.
Tenhle článek je o mně. O mých přečtených teoriích běhání a o mých zkušenostech, tak kdyby tady zas měl potřebu prudit nějakej teoretik, kterej běhat viděl za svůj život možná tak včera Bolta v televizi, tak věz, že tě stejně pošlu hnedka do prdele, protože já jsem běžec v praxi a už dávno vím, co je pro mě dobrý a co ještě ne <3
Jednou (vlastně to vím úplně přesně, ale jednou zní tak poeticky! XDDD) jsem se ráno rozhodla, že si půjdu zaběhat (ok, bylo to 6. dubna 2011). Běhat jsem chtěla už minulej rok na jaře. Proč, je jasný. Všude psali a všichni dobří trenéři říkali – chceš zhubnout – běhej. Jenže jak asi jsem měla vůbec začít, když jsem neuběhla sto metrů? Dělalo se mi blbě, nemohla jsem dejchat a šíleně mě píchalo hnedka v boku. A koho by jako bavilo běžet pár metrů a zastavit se a tak, žejo.
V tom roce 2010 jsem zrovna shodila ze 70kg na nějakých asi 60kg půlročním SPINNINGEM. A zkusila jsem běhat.
Můj úplně první dobrovolný běh v životě:
• Byl strašnej. Vůbec to nešlo běžet, byla jsem taková těžká, nohy jsem měla jak sudy, nešly ani zvedat, nemohla jsem dejchat. Uběhla jsem sotva 200 – 250 metrů, zastavila jsem a poblila jsem se. To si jako nedělám srandu no… celý to nešlo, bylo mi špatně, prostě jsem nic nedělala, seděla jsem u počítače a nějaký běhání jsem neznala. Tím jsem i skončila, protože jsem si říkala, že tohle nedokážu, že mě to nebaví a že se nikdy nerozběhám. Byla jsem idiot.
Jak jsem zase přibrala:
• Hnedka na podzim jsem měla už zase 64 kilo. Vy si říkáte, 64 kilo, co ta holka blbne, ale já jsem jeden z nejmenších lidí na planetě a nejsem fakt hodně hubená ani, když mám 53 kilo – což vím, měla jsem 53. Jako běžnej člověk jsem měla takový ty špeky okolo, velikost 38. Abych byla vyzáblá, musela bych mít snad 45. Nemohla jsem zase vyjít kopec, zastavovala jsem se dvakrát v trutnovským kopečku, nedejbože, když někde byly schody. Konec dechu, konec nohou. Když člověk fakt nic nedělá, hrozně trpí. Vadilo mi taky, že se mi hodně třou stehna o sebe, jak to šoupe. Nepříjemný, neměla jsem ráda svoje tělo, nedokázala jsem se cejtit fajn. Taky jsem pořád jedla jen párky, pizzy a tak (přitom já to nemůžu jíst, mám nemoc, kde bych měla být na dietě dosmrti, ale bojuju s tím trošku po svým…)
Můj druhý dobrovolný běh v životě:
• Bylo ráno 6. dubna 2011 a já jsem si říkala, že jsem byla loni totální idiot, když jsem to vzdala hned. Teď jsem byla psychicky připravená na to, že třeba měsíc budu běhat jenom pár stovek metrů a budu umírat u toho. Je k neuvěření, že jsem uběhla asi kilometr! No, uběhla… z teorie jsem si vytáhla to, že je lepší dlouho chodit, než krátce běžet (pro spalování tuků) a tak jsem běžela krokem, což mimochodem dělám dodnes. Ano. Jeden kilometr běžím třeba deset minut.
Proč běhám krokem:
• Různí lidé mají různé názory. Já už mám praxi, už vím, co funguje a co nefunguje. Prostě běžím způsobem, že si cupitám krátkýma krůčkama pomalinku. Potím se u toho jako prase a vydržím takhle cupitat třeba 8 kilometrů a dá mi to na hodinu a půl. Někdo mi říká, proč chodím běhat, když to není běh. To možná není běh, ale rozhodně mi to pomohlo shodit už 7 kilo za 5 měsíců z čehož jsem teď měsíc neběžela a i předtím tam jsou týdenní mezery, jedna myslím dvacetidenní. Kdybych běžela jakože bych vážně běžela, tak se mi dělají už svaly na nohou a já je ještě nechci. Neuběhla bych tolik minut – nespálila bych tolik tuků.
Kdy tělo začíná spalovat tuk?
