Šly jsme s Vendy jako absolventky školy. Zjistily jsme, že máme stejný šaty a stejný vlasy, ale nás takový věci nijak neštvou, abysme se musely hádat a nebo se za zádama nějak pomlouvat, nám stačí pivo a medovina (říkala jsem vám už někdy, že už nikdy nepiju?) No, autobus z Úpice do Havlovic jsme stihly asi ani ne na minutu. Doběhly jsme v šatičkách na zastávku, autobus, kde seděla jedna paní hnedka přijel, oklepaly jsme zničený účesy sněžením v uličce a sedly si na 5 minut na sedačky.
„Hele, je ten ples fakt dneska?“
„No asi jo.“
„Jak asi ty vole???“
„Tak slyšela jsem to… :)“
„Pak tam bude nějakej hasičskej…“
„Taky ples!“ :)
Nakonec tam byl ples opravdu naší školy a co je úplně hlavní na tom celym večeru, měli tam SVIJANY jedenáctku! Daly jsme si první velkou na žízeň a pak, že budeme pokračovat v malých, abysme jako nebyly hnedka našrot. No, když jsme měly třetí velký, stály sme v tý dlouhý řadě už radši při půlce vypitýho piva, protože čekání bylo nekonečný, tak sme to dycky u okýnka akorát dopily. Šok byl, když se v řadě objevil můj kamarád, se kterým jsem dlouho nepila a nikde nebyla, tak jsme aspoň mohli něco slavit, haha :)
Když jsme měly pátý velký pivo a každá asi 5 medovin, tak se svět začal trošku točit a my jsme pak tancovaly, obtěžovaly fotografa, kameramana a šatnáře XDDDDDDD Když z toho roztomilýho fotografa dostanu někdy nějaký pěkný fotky, ještě bych je třeba dodala :)
Twiligt Saga
Kiss nebo Doors? (málokdo na FB pochopil tenhle popisek u tý fotky…)
a na poslední, to je konec totální ♥
Mám takovej zvyk a nevím proč ho mám, ale na plesy moc často nenosím na krku žádný řetízky. Skoro nikdy. Měla bych začít a nebo ne, protože ten prázdnej dekolt mi přijde hrozně sexy.
Mimochodem, jsem se zamilovala dneska…
Ano, to je ona ♥
Při nejbližší finanční příležitosti… jsi má!
A teďka ještě věčné téma já a hubnutí na původní váhu. Dneska jsem byla ve fitku a nedávám to viď. Nedávám. Umírala jsem u toho, ale asi poprvý v životě jsem uběhla 10 minut na běhacim pásu aniž by mě začalo píchat v boku. Příští víkend prej jedeme do kina, říkal. My skoro nejezdíme, tak jsem čuměla, že sám od sebe chce ject a jsem zvědavá teda. Mohla bych skáknout do Hornbachu pro plátna na malování a namalovat mu do bytu obraz, kterej chci namalovat. Pořád o tom přemejšlim, ale já jsem takovej zapomenutej a vyprchanej starej beznadějnej umělec už…