• Dřív se psalo, že je nutné dělat cvičení či běžet 40 minut. 40 minut byla hranice, kdy se začíná opravdu spalovat tuk v těle. Já se toho držím dodnes, ač už jsem od dvou lidí slyšela (trenéři) že nové studie ukázaly nová fakta o spalování tuků. Že se prý spaluje tuk už po 15 – 20ti minutách běhu či cvičení. Já sama se přiznám, že nevím, čemu mám věřit, ale budu ráda věřit první variantě. I kdyby to byla nepravda, alespoň budu běžet déle, dělám to pro sebe přece.
• Osobně já běhám vždycky přes hodinu. Nejlepší pocity mám, když běžím přes hodinu a půl, to miluju. Dneska jsem běžela jenom 30 minut, první běh po nemoci.
Moje další a další ranní výběhy:
• Jsem ranní ptáče a mám ráda dlouhé dny. Proto běhám ráno. Večer bych se k tomu nedokopala ani náhodou. Navíc ranní běh mě nakopne na celej den, mám super pocit a všechno. Kilometr jsem běžela asi 3x a potom jsem si přidávala vzdálenost. Ale vždycky jen o kousek, třeba o 300 metrů. Běhala jsem denně, někdy jsem si nepřidala. V červnu jsem už běhala šest, sedm nebo klidně i osm a někdy deset kilometrů. Pořád tím samým pomalým během, který se nedá nazývat ani běh asi. Šlo jenom o to nevzdat to na začátku, ale málokdo to nevzdá. Musíte na to mít strašnou sílu a odhodlání, já už mám.
Proč se snažím běhat každý den:
• Protože jsem idiot. Jakmile jeden den nejdu, tak si pak říkám, že nepůjdu ani další den. Chce to na sebe tvrdej režim, žádný ulejvání. A tak jsem nešla jenom, když byla fakt průtrž třeba nebo se to fakt nedalo nějak. Nezastavilo mě nikdy mrholení a nezastavilo mě ani těch 5 cm sněhu, co nám v květnu napadlo. Prostě jsem si vzala čepici, šálu a rukavice a nazdar. Dělám to pro sebe, že.
Co mi přijde klíčové:
• Asi nevzdat to kvůli tomu, čemu jsem to vzdala loni. Klidně běhejte měsíc půl kilometru jenom, maličko, krátce, ale běhejte. Nic vám nepomůže shodit kila tak, jako běhání. Vyprdněte se na pití jablečnýho octa a držení debilních diet! Běhejte a zkuste jíst zdravěji o něco, ale nedržte diety. Já osobně mám dodnes hrozný problém s přejídáním. Hrozně ráda se totiž přejídám. Sním obří pizzu sama, šílený množství všeho v McDonaldu, je mi potom akorát blbě na 3 dny a nic z toho nemám – nevím, proč to dělám. Prostě nějaká PPP se kterou bojuju.
Moje plány do budoucna:
• Až shodím na nějakých 53 kg, chtěla bych začít posilovat tělo a od jara 2012 běhat, jakože už běhat. Nadbytečný tuky budou spálený a já chci mít sportovní pevnou postavu. Hlavně pevnou. Nikdy se nechci dostat tam, kde jsem se ocitla a to na 70 kilech. Nechci ani nad 60 se dostat prostě. Jak jsem malá, je to tak šíleně vidět a hlavně cítit. Nechci funět do schodů, nevyjít kopec. Už ne. Takhle, jak jsem teďka (naposled jsem vážila něco malinko přes 57kg) mi to už skoro vyhovuje a cejtím se skvěle. Napomáhá to úplně všemu! Mám lepší náladu, můžu na koupaliště bez toho, abych se schovávala všude, kde můžu. Prostě paráda, pohoda, super. Celkově jsem se začala víc hýbat, jezdím na kole a chodím různě pěšky, když teda mi to střeva dovolí :)
A teďka jako důkaz přikládám foto, který bych sem nikdy v životě normálně nedala a možná, že až si uvědomím, že jsem to sem fakt dala, tak to ještě rychle smažu XDDDDDDD
Pochvaly přijímám do komentářů a dotazy byste mi mohli házet klidně na FORMSPRING z důvodu uchování, lehčího nalezení jich pro ostatní :) Asi jsem na milion věcí zapomněla, ale to nevadí, dořešíme to otázkama klidně. A rada pro ty, kteří mají nadbytek tuku v těle a chtějí se ho zbavit: BĚHEJTE! Za chvíli vám to samotným bude dělat radost